Článek
Především pak demence ovlivňuje pečující osoby.
Onemocnění přitom často postupuje velmi plíživě, od častějšího zapomínání, přes ztrátu orientace místem, časem, později i osobou. Nemocný trpící demencí si s postupem onemocnění není schopen zapamatovat krátkodobé události, nové osoby. Postupně není schopen vykonávat každodenní činnosti jako vaření, praní, nákupy. Později úplně ztrácí soběstačnost a je plně závislý na svém okolí.
U nemocných demence postupuje s různou rychlostí. Nejhorší je přitom fakt, že proces postupu onemocnění centrální nervové soustavy, která napadá jednak kognitivní schopnosti, ale později i motorické a fyzické, se dá zpomalit jednak medikací, jednak vhodnými tréninky paměti, dobrým přístupem okolí, ale nedá se vyléčit. Je nutné nemoc vzít jako fakt, se kterým se ne každá rodina a ne každý nemocný naučí žít. I blízké okolí nemoc ovlivňuje naprosto zásadně. V pozdních fázích často rodina musí naprosto opustit svůj běžný způsob života, většinou i práci, a stává se „na plný úvazek“ pečující osobou, která nejen, že často musí být s nemocným 24/7, ale žije často ve strachu, co přinesou dny příští, zda onen senior s demencí nenechá puštěný plyn, nebo zda se nerozhodne utéci z domova ve snaze hledat například maminku.
Existuje velké množství nešťastných příběhů nejen rodin se seniory s demencí a jejich zásadního ovlivnění života, ale také osamocených seniorů, jejichž okolí si postupujícího onemocnění všimlo pozdě, a které zachránili doslova za pět minut dvanáct (např. umístěním do vhodné pobytové sociální služby či zajištěním pečovatele v domácnosti).
Na rozrůstající se fenomén až alarmujícím způsobem stoupajícího počtu lidí s demencí krásně upozorňuje až téměř komorní film Petra Slavíka z roku 2023 s názvem „Tancuj, Matyldo“.
Seniorku se ztrátou orientace z důvodu Alzheimerovy demence bravurně ztvárnila Regina Rázlová. V roli jejího syna, který byl postupem času nucen upozadit svou práci a denně se starat o chátrající matku, se ukázal Karel Roden. Postavu vnuka seniorky, Rodenova syna, zahrál mladičký herec Antonio Šoposki. Přítelkyni Karla Rodena si „střihla“ známá slovenská herečka, Zuzana Kanócz.
Karel žije v pedanticky naklizeném bytě, poměrně osamělý život plný striktních pravidel, kde rozhodujícím středobodem pro jeho žití, je zákon. Matku, pětasedmdesátiletou dámu, bohémskou operní zpěvačku z povolání, navštěvuje v jejím bratislavském bytě s železnou pravidelností co dva týdny. Sám to vnímá jako určitou povinnost, která mu přináší dobrý pocit pravidelnosti. Postupem let si přestává uvědomovat, že se s matkou odcizuje. Nepříliš kvalitní vztah má i se svým synem, který vzhledem k absenci aktivní přítomnosti otce (ke kterému dochází nejspíše jen pro kapesné), žije život plný průšvihů, a který není schopen a možná ani nechce naplnit představy otce o vzorném synkovi. Z jeho pozice je však vidět klasická psychologická touha po otcově přijetí a bezpodmínečné lásce, uzavřená více v jeho nitru.
Jeden zlom přichází ihned po začátku celého děje. Zřejmě již pod vlivem onemocnění, daruje Matylda svůj bratislavský byt podvodníkům. Žene ji přitom zoufalá touha zastavit proces odcizení se synem, a tak na jeho celoživotní doporučení vrátit se do Prahy nakonec dá, ale svým osobitým stylem: přestěhuje se k němu do bytu.
Karel je rozčílen, ale i tak své matce neřekne ne, a rozhodne se to s Matyldou zkusit i přesto, že si je vědom nelehkého soužití s ní. Upjatého exekutora matčino bohémství vždy lehce rozčilovalo. Velmi záhy si navíc uvědomuje, že s maminkou není cosi v pořádku.
Zvlášť, když ji jednoho dne dovedou domů policisté s vysvětlením, že paní nenašla cestu domů („No, Karlíku víš, tady jsou ty bytovky všechny stejné, kdo by se tu vyznal…“).
