Článek
Narodil se 16. září 1940 v Praze, ale jeho dětství nebylo zalité světlem bezstarostnosti. Brzy přišel o otce a jeho život se spolu s matkou přesunul do Ostravy. Právě tam, v drsnějším prostředí průmyslového města, se začala formovat jeho povaha – tvrdohlavá, citlivá a vnitřně vzdorovitá. Matka byla učitelkou hudby a vedla ho k umění, ale skutečnou vášeň v něm probudilo divadlo. Už jako chlapec stával na ochotnickém jevišti a bylo zřejmé, že nejde o pouhý koníček, ale o něco mnohem hlubšího – o potřebu vyjádřit se.
Když byl přijat na DAMU, kde studoval v letech 1958-1962, zdálo se, že jeho cesta je jasně daná. Studoval v letech, kdy se české divadlo i film nadechovaly k novým formám, ale zároveň už cítil tlak režimu. Čepek nebyl typem, který by se ohýbal. Jeho povaha byla příliš hrdá a přímočará. Už během studií se dostával do konfliktů, a nakonec odešel bez klasického diplomu, což byl první z mnoha momentů, kdy zaplatil za svou zásadovost.
Po škole začínal v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde si rychle získal respekt. Na jevišti působil jako živel: neuhlazený, intenzivní, pravdivý. Když se v polovině šedesátých let dostal do Činoherního klubu v Praze, našel svůj skutečný umělecký domov. Právě tady vznikaly jeho největší divadelní role, tady se stal hercem, kterého kolegové obdivovali a režiséři potřebovali.
Film si ho našel téměř přirozeně. Nebyl to typ klasického filmového krasavce, svým charismatem si však získal srdce nejedné ženy. Ve filmu Morgiana ukázal svou temnou, psychologicky přesnou polohu. V pohádce Tři veteráni byl zase součástí hravého světa, který si oblíbily celé generace. A když přišla role ve filmu Vesničko má středisková, vytvořil postavu, která se zapsala do paměti národa – řidiče Turka, člověka tvrdého, žárlivého, ale v jádru zranitelného.
Podobně nezapomenutelně živelný, ale zároveň zranitelný byl i ve filmech Slavnosti sněženek, Trhák nebo Jára Cimrman ležící, spící. Každá z těchto rolí nesla jeho rukopis – zvláštní směs ironie, bouřlivosti, vážnosti a vnitřního napětí. Nehrál „na efekt“, hrál pravdu a život ve své křehkosti.
Ve své asi nejvýraznější a nejznámější rolí, ve filmu Vesničko má středisková, který natočil režisér Jiří Menzel podle scénáře Zdeněka Svěráka, zahrál Čepek Pepu Turka: venkovského řidiče nákladního vozu. Na první pohled je to člověk, kterého by si málokdo oblíbil: je prudký, žárlivý, někdy až surový.
Čepek ale tuto postavu nehrál jako karikaturu. Právě naopak. Turek v jeho podání působí jako skutečný člověk z masa a kostí. Jeho výbuchy vzteku nejsou samoúčelné – vycházejí z vnitřní nejistoty, z pocitu ohrožení a možná i z nevyřčené touhy po uznání. Vztah k manželce je plný napětí, nedůvěry a žárlivosti, která někdy přerůstá až v agresi. A přesto divák cítí, že pod tou tvrdou slupkou je cosi křehkého.
Jednou z nejsilnějších rovin této postavy je právě její obyčejnost. Turek není „záporný hrdina“ v klasickém smyslu. Je to člověk, kterého byste mohli potkat v hospodě, na silnici, na vesnici. Čepek dokázal zachytit drobná gesta – pohledy, mlčení, nervózní pohyby – a právě v nich se skrývá pravda o té postavě.
Jeho Turek je směšný i nebezpečný zároveň. Divák se nad ním někdy pousměje, jindy z něj má nepříjemný pocit. A právě tato ambivalence je důvodem, proč je role dodnes považována za jednu z nejpřesvědčivějších studií venkovského chlapa v českém filmu.
