Článek
Výsledkem tohoto kulatého stolu byla kompromisní dohoda, podle níž se zavedení připravovaných změn odkládá až na září 2027. Školním jídelnám tak byl poskytnut roční odklad, během nějž mají šanci zmapovat reálné dopady tohoto veskrze nesmyslného experimentu, který neprospívá vůbec nikomu - včetně jeho autorů, kteří se bezradnými pokusy na poli dětské výživy jen odborně diskreditují.
Podle jejich představ bychom měli české děti spasit před nárůstem obezity zavedením „nejmodernějších nutričních doporučení“, což v praxi znamená vyšší konzumaci ryb, luštěnin a celozrnných obilovin, radikální omezení červeného masa a spartanské nahrazení slazených nápojů neochucenou vodou. V posledních týdnech to ale vypadá, jako by se naše ministerstva začala ošívat; roční odsun prý má sloužit hlavně k tomu, aby se zaměstnanci školních jídelen na změny takříkajíc bez stresu řádně připravili. Pokud tomu má být opravdu takto, tak by měli všichni občané České republiky zbystřit pozornost. Strava školáků má totiž potenciál ovlivnit jejich život a život jejich potomků v takové míře, jakou si sotva dokážou představit.
Tři králové nutriční revoluce
Nápad na školní stravovací reformu se zrodil už v roce 2015 na půdě Státního zdravotního ústavu (SZÚ), kdy spatřilo světlo světa tzv. Nutriční doporučení ke Spotřebnímu koši. V roce 2020 získal tento revoluční koncept nový impuls, když s jeho vůdkyní Mgr. Alexandrou Košťálovou vytvořila nerozlučný tandem čerstvá absolventka lékařských věd MUDr. Eliška Selingerová, a společně daly vzniknout agitačním stránkám s názvem Máme to na talíři. Tuto dvojici posléze doplnil i jiný čerstvý absolvent, nutriční specialista Mgr. Martin Krobot.
Normálně bychom předpokládali, že tímto projektem budou pověřeni zkušení, nezaujatí odborníci s bohatou badatelskou kariérou v oboru, ovšem v případě této trojice to očividně neplatí. Nejenže za sebou nemají žádný vlastní relevantní výzkum, ale postrádají i klíčové znalosti a jediné, co mohou nabídnout v míře vrchovaté, je aktivistické nadšení. Veřejně navíc nezastírají svoji fascinaci „zdravým rostlinným stravováním“ a MUDr. Selingerová se dokonce hrdě označuje za veganskou aktivistku. Koho ve vedení našeho státu napadlo pověřit reformou dětského stravování osoby sympatizující s veganstvím – zcela iracionálním stravovacím stylem, jehož praktikování u dětí vede bez umělé suplementace k těžké invaliditě nebo smrti?
Všechny tyto neduhy se pochopitelně odrážejí i při práci s vědeckými daty. Několikastránkový materiál, který mi byl jako obhajoba novely zaslán ze SZÚ, se zaštiťuje mj. tím, že nový Spotřební koš vychází z pečlivého vyhodnocení studií shromážděných v tzv. Nordických nutričních doporučeních (NNR2023). Pokud však do NNR2023 nahlédneme, s překvapením zjistíme, že autorský tým si tato doporučení vyložil opravdu velmi (své)volně.
Například tu nenajdeme žádné pádné argumenty proti zařazování červeného masa, které má být ve školní stravě omezeno na jeden chod týdně. NNR2023 sice červené maso omezuje, ale samo přiznává, že solidní důkazy nemá a argumentační slabiny vyplňuje „environmentálními dopady“. Přesvědčivé doklady existují jen v případě zdravotní závadnosti zpracovaného (tj. silně tepelně nebo chemicky ošetřeného) masa, zatímco u červeného masa je veškerá negativní evidence v nejlepším případě „pravděpodobná“ a založená na dotaznících z tzv. pozorovacích studií. Ty jsou ovšem tím nejméně spolehlivým nástrojem v hierarchii vědeckých důkazů. A co víc: Tato data narážejí na protichůdné výsledky z kontrolovaných klinických studií, které v této hierarchii stojí nejvýše.
