Článek
Když člověk pod vlivem drog ničí cizí majetek, ohrožuje sebe i ostatní a policie musí zasáhnout, je zjevné, že hlavní otázkou není, co se stalo. Hlavní otázkou je: Kdo tam postavil ta auta? Kdo dovolil, aby na ulici byly sloupy, obrubníky a dopravní značky? Nebylo by rozumnější všechno obalit molitanem a zakázat pevné předměty?
A pokud stát někoho odškodní, proč se zastavovat na půl cesty? Účet by měli dostat i majitelé aut. Jejich vozidla přece mohla působit stresujícím dojmem. Město by mělo zaplatit za chodníky a výrobci zrcátek za psychickou újmu způsobenou odrazem reality.
Jenže tím naše humanita teprve začíná.
Ve věznicích bychom měli konečně zavést standard jednadvacátého století. Do každé cely nejnovější chytrý telefon s neomezenými daty, vysokorychlostní internet a předplatné všech streamovacích služeb. Netflix, HBO, Disney+, sportovní kanály… Přece nebudeme někoho diskriminovat nudou.
Každý odsouzený by měl mít osobního michelinského kuchaře. Snídaně o čtyřech chodech, oběd o sedmi a večer degustační menu podle aktuální nálady klienta. Samozřejmostí bude dietolog, barista, someliér a výživový poradce.
Místo dozorců nastoupí operní pěvci a symfonický orchestr. Budíček zazní v podání České filharmonie a večer ukolébavka od hostujícího sboru. Pouta nahradíme hedvábnou stuhou, eskortu tanečním doprovodem a každá kontrola cely začne omluvou za případné narušení osobního komfortu.
Psycholog? To je dnes minimum. Každý klient nápravného zařízení dostane osobního kouče, vizážistu, fotografa, maséra, aromaterapeuta a specialistu na pozitivní myšlení. Při odchodu obdrží dárkový koš, věrnostní body a poukaz na wellness.
A běžný občan? Ten si ráno vstane do práce, zaplatí daně, hypotéku, energie a bude mít dobrý pocit, že přispěl na další rozvoj tohoto systému. Je přece krásné být solidární. Hlavně když účet platí někdo jiný.
Každá lidská tragédie si zaslouží soucit. Každý zásah státní moci si zaslouží důkladné přezkoumání. Ale možná bychom neměli zapomínat ani na jednu staromódní myšlenku – že svoboda a práva jdou ruku v ruce s odpovědností za vlastní činy.
Možná jsem jen stará škola. Pořád si totiž myslím, že vězení má být trestem, policie má chránit veřejnost a spravedlnost by měla hledat pravdu, ne soutěžit v tom, kdo najde absurdnějšího viníka.
Jestli je to dnes známka nenormality, pak se možná opravdu stáváme až příliš moderní společností.