Jeho osobní život byl vlastně stejně bouřlivý, jako jeho herectví. Třikrát se oženil. Ve vztahu hledal klid, který mu často unikal. Měl dvě dcery, a právě jedna z nich se stala součástí jedné z nejznámějších historek z jeho života: pomáhala mu vybrat třetí manželku. Možná to zní úsměvně, ale ve skutečnosti to vypovídá o jeho povaze: byl člověkem, který si nebyl jistý, který hledal oporu a přitom si chtěl zachovat svobodu.
V době normalizace patřil k těm, kteří se nepřizpůsobili. Odmítal role, které byly ideologicky zatížené, a nikdy nevstoupil do kompromisů, které by šly proti jeho přesvědčení. Zaplatil za to: méně příležitostmi, tlakem, někdy i tichým odsunutím na okraj. Ale zůstal sám sebou. A to bylo pro něj důležitější než kariéra.
Na začátku devadesátých let, kdy se společnost konečně nadechla svobody, přišla krutá rána. Čepek onemocněl rakovinou slinivky. Nemoc postupovala tiše, ale neúprosně. Dlouho o ní nemluvil, skrýval ji i před blízkými. Přesto dál pracoval. Při natáčení filmu Lekce Faust už trpěl silnými bolestmi, hubnul, slábl, a přesto pořád stál před kamerou. Jako by věděl, že je to jeho poslední role, a chtěl ji dokončit za každou cenu.
Ke konci života vážil sotva třicet kilogramů. Bolest byla téměř nesnesitelná. A přesto, podle svědectví těch, kteří ho znali, si zachoval důstojnost. Zemřel 20. září 1994 ve věku pouhých 54 let. Příliš brzy na to, aby odešel, a přesto už tehdy zanechal tak výraznou stopu, která nikdy nemůže být smazána.
Odkaz Petra Čepka není jen v jeho filmech. Je v tom, jakým způsobem hrál: bez přetvářky, bez kompromisů, s naprostou oddaností pravdě. V době, kdy bylo často jednodušší se přizpůsobit, zůstal svůj. A právě proto dodnes působí jeho postavy tak živě. Nejsou to relikty minulosti. Jsou to lidé se svými slabostmi, trápeními a se svým neskrývaným temperamentem.
A možná právě proto, když se dnes díváme na jeho tvář na filmovém plátně, máme pocit, že nás ten jeho uhrančivý pohled stále sleduje – a nutí nás přemýšlet, jací vlastně jsme.
Zdroje:
Shlédnutí mnoha filmů s Petrem Čepkem
http://www.kinobox.cz/osobnosti/18509-petr-cepek
http://www.csfd.cz/tvurce/975-petr-cepek
http://www.kdojeto.superia.cz/herectvi/petr_cepek.php
http://www.ctidoma.cz/clanek/osobnosti/uzasny-herec-petr-cepek-umiral-ve-velkych-bolestech-ale-pro-lasku-dokazal-odlozit-i-vlastni-smrt
http://www.lifee.cz/herec-s-nezapomenutelnym-pohledem-petr-cepek-hral-presvedcive-vazne-nemocneho-cloveka-vlastni-nemoc-ale-prehlizel-dd75d
http://www.tvguru.cz/herec-s-uzasnym-pohledem-petr-cepek-pred-svou-smrti-vazil-pouhych-30-kilogramu-stala-za-jeho-nemoci-prokleta-role
http://www.kvety.cz/lide/petr-cepek-herec-pevny-charakter-uhrancivy-pohled-legendarni-role
Knižní zdroje:
Vostrý, Jaroslav: Petr Čepek – Talent a osud. Praha: Achát, 1996. ISBN: 80-902049-0-8
Vítková Radana, Řízek Tomáš - Hvězdy českého filmu III. Praha, Fragment, 1997. ISBN: 80-7200-142-6.