„Vzhledem k omezenému počtu studií s nízkým rizikem zkreslení je síla důkazů považována za omezenou – nelze dospět k žádnému závěru, že vysoký příjem nezpracovaného červeného masa nebo zpracovaného masa je rizikovým faktorem pro celkové kardiovaskulární onemocnění.“
„Metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) nenalezla žádné důkazy o tom, že by červené maso mělo nepříznivý vliv na koncentraci celkového cholesterolu nebo cholesterolu s vysokou hustotou lipoproteinů (HDL, apolipoproteinů A1 a B nebo triglyceridů)“.
Kuriózním paradoxem je, že mnohostranné zdravotní přínosy mléka a mléčných výrobků, které v NNR2023 vycházejí z poznatků srovnatelné kvality, jsou zcela ignorovány a mléčné produkty jsou dokonce v novém Spotřebním koši prezentovány jako nutričně zastupitelné. Jako zdroj nejkvalitnějších bílkovin v lidské stravě samozřejmě zastupitelné být nemohou – ale to nemůže tušit ten, kdo se vůbec neorientuje v biologické kvalitě bílkovin v potravinách.
Že jde o chronickou Achillovu patu celé autorské skupiny, o tom svědčí další prazvláštní tvrzení, na němž nový Spotřební koš stojí. V dětské stravě je prý totiž naprostý dostatek živočišných bílkovin a pohodlně je nahradí bílkoviny rostlinné, protože „pokud se luštěniny vhodně zkombinují s obilovinami, získá se plnohodnotná bílkovina i bez zařazení masa či vejce“. Zvídavý čtenář, který by pátral po zdroji tohoto výroku, by byl trpce zklamán; žádný takový zdroj neexistuje a dokládají to i sami autoři, kteří jej nebyli schopni dodat ani po opakovaných urgencích.
Do říše bujné fantazie patří také ódy na výživnou hodnotu celozrnných obilovin a luštěnin. Obsah minerálů a vitamínů v těchto potravinách je totiž do značné míry jen papírový, protože z důvodu obsahu tzv. antinutričních látek jsou špatně využitelné. Bylo například doloženo, že z vařených luštěnin se často vstřebá jen cca 2% (!) obsaženého železa, v porovnání s cca 25% u masa. Nejde přitom o žádnou sofistikovanou vědu; jsou to naprosto elementární poznatky, které musí každý absolvent oboru výživy znát.
Pokud se ptáte, jak je možné, že osoby takových odborných (ne)kvalit mohou být zaměstnány v tak odpovědné instituci jako je SZÚ a řídit státní stravovací politiku, odpověď na tuto zdánlivě neřešitelnou záhadu poskytuje moje nedávná zkušenost s ředitelkou tohoto ústavu. Tu jsem už v roce 2023 upozorňoval, že stravovací reforma je neodborná a založená na zcela nepodložených tvrzeních. Nejenže však nepodnikla vůbec nic, ale u jednoho z poradních stolů prý měla prohlásit, že české děti musejí jíst z ekologických důvodů více rostlinných bílkovin. Pokud si tedy nový ministr zdravotnictví chce udělat pořádek v jemu podřízených institucích, měl by v prvé řadě prověřit, zda se mu tam místo kompetentních odborníků nezačínají povážlivě koncentrovat nic nechápající ideologové.
