Článek
To, že různá náboženství či filozofie, ideově i prostorově velmi vzdálené, připouští reinkarnaci, ukazuje na to, že na tom nejspíše něco bude. To, že se svět v podstatě nelepší je důsledkem přírodního fenoménu, kterému říkáme entropie, tj. že věci samovolně zvyšují pravděpodobnost svého stavu a směřují k rovnováze stavů (tendence k chaosu). Aby vyrostlo něco smysluplného a méně pravděpodobného, je zapotřebí několika základních stavů. 1. pochopit smysl poklesu entropie našeho společenského světa, 2. mít kritické množství elementů, které budou prvky nového stavu a 3. především mít informaci, jak z kritického množství přejít do nového, vyššího stavu. To platí jak ve hmotné fyzice (např. řetězová reakce uranu a další), tak i v systémech nehmotných, jako jsou např. sociální sítě.
Za inkarnaci se považuje převtělení „staré“ duše do nového těla. A duše je energo-informační útvar, který je hybatelem živé bytosti. Do zárodku se duše inkarnuje a projeví tím, že se zárodek začne pohybovat vlastní vůlí. Tento okamžik je podmíněn dostatečným funkčním stavem zárodku (kritické množství).
Smysl inkarnací je dát příležitost očistit duši od karmy, tj. závislosti na hmotě a vztazích, aby se pak dokonalá (očištěná) duše nemusela vracet, i když existují případy, že se očištěné duše vrací z vlastní vůle, aby pomohli těm ještě neočištěným. Tací lidé mají v Tibetu přízvisko „tulku“.
To, že se náš svět nelepší je možná jen zdánlivý jev, protože nás jednak enormně přibývá, jednak tím, že komunikační systémy (televize, rozhlas, sociální sítě) upřednostňují katastrofické informace. A ten princip růstu entropie je jednoduché vysvětlit např. tak, že jeden mastný flíček zašpiní (znehodnotí) celý bílý ubrus či košili.
Viz Informace o informaci, BEN-Technická literatura, Praha 2010, nebo Informace o informaci, Alternativa, 2019
