Článek
Podle krajského hygienika patří voda na olomouckých Poděbradech k nejčistším v okolí. Koupání je příjemné, prostředí upravené a místní občerstvení zaslouží pochvalu. Restaurace nabízí dobré jídlo, pořádají se zde kulturní akce a člověk má pocit, že našel ideální místo pro letní odpočinek. Jenže každý ráj má své zvláštnosti. Stačí přijít v letním ránu. Na trávníku zůstávají plechovky, lahve a další pozůstatky nočního veselí.
Návštěvník si říká, zda nepřišel o několik hodin později na hudební festival. A pokud se rozhodne přes den natáhnout na deku, zavřít oči a odpočívat, čeká ho zážitek, který žádná cestovní kancelář nenabízí. Místo šumění stromů a zpěvu ptáků se okolím nese hlasitá zábava, výkřiky a cizí řeč.
Člověku se mimoděk vybaví srpen roku 1968. Ne proto, že by se historie opakovala, ale proto, že má pocit, že se ve vlastním městě ocitl jako cizinec. Večer se kulturní program rozjíždí naplno. Alkohol teče proudem, hudba sílí, hlučné skupiny baví především samy sebe a veřejný prostor se mění v místo, kde slušný návštěvník přestává mít chuť zůstávat. Občas projede policejní hlídka, někdy domluví, někdy zasáhne, ale po jejím odjezdu se celý program rozjede znovu, jako by šlo o pravidelně plánovanou produkci. Nejde o jazyk ani o původ člověka. Jde o to, že pravidla mají platit pro každého stejně. Pokud někdo opakovaně narušuje veřejný pořádek, obtěžuje ostatní návštěvníky nebo znečišťuje okolí, neměla by rozhodovat jeho národnost, ale jeho chování Olomoucké Poděbrady si zaslouží být místem odpočinku, ne symbolem rezignace na veřejný pořádek.
A možná právě to je největší kulturní obohacení dnešní doby – že jsme si začali zvykat na věci, které bychom ještě před pár lety považovali za naprosto nepřijatelné.