Školní oběd jako pilíř dětské stravy
Už výše uvedený výčet „přehmatů“ by měl postačovat k tomu, aby bylo celé nepovedené dílo nekompromisně smeteno ze stolu. Protože však tato kreace vzešla z útrob vedení našeho státu, kde je zřejmě docela běžné, že nikdo ničemu nerozumí a nikdo nic nekontroluje, elegantně prošla recenzním řízením a za celých 11 let si těchto hrubých pochybení nikdo nevšiml! Není potom divu, proč se prakticky celá debata točí kolem byrokracie, platů kuchařek a toho, že dětem nebudou „zdravá jídla“ chutnat - namísto toho, aby bylo jasně poukázáno na očividně smyšlená tvrzení, na kterých tato reforma stojí. A jak dopadneme, pokud bude ve stávající podobě schválena, to mohu české veřejnosti říct docela přesně, protože problematikou dětské výživy se zabývám už řadu let a za dobu svého působení na brněnské Fakultě sportovních studií jsem organizoval terénní antropologické výzkumy, kterými prošlo bezmála 11 tisíc středoškoláků.
Čerstvě publikovaná studie, která se zabývala tělesným složením a životním stylem 2045 plnoletých žáků středních škol, mj. ukázala, že vliv školních obědů na dětské zdraví není vůbec zanedbatelný. Chlapci, kteří pravidelně navštěvovali školní obědy už od základní školy, byli o 1.7 cm vyšší než ti, kteří na školní obědy nikdy nechodili, a u děvčat tento rozdíl činil dokonce 4.0 cm. Pravidelní návštěvníci měli také o cca 2.5% tělesného tuku méně. Ačkoli tyto vztahy mohou být ovlivněny i stravovacím stylem v rámci jejich rodin, kauzalitu posiluje skutečnost, že pokud bychom vzali v úvahu pouze stravování na středních školách, pozorovaný efekt byl zhruba poloviční. V každém případě je jasné, že příčina obezity českých dětí nevězí ve školních obědech. Obézní jsou především děti z nižších sociálních skupin, které školní obědy ignorují.
Za pozornost rovněž stojí, že středoškolské školní stravování bylo s tělesnou výškou chlapců asociováno spíše negativně, ale zato se u nich (zcela podle očekávání) pozitivně projevoval vliv každodenní konzumace mléčných výrobků. Jinými slovy, současná kvalita školních obědů je pro chlapce ve fázi intenzívního růstu zřejmě zcela nedostatečná a další snížení kvality bílkovin (prostřednictvím omezení červeného masa a navýšení rostlinné stravy) je naprosto scestným nápadem.
S tím úzce souvisí i další zajímavé zjištění z tohoto výzkumu: protikladný vztah mezi výškou a obezitou, který byl doložen i v řadě jiných vyspělých zemí. To má svou logiku, protože strava postavená na kvalitních živočišných bílkovinách vede k maximálnímu využití přijatých živin na tělesný růst, zatímco nekvalitní rostlinná strava s velkým množstvím sacharidů a deficitem klíčových aminokyselin vyvolá utlumení syntézy tělesných bílkovin a zvýšené ukládání nevyužitých živin v podobě podkožního tuku.
Když ideologie zvítězí nad biologií
Jak tedy vidno, filozofie nového Spotřebního koše jde ostře proti biologickým potřebám dětí a s neomylností rovnou svérázné genialitě se vždy strefí do pravého opaku toho, co by bylo pro školáky vhodné. Tento iracionální experiment u nás navíc vůbec nemusíme provádět, protože jeho výsledky ze západních zemí už známe. V USA s ním začali už v roce 1977, v rámci chimérického boje proti nasyceným tukům, který byl přitom ve skutečnosti zbrklým politickým aktem nepodloženým žádnými solidními daty.
Po půl století nesmyslných nutričních doporučení, které vedly ke snížení konzumace červeného masa, odtučňování mléčných výrobků a preferenci nutričně podřadné drůbeže, obilovin, brambor a sladidel, se Američané potýkají s epidemickým výskytem obezity, diabetu a (jaká to ironie!) opětovným nárůstem kardiovaskulárních chorob. Čerstvá data rovněž ukazují, že u generace narozené v 80. letech začal klesat tělesný vzrůst – jev, který nebyl zaznamenán od dob hluboké podvýživy na počátku průmyslové revoluce, ještě když byl živ Abraham Lincoln.
