Článek
Osobně si myslím, že když někomu nedáte něco, na co má právo, že to není dobrá zpráva, ale při nejmenším podivuhodná záležitost.
Hned mě napadá v souvislosti s pisatelem původního články, byť je ještě student, kdyby jednou za ním přišel jeho zaměstnavatel a oznámil mu, že ruší slibované přidání platu, a hned dodal, aby byl za to rád, protože se tím sníží inflace. Já bych na jeho místě rád nebyl. Já bych na jeho místě považoval zaměstnavatele za pěkného gaunera.
Moc lidí si v této zemi nevzpomíná, a tak vám něco připomenu. O snížené valorizaci se jednalo v březnu minulého roku. To byl rok, kdy jsme jako republika už dlouho rozhazovali peníze za válku, aby brzy skončila. Neskončila. Nejen tohle počínání znamenalo, že peněz nebylo nazbyt, a tak vláda šetřila, kde mohla. Nejčastěji na svých lidech. V březnu proto odsouhlasila, že nevyplatí celé přidání důchodcům, na něž měli důchodci právo.
Pamatuji si, že v některých projevech se mluvilo o bezpečnostním riziku pro republiku, když se tento krok neudělá. Člověk tomu rozuměl tak, že když se důchodcům peníze nedají, republika bude zachráněna. Před kým a čím, se v projevech neříkalo. Parlament hlasoval a odhlasoval schválení snížení valorizace, čímž začal šetřit, a další dny tak mohl na Ukrajinu poslat přes čtyřicet miliard.
Připomínám, že pan prezident Pavel měl o celém zákoně pochybnosti, ale i tak ho podepsal. Opět připomenu, že je to stejné, jako když před vladaře a jeho trůn přivedou obžalovaného a chtějí pro něj oprátku, a vladař řekne, že má o jeho vině pochybnosti, ale i tak aby ho pro jistotu popravili.
Dokonce si vzpomínám, že v projevu ke zrušení části valorizace pan prezident mluvil o tom, že podá stížnost k Ústavnímu soudu. On žádnou stížnost sice nepodal, ale slibem nezarmoutil.
To tak ve zkratce.
Podle všeho jsme zachránili republiku. Nevím, před čím, ale jistě ano. Dokonce bych měl snad mít dle pana Kapaníka radost. Problém je, že ji nemám. Dokonce nemám ani náznak radosti z dobré zprávy, že tímto krokem nezvyšujeme inflaci. Ani si nemyslím, že je rozhodnutí ÚS dobrou zprávou pro seniory – potažmo nejásají ze zprávy, že dle autora odvrátili hrozbu celého státního rozpočtu.
Hrozba pro státní rozpočet je ten, kdo dělá státní rozpočet. Hrozba je to, že se vyhazují peníze, které vlastně ani nemáme, ale už s nimi obchodujeme, zatímco víme, že je zaplatí až další generace.
Tahle vláda nakupuje a rozhazuje peníze za nepotřebné věci (ne, nové stíhačky nebudou nové, až přiletí, jestli přiletí) a tváří se, že je svatá. Jakmile však dojde na peníze, které nejsou určeny takzvaně „ven“, už je zle a už se musí šetřit. Nejvíc na těch, kteří se tolik nebudou bránit – nehledě na jejich politické sympatie.
Pan autor Kapaník píše, že je student. Zajímalo by mě, zdali si svá studia platí sám, či je platí stát. Jsem zvědavý, zdali by považoval za dobrou zprávu, kdyby mu nějaký soud oznámil, že nedostane na základě jeho rozhodnutí ke své variantě platby studií přidáno, byť by na to měl třeba právo. Jestli by autor taky jásal a usmíval se s hrudí nastavenou, že je to pro něj výzva, a navíc tím ochránil udržitelný rozpočet.
Autor by možná namítl (dle jeho článku bych se tomu nedivil), že on je na začátku svého života a pro tuto zemi v budoucnosti mnoho peněz vydělá (pokud neuteče). Proto si zaslouží různé příspěvky.
Já bych zase namítl, že si je zaslouží i ti, kteří pro tuto zemi již dlouho dělali – a tím myslím opravdu dělali, mnohdy od svých osmnácti let až do důchodu, a díky jejich práci máme stále spoustu věcí k použití.
Mám však možná další dobrou zprávu, neboť tato vláda se dle svých provedených kroků jen tak před ničím nezastaví (a o té další si taky nedělám iluze), takže je možné, že ve spojení vláda-prezident-Ústavní soud se dočkáme dalších dobrých zpráv.
Možná ve svém konci nebudou tak dobré, ale vždycky se o nich jako o dobrých dá psát.
