Článek
Kniha Jób je jednou z nejhlubších a nejpozoruhodnějších knih Bible, a to z mnoha důvodů. Děj se odehrává v tajemné zemi Úc, daleko od Izraele. Hlavní postava, Jób, není ani Izraelita. Autor knihy, jehož jméno neznáme, příběh nezařazuje do žádného konkrétního období starověkých dějin. Zdá se, že je to záměr – nechce, aby se čtenář soustředil na historické okolnosti, ale na samotný příběh Jóba a otázky, které vyvstávají z jeho utrpení.
Kniha má jasně promyšlenou literární strukturu. Otevírá ji a uzavírá krátká epická pasáž – prolog a epilog. Mezi nimi se nachází obsahově rozsáhlá poetická část, která zachycuje rozhovory Jóba se čtyřmi přáteli. Tyto rozhovory nakonec uzavírá série promluv samotného Boha. Pojďme se blíže podívat na děj knihy.
V prologu je Jób představen jako bezúhonný a spravedlivý muž, který ctí Boha. Jinými slovy, je to opravdu dobrý člověk. Pak se ale náhle ocitáme v nebeské sféře, kde Bůh pořádá poradu se svými úředníky. Tento obraz je ve Starém zákoně poměrně běžný – popisuje, jak Bůh spravuje svět. Mezi nebeskými bytostmi se objevuje postava nazvaná „Satan“ – v hebrejštině „žalobce“ nebo též „prokurátor“. Lehce to celé připomíná soudní líčení.
Bůh představuje Jóba jako spravedlivého muže, ale Satan zpochybňuje Boží politiku odměňování spravedlivých. Tvrdí, že Jób slouží Bohu jen proto, že se mu daří a že je požehnán. Pokud by o všechno přišel, ukázalo by se, jak moc je skutečně spravedlivý. Bůh tedy dovoluje Satanovi uvrhnout Jóba do utrpení.
V tomto okamžiku si většina čtenářů položí otázku: „Proč to Bůh dopustil?“ A možná očekávají, že kniha poskytne odpověď na otázku, proč Bůh dovoluje utrpení dobrých lidí. Jenže jak se ukazuje, kniha tuto otázku nikdy přímo nezodpoví. Prolog ve skutečnosti připravuje půdu pro hlubší otázky: Je Bůh skutečně spravedlivý? A řídí vesmír podle přísného principu spravedlnosti? Odpovědi na tyto otázky přicházejí až v závěru knihy, důvod Jóbova utrpení však zůstává čtenáři neodhalen.
Prolog končí tím, že Jób je zoufalý a trpící. Jeho žena ho kárá a navštěvují ho tři přátelé – Elífaz Temanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Všichni tři jsou stejně jako Jób neizraelité a zastupují hlavní myšlenkové proudy starověkého Blízkého východu o Bohu, lidském osudu a utrpení.
A tím se dostáváme k hlavní části knihy.
Jób začne promlouvat a každý z přátel na jeho slova reaguje. Následuje série dialogů, rozdělená do tří cyklů, ve kterých se opakovaně objevují tři základní otázky: Je Bůh skutečně spravedlivý? Řídí vesmír podle striktního principu spravedlnosti? A pokud ano, jak tedy vysvětlit Jóbovo utrpení?
Jób i jeho přátelé vycházejí z předpokladu, že vesmír by měl být spravován podle principu odměny a trestu. Pokud je člověk moudrý a žije správně, Bůh ho odmění. Pokud je hříšný a pošetilý, Bůh ho potrestá.
Jóbova hlavní argumentace spočívá v tom, že je nevinný, a proto jeho utrpení nemůže být Božím trestem. My jako čtenáři víme z prologu, že má pravdu – Bůh sám o něm řekl, že je spravedlivý. Z toho Jób vyvozuje, že Bůh nevládne světu podle spravedlnosti, anebo, což je ještě horší, sám není spravedlivý.
Jeho přátelé s tím zásadně nesouhlasí. Jsou přesvědčeni, že Bůh je spravedlivý, což podle nich znamená, že vesmír se řídí principem odměny a trestu. Pokud Jób trpí, musel něco provést. Začnou dokonce spekulovat, jaké hříchy mohl spáchat. Jób se proti tomu ostře ohrazuje, až nakonec ztratí s přáteli trpělivost a obrací se přímo k Bohu.
Na scénu přichází nový diskutující – Elihú Buzský. I když není Izraelita, jeho jméno je hebrejské. Stejně jako Jób i jeho přátelé věří, že Bůh spravedlnost uplatňuje. Přichází však s propracovanějším vysvětlením: utrpení nemusí být nutně trestem za minulý hřích. Může sloužit jako varování, aby se člověk nedopustil hříchu v budoucnu, nebo jako nástroj, kterým Bůh formuje charakter. Jób ale mlčí – na Elihúa už neodpoví.
A pak se objeví Bůh.
Odpovídá Jóbovi a nejprve se věnuje jeho obvinění, že Bůh spravuje svět špatně. Vezme Jóba na „prohlídku“ vesmíru a klade mu otázky: Byl jsi u toho, když jsem tvořil Zemi? Rozumíš uspořádání souhvězdí? Řídíš počasí? Znáš život divokých zvířat? Bůh ukazuje, jak složitý a rozsáhlý je svět, zatímco Jób vidí jen malý zlomek reality. Z jeho omezené perspektivy se může spravedlnost jevit jinak, než jak ji vidí Bůh.
Poté Bůh představí dvě mytická stvoření – Behemóta a Leviatana. Nejsou zlí, ale nejsou ani bezpeční. Jsou symbolem nezkrotné síly a chaosu, který je součástí Božího světa. Poselství je jasné: vesmír je mnohem složitější, než si Jób a jeho přátelé uvědomují. Bůh spravuje svět způsobem, který přesahuje lidské chápání.
Bůh Jóba nežádá, aby všemu porozuměl, ale aby mu důvěřoval. Jób nakonec uznává svou pošetilost, pokoří se a omluví se Bohu za svá obvinění.
V epilogu Bůh prohlašuje, že Jób měl pravdu více než jeho přátelé – ti se mýlili, když tvrdili, že utrpení je vždy trestem za hřích. Jób nakonec získává zpět všechno, co ztratil, a příběh končí.
Kniha Jóba se nezabývá tím, proč dobrý člověk trpí. Spíše klade otázku, zda Bůh spravuje svět podle jednoduchého principu spravedlnosti. Odpověď zní, že Bůh řídí vesmír způsobem, který je lidem nepochopitelný. Jób se nedozví důvod svého utrpení, ale učí se důvěřovat Boží moudrosti.
Zdroje:
Bible, kniha Jób, Český ekumenický překlad, 2. vydání, 2009, s komentářem