A tak matku dovede k lékařskému vyšetření. Diagnóza je jasná, Alzheimerovská demence, s postupným rozkladem duševních, kognitivních, později i fyzických schopností. Lékařka neví, jak celý proces, až do úplné ztráty soběstačnosti bude trvat. Ví ale, že jednou bude nutné zajistit Matyldě celodenní péči. Karel sdělí výsledek vyšetření mamince poměrně suše s tím, že jí musí zajistit pobytovou službu, kde se o ni postarají, a že on musí chodit do práce. Matylda kontruje: „Já ale nejsem nemocná, a nikam mě nedostaneš!“
Matylda se nakonec podvolí, a dostane umístění v jednom z Domovů u Prahy, kde se jí dostane poměrně chladného přijetí v dosti sterilním prostředí. Při jedné z návštěv, Karel v dramatické scéně matku objeví pokálenou a přivázanou k posteli. Celou scénu si natočí i s lamentující zdravotní sestrou jako důvod okamžitého odvedení matky domů. A to i přes sestřino vysvětlení, že Matyldu museli přivázat, jelikož jim „utíkala“. V tu chvíli nastává v Karlově hlavě zlom. Vnitřní hlas mu nejspíše říká: „Vždyť já mám Matyldu rád, musím se o ni postarat sám, nebo s pomocí Pavla (syna).“
Z počátku Karel dokáže s pomocí syna skloubit práci exekutora s péči o maminku. Pavel však není dostatečně důsledný, a tak si je Karel v rámci navíc výrazně se zhoršujícího stavu Matyldy, nucen najmout domácí ošetřovatelku. Ani ta však na Matyldu a její stavy a excesy nestačí, a tak brzy s péči končí. Karel zůstává na vše sám, navíc ještě poté, co mu přítelkyně (Kanócz) oznámí, že s ním chce žít. To ale samozřejmě bez Matyldy, které je schopna velkoryse přenechat svůj malý byt s tím, že ta přece nepotřebuje celodenní péči, a Karel by za ni mohl docházet. Tuto nabídku Karel zpočátku přijímá s nadějí, že to „nějak“ půjde, později si ale uvědomuje, že matku nemůže nechat bez pomoci. Toto uvědomění nakonec způsobí i rozchod s přítelkyní.
V souvislosti s péčí o nemocnou matku, Karel na své osobě pozoruje posun v lidskosti i v oblasti své profese, kdy ze zkostnatělého exekutora, tvrdošíjně lpícího na zákonných pravidlech a normách, vydoluje lidskou bytost. Jedné ze svých dlužnicí se kajícně zpovídá ze svých změn a vrací ji zabavený majetek.
Osobnostním přerodem v rámci demence prochází i Matylda, která se z bezstarostné bohémské dámy, stává až „zapšklou“, nešťastnou seniorkou zprvu si uvědomující, že zapomíná, a že není schopna se již o sebe adekvátně postarat, později ztrácí i tuto schopnost.
Karel postupně pravidelně objevuje exkrementy ležící všude po bytě s dotazy: „Matyldo, co si dělala?“, Matyldo, prosím tě, co děláš?", s její odpovědí: „Hovno!“
Karel ví, že se blíží matčin konec, a tak se jednak usmíří se synem a pomůže mu v problémech, a hlavně společně s Pavlem vezme Matyldu na její oblíbené místo ve Francii, kde prožijí jedny z posledních krásných chvil plných smíření.
Střih diváka zavede až do momentů, kdy je Matylda již plně nesoběstačná, a tak ji Karel tu krmí, jinde přebaluje plenu. Ve chvíli, kdy Matylda v domácím lůžku umírá, Karel poprvé ve filmu propuká v pláč.
Rozhodl se pro ni. Rozhodl se postarat se o Matyldu až do její poslední chvíle. I přes vědomí, že pro něj samotného a jeho potřeby nezbývá místo.
Zdroje informací o onemocnění demence, ze kterých bylo čerpáno:
Knihy:
HAUKE, Marcela kolektiv. „Když do života vstoupí demence“ Vydala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Vydání I., 2017.
Kolektiv autorů. „Péče o člověka s demencí.“ Původní anglické vydání When Your Loved One Has Dementia, 2005 The Johns University Press. České Vydání: Portál, s.r.o., Praha 2012. Překlad: Denisa Šmejkalová, 2012.
O filmu:
Shlédnutí filmu „Tancuj, Matyldo“
https://www.csfd.cz/film/756198-tancuj-matyldo/prehled/