Stejným směrem se vydaly i všechny ostatní státy, které moudré rady amerických odborníků dychtivě zkopírovaly. Své by o tom mohli říct ve Velké Británii, kde epidemii dětské obezity a podvýživy označují za národní blamáž. Dočkali se i Nizozemci, donedávna nejvyšší a nejlépe živený národ světa. (To když v 90. letech svěřili nutriční doporučení do rukou horlivcům, kteří toužili zachránit planetu.)
Zdaleka nejkomplexnější a nejzajímavější data však máme z Dánska, kde jsou od konce 50. let prováděny pravidelné výzkumy zdravotního stavu tamějších vojenských rekrutů. Ty mj. názorně ukazují, jak pozitivní trend tělesné výšky kopíroval nárůst výsledků v příjímacích IQ testech (protože výživa ovlivňuje i rozvoj mozku!). V 90. letech však i v Dánsku začala naplno řádit „nejmodernější výživová doporučení“. Spotřeba obilovin prudce vzrostla o 50 procent, zatímco spotřeba vepřového masa spadla na pouhou třetinu. Žádný div, že po roce 1990 rostli dánští rekruti už jen do šířky a nikoli do výšky. Kolem roku 2000 začalo navzdory této udržitelné výživě také neudržitelně klesat jejich IQ a během deseti let se propadlo o ekvivalent 5 bodů.
A jaký efekt měla tato „nejmodernější doporučení“ na prevenci dětské obezity? V tomto směru už data tak spolehlivá nejsou, nicméně kupříkladu ve věkové kategorii 11-14 let zaznamenal národní průzkum DANSDA nárůst podílu hochů s nadváhou a obezitou z 10 procent v roce 1995 na více než 28 procent v letech 2005-2008… Inu, inspirace v USA se nezapře! Naštěstí pro Dány jejich stravovací politika nestigmatizovala mléčné produkty, jejichž rychle stoupající konzumace přispěla od roku 2011 k opětovnému růstu průměrné proteinové kvality.
Zdroj: Grasgruber, P. (2025). Back to the pre-industrial age? FAOSTAT statistics of food supply reveal radical dietary changes accompanied by declining body height, rising obesity rates, and declining phenotypic IQ in affluent Western countries. Annals of Medicine, 57(1), 2514073. Pozn.: Proteinový index vyjadřuje poměr mezi spotřebou bílkovin z mléčných produktů & vepřového masa / pšenice, a je nejspolehlivějším prediktorem tělesného vzrůstu v evropských zemích.
Z těchto pozorování lze vyvodit, že kvalita bílkovin má okamžitý dopad na adolescenty, kteří se ještě nacházejí ve fázi tělesného růstu, zatímco rozvoj mozku je zřejmě podmíněn hlavně kvalitou výživy v předpubertálním věku, takže pokles populačního IQ se projeví se zhruba desetiletým zpožděním. Z výzkumů na keňských dětech přitom víme, že konzumace masa má silnější vliv na rozvoj IQ než mléko.
Autoři reformy a jejich vládní patroni se samozřejmě budou alibisticky hájit, že přece opisují oficiální doporučení vážených organizací, která už byla zavedena v řadě jiných zemí. Pokud je ovšem zjevné, že tyto dietní návody jsou zcela nesmyslné a destruktivní, kdo z nich najde tolik odvahy a vezme si na triko, že zadusil vědecký, ekonomický a také sportovní potenciál této země na mnoho desetiletí dopředu? Na ministerstvech zdravotnictví a školství by o tom měli začít velmi vážně přemýšlet. A pokud svůj obojetný postoj nehodlají měnit, bude nutno nekonečnou kalvárii kolem této zpackané reformy řešit dostupnými zákonnými prostředky.
