Článek
Dětství, rodina a studium
Jan Tříska se narodil 4. listopadu 1936 v Praha. Vyrůstal v poměrně vzdělaném a kulturním prostředí. Jeho otec pracoval jako účetní a matka byla krejčová. Rodina nebyla bohatá, ale dbala na vzdělání a kulturu. Už jako malý chlapec měl výraznou fantazii, četl knihy a fascinovalo ho divadlo i film.
Dětství mu výrazně poznamenala druhá světová válka a následné poválečné změny v Československu. Jako citlivý a inteligentní chlapec vnímal atmosféru strachu i společenských proměn. Už na gymnáziu byl známý tím, že je velmi temperamentní, soutěživý a tvrdohlavý. Spolužáci vzpomínali, že chtěl být ve všem nejlepší a nesnášel průměrnost.
K herectví ho přivedla kombinace vrozené dramatické povahy a silného obdivu k velkým českým hercům meziválečné éry. Navštěvoval ochotnické soubory a postupně se rozhodl pro profesionální dráhu. Nakonec se dostal na slavnou DAMU v Praze, kde studoval herectví. Už během studií byl považován za mimořádně talentovaného, ale také velmi komplikovaného studenta. Pedagogové si všímali jeho intenzivního projevu, obrovské píle a perfekcionismu.
Při studiích na DAMU se také seznámil s budoucí manželkou Karlou Chadimovou, která se později stala jeho celoživotní oporou.
Začátky v divadle a první filmové role
Po absolvování DAMU začal Jan Tříska působit v pražských divadlech. Nejprve hrál v Divadle československé armády a později v legendárním Divadle za branou režiséra Otomara Krejči. Právě zde se z něj stal mimořádně respektovaný divadelní herec.
Na jevišti působil elektrizujícím dojmem. Hrál s obrovským nasazením, často až na hranici fyzického vyčerpání. Dokázal být charismatický, nebezpečný, ironický i hluboce tragický. Kolegové vzpomínali, že během zkoušek vyžadoval absolutní disciplínu a nesnášel improvizaci bez přípravy.
Ve filmu se začal objevovat už na konci 50. let. Zpočátku hrál menší role, ale velmi rychle zaujal svou výraznou tváří, pronikavým hlasem a neklidnou energií. Objevil se například ve filmech: Radúz a Mahulena, Farářův konec, nebo Slasti Otce vlasti.
Velmi často hrál intelektuály, psychicky rozervané postavy nebo komplikované muže s vnitřním napětím.
Anticharta a emigrace do USA
Po roce 1970 již nebyl tolik obsazován. Z této doby však pochází například hezká role lékaře, přítele Zdeňka Svěráka ve filmu Na samotě u lesa. V roce 1977 se stal jedním z herců, kteří podepsali takzvanou Antichartu – veřejné odsouzení Charta 77 organizované komunistickým režimem. Mnoho umělců později tvrdilo, že netušili, co přesně podepisují, nebo byli pod silným tlakem režimu. Jan Tříska později svého podpisu litoval.
Krátce nato se s manželkou rozhodl emigrovat do Spojených států. Pro slavného českého herce to znamenalo obrovský životní zlom. V Československu byl hvězdou, v Americe začínal téměř od nuly.
Po příjezdu do USA pracoval zpočátku velmi skromně. Měl problémy s jazykem, penězi i psychikou. Přesto se postupně prosadil. Díky výraznému vzhledu a silnému přízvuku dostával často role východoevropských padouchů, vojáků nebo nebezpečných cizinců.
Za mořem se objevil například ve filmech a seriálech:Ragtime,
The Bonfire of the Vanities, či Highlander.
Hrál také v amerických divadlech a získal si respekt pro svou naprostou profesionalitu. Přesto nikdy úplně neztratil silný pocit vykořenění a odcizení. Emigrace pro něj byla obrovskou psychickou zátěží.
Po pádu komunismu se Jan Tříska začal vracet do českého filmu a stal se z něj prakticky symbol návratu emigrantů.
Jednou z jeho nejslavnějších rolí byl přísný učitel Igor Hnízdo ve filmu Obecná škola režiséra Jana Svěráka. Tříska zde vytvořil nezapomenutelnou postavu autoritativního, ale fascinujícího válečného veterána. Jeho výkon byl nominován na Českého lva a film získal dokonce nominaci na Oscara.
Další silné role a fascinující výkony ukázal ve filmech
Horem pádem, nebo Šílení od Jana Švankmajera, či „transvesti“ herce v Jedná ruka netleská.
