Článek
Bez nepřítele by totiž mnohé projevy o „ochraně demokracie“ zněly až podezřele prázdně — a rozpočty na obranu by se obhajovaly o něco hůře.
Dříve to byli komunisté. Potom teroristé. Chvíli různé „darebácké státy“. A dnes? Dnes už je seznam tak dlouhý, že by se na něj málem hodil excelový soubor. A přesto se zdá, že stále hledáme další kandidáty.
Možná jsme se ale celou dobu dívali špatným směrem. Možná totiž skutečný problém neleží v pouštích Blízkého východu, v horách Afghánistánu ani v tropických džunglích. Možná se skrývá mnohem blíže — v arktickém ledu.
Ano, řeč je o ledních medvědech.
Na první pohled jsou to ideální protivníci. Jsou velcí, silní a nevyzpytatelní. Neuznávají hranice, nerespektují mezinárodní dohody a odmítají účast na bezpečnostních summitech. A co je nejhorší — nedají se ani pozvat na tiskovou konferenci, kde by vysvětlili své „záměry“. Kdyby někdo opravdu chtěl vytvořit novou bezpečnostní kapitolu světové politiky, lední medvědi by byli téměř dokonalým materiálem.
Samozřejmě je to absurdní. Jenže historie nás naučila, že absurdní věci se někdy mění ve velmi vážnou politiku. Stačí pár konferencí o bezpečnosti, několik strategických dokumentů a pár politiků, kteří budou s vážnou tváří vysvětlovat, že svět je opět na křižovatce dějin a že je potřeba být připraven.
V takových chvílích se často ozývají i státníci menších zemí, kteří s nadšením potvrzují, že je třeba stát na „správné straně dějin“. Někdy tak činí s takovou vervou, že by jeden skoro řekl, že chtějí být papežštější než papež.
A tak se může stát, že i prezident malé středoevropské země bude hovořit o globální odpovědnosti, strategických hrozbách a nutnosti pevného spojenectví s těmi, kteří mají letadlové lodě, vojenské základny po celém světě — a také velmi konkrétní ekonomické zájmy.
Geopolitika je totiž zvláštní hra. Na jedné straně se mluví o hodnotách, svobodě a demokracii, na straně druhé se velmi tiše počítají ropné zásoby, obchodní trasy a nové trhy. A právě tam, někde mezi morálními prohlášeními a ekonomickými kalkulacemi, se rodí velká světová rozhodnutí.
Lední medvědi o tom naštěstí nic nevědí. Ti se zatím starají hlavně o to, aby přežili v krajině, která se rychle mění. Možná je to jejich štěstí. Protože kdyby se jednou někdo rozhodl, že jsou bezpečnostní hrozbou pro civilizovaný svět, mohli by se velmi rychle ocitnout v nějaké nové strategii s pracovním názvem:
„Arktida a obrana demokracie.“
A to by byl moment, kdy by si člověk opravdu začal říkat, jestli jsme se v té velké geopolitické hře už úplně neztratili.
