Článek
Příběhy Margotky a Bimba ukazují, jak hluboko může sahat lidská bezohlednost. A také proč už nestačí jen zachraňovat. Je čas změnit zákony.
Příběhy Margotky a Bimba ukazují, jak hluboko může sahat lidská bezohlednost. A také proč už nestačí jen zachraňovat. Je čas změnit zákony.Příběhy Margotky a Bimba ukazují, jak hluboko může sahat lidská bezohlednost. A také proč už nestačí jen zachraňovat. Je čas změnit zákony.
Některé příběhy začínají bolestí. U Margotky a Bimba bolestí také začaly. Jejich příběhy však neskončily tam.
Dostali se do Azylu Benny, kde poprvé poznali něco, co by měl každý pes považovat za samozřejmost – bezpečí, péči a lidskou laskavost.
Margotce bylo jedenáct let. Věk, kdy by měla mít nárok na klidné stáří, teplý pelíšek a člověka, který ji bude chránit.
Místo toho se jí její majitel chtěl zbavit. Podle příběhu, který se k azylu dostal, jí hrozila smrt ranou do hlavy.
Jedenáctiletá fenka, která celý život sloužila člověku, se najednou stala nepotřebnou.
Jak může společnost připustit, aby živý tvor byl považován za věc, kterou lze vyhodit, když už nepřináší zisk?
Margotka měla štěstí. Někdo se jí zastal.
Dnes už není jen „stará fenka“. Je to Margotka. Živá bytost, která má právo dožít svůj život v bezpečí a důstojnosti.
A potom je tu Bimbo.
Jsou mu teprve čtyři roky. Přesto si jeho tělo nese následky dlouhodobého zanedbávání. Kvůli zdravotnímu stavu dnes neslyší. Musel podstoupit operaci patra a nozder, aby se mu lépe dýchalo. Jeho uši byly zanedbané natolik, že jejich poškození bylo prakticky nenapravitelné.
Čtyři roky.
Věk, kdy by měl pes běhat, hrát si a objevovat svět.
Bimbo místo toho poznal bolest a život bez základní péče.
A přesto člověku stále věří.
Právě v tom jsou tyto příběhy možná nejsmutnější. Psi dokážou odpustit člověku věci, které bychom sami odpustit nedokázali.
Nestačí jen zachraňovat
Azyl může zachránit jednoho psa. Může mu zajistit veterináře, jídlo, teplo a nový domov.
Ale nemůže zachránit všechny.
Pokud budeme pouze napravovat následky, aniž bychom dostatečně řešili příčiny, budou přicházet další Margotky a další Bimbové.
Proto je potřeba otevřít mnohem zásadnější otázku:
Je česká legislativa vůči lidem, kteří zvířata týrají, zanedbávají nebo využívají k nelegálnímu množení, dostatečně přísná?
Podle našeho názoru ne.
Zákon by měl mnohem účinněji chránit zvíře ještě předtím, než skončí v azylu.
Je potřeba důslednější kontrola chovů, rychlejší zásah v případech týrání, účinnější dohled nad množiteli a především takové tresty, aby se týrání zvířat nevyplatilo.
Člověk, který zvíře vědomě nechá trpět, by neměl jednoduše pokračovat v chovu dalšího psa.
A člověk, který zvíře používá jako nástroj k vydělávání peněz, by měl vědět, že za jeho utrpení ponese skutečnou odpovědnost.
Pes není výrobní prostředek
Margotka ani Bimbo nejsou zboží.
Nejsou výrobní stroje.
Nejsou věci, které můžeme odložit, když zestárnou, přestanou rodit nebo začnou stát peníze.
Jsou to živé bytosti, které cítí bolest, strach, radost i lásku.
A jestli dokážeme změnit zákony tak, aby byly skutečně účinným nástrojem ochrany zvířat, pak jejich příběhy mohou mít ještě jeden význam.
Mohou být varováním.
Mohou být začátkem změny.
Protože cílem by nemělo být mít stále více azylů plných týraných zvířat.
Cílem musí být, aby jich bylo co nejméně.
A aby člověk, který zvíře týrá nebo vědomě nechá trpět, nemohl jednoduše říct: „Je to jen pes.“
Není.
Je to živý tvor, který nám věří.
A někdy opravdu stačí jeden člověk, který řekne:
„Už dost. Odteď už budeš v bezpečí.“
Margotka a Bimbo takového člověka našli.
Teď bychom ale měli udělat něco víc.
Změnit pravidla tak, aby příště nemuseli být zachraňováni až poté, co si prožijí peklo.
---
Pomoci můžete také Azylu Benny
Každá koruna může znamenat veterinární péči, léky, krmivo nebo šanci na důstojnější život pro dalšího zachráněného psa.
Transparentní účet Azylu Benny: 2402843499 / 2010