V prvně jmenovaném snímku si zahrál intelektuálního profesora, který po letech příjme svého syna emigranta a bývalou ženu unavenou životem. Pln energie a elánu rozdává moudra a elán na všechny strany, přesto divák nazří, že je velmi zranitelný a nemá vyřešenou minulost. Jeho typický temperament a divadelní projev jednoduše diváka táhnou. Dechberoucí emotivní monology plné barvitosti jazykového projevu ukázal i v dalších dvou zmíněných snímcích. Jakoby byl Tříska neunavitelný.
Soukromý život, povaha a vztahy s kolegy
Manželství s Karlou Chadimovou bylo velmi pevné a trvalo celý život. Měli spolu dvě dcery a i přes emigraci, finanční problémy i psychické krize zůstali spolu.
Tříska byl ale velmi komplikovaný člověk. Kolegové ho popisovali jako geniálního, ale nesmírně náročného. Byl puntičkář, perfekcionista a často vyžadoval absolutní disciplínu. Pokud někdo přišel nepřipravený, dokázal být velmi ostrý a kritický.
Měl také výbušnou povahu. Často se hádal s režiséry i kolegy. Zároveň ale mnoho lidí vzpomínalo, že uměl být laskavý, vzdělaný a velmi citlivý. Jeho nálady byly extrémní – chvíli sršel energií a humorem, jindy působil uzavřeně a depresivně.
Byl rovněž posedlý herečkou prací. Texty se učil s obrovskou pečlivostí a role analyzoval do nejmenších detailů. Herectví pro něj nebylo zaměstnání, ale téměř životní posedlost.
Jan Tříska v roce 2005
Psychické problémy, emigrace a tragická smrt
Mnoho jeho známých i novinářů se domnívalo, že emigrace zanechala na Janu Třískovi hluboké psychické následky. Nikdy se úplně necítil doma ani v Americe, ani po návratu v Česku. Často mluvil o pocitu vykořenění, osamění a neklidu.
V pozdějších letech se objevovaly informace o depresích a psychických problémech. Někteří kolegové tvrdili, že trpěl silnými úzkostmi a střídáním nálad. Sám herec několikrát naznačil, že vnitřně bojuje se strachem i samotou.
V září 2017 došlo k tragické události. Herec spadl z Karlova mostu do Vltavy. V kritickém stavu byl převezen do nemocnice, kde následně zemřel.
Jeho smrt vyvolala obrovské spekulace. Policie případ vyšetřovala a jako nejpravděpodobnější verzi označila nešťastnou náhodu s vyloučením sebevraždy, definitivní jasné vysvětlení však nikdy veřejně detailně nezaznělo. Rodina i část přátel naznačovali, že mohl být dlouhodobě psychicky vyčerpaný.
Jeho tragický konec ještě posílil obraz Třísky jako mimořádně talentovaného, ale vnitřně neklidného a osamělého umělce.
Přínos pro český film a ocenění
Jan Tříska patří mezi největší české herce moderní historie. Dokázal propojit klasické české herectví s americkou hereckou intenzitou. Jeho projevu dominovala energie, inteligence a psychologická hloubka.
Významně ovlivnil české divadlo 60. let i porevoluční film. Mnoho mladších herců ho považovalo za vzor absolutního pracovního nasazení.
Získal řadu ocenění, mimo jiné:
Cena Thálie za celoživotní mistrovství, Český lev za mimořádný přínos české kinematografii
Dále pak byl několikrát nominován na další České lvy.
Získal rovněž mezinárodní uznání za divadelní práci v USA.
Jan Tříska je dodnes vnímán jako herec obrovské síly, charismatu, bohužel s tragickým osudem.
Internetové zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/1335-jan-triska/
https://www.pametnaroda.cz/cs/triska-jan-1936
https://denikn.cz/886621/jan-triska/
https://www.idnes.cz/wiki/lide/jan-triska.K440358
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21635-jan-triska.html
https://www.reflex.cz/tema/jan-triska
Knižní zdroje:
CHADIMOVÁ, Karla. Všechny moje domovy. Praha:, 2018. 1. vydání. ISBN 978-80-7597-129-7.
BRDEČKOVÁ, Tereza. Jan Tříska – rozhovory a vzpomínky. Praha: Euromedia, 2018. ISBN 978-80-7617-145-0.
JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1850-2.
CÍSAŘ, Jan. České divadlo 20. století. Praha: Divadelní ústav, 2007. ISBN 978-80-7008-227-1.
