Článek
Hodně dávno nazpátek jsem ani nevím kde řešil problematiku erotických snímků a vypisoval jsem nevýhodu omezení lokací, kam celkem jednoduchý děj dvojice či více lidí umístit. Erotický snímek není seriál, aby se to vlezlo všude, a třebaže fantazii a invenci se meze nekladou, jsou místa, která vám běžný, opakuji „běžný“ divák erotického snímku nepřijme nebo si u nich neužije.
Tramvaj by myslím jako filmové místo na hrátky za účelem vzbuzení vášní šla použít. Tramvaj je sexy, je ze života, tudíž tramvaj a její prostředí, chcete-li interiér, by nemuselo diváky šokovat a scéna by mohla naopak neznalým ukázat, jak to vypadá, když se z dopravy skutečně stane bordel.
Ale dosti o erotice v duchu představ a přejděme k reálu. Nedávno jsem vyslechl zážitek kolegy, z něhož jsem částečně na několik chvil nabyl dojmu, že erotika v tramvajovém voze není ničím vzdáleným. Kolega stál v zastávce Arbesovo náměstí směr Anděl a jako správný a školený řidič čekal na všechny cestující a mezi nimi i na volným krokem docházejícího muže s rukama v kapsách, který evidentně nespěchal, ale i tak chtěl nastoupit do posledních dveří jeho vozu.
Většina řidičů má vypracovaný smysl, že o tom či tom člověku na ulici ví, že chce nastoupit. Je jedno, jak se zrovna u toho klient pohybuje. Jestli běží, jde, nebo se plazí po čtyřech. Řidič s několika lety praxe ví, že chce nastoupit. Někteří řidiči dokonce vědí, jestli klient za počkání poděkuje – což ovšem nejde považovat za vypracovaný smysl, neboť drtivá většina klientů nepoděkuje ani náhodou.
O člověku s rukama v kapsách řidič věděl, že nepoděkuje – zatím. Muž ležérní chůzí došel k zadním dveřím tramvaje obdobně jako celebrita dojde ke své limuzíně, přičemž celou dobu pózuje fotografům. Nastoupil jako vládce vesmíru a očekával ovace. Ty nepřišly. Řidič zavřel dveře a vyrazil ke křižovatce, protože mu tam takzvaně držela světla „na jeď“.
Jízda s mužem cukla. Cukla tím způsobem, že stále s rukama v kapsách začal poskakovat po podlaze tramvaje a připomínal profesionálního tanečníka kovbojského stylu. To jsou tanečníci, kteří mají při tanci ruce často někde či někam strčené, buď za opasek nebo v kapsách, a pohyby tance připomínají důsledek divoké westernové přestřelky, při níž kovboj dostal kulku přímo do zadku.
Muž tancoval a konečně se dočkal od okolí pozornosti. Jedna paní s dvěma taškami mezi nohama tanečníka pozorovala a tleskala do rytmu, přičemž muže navíc k většímu výkonu povzbuzovala svižným melodickým hvízdáním honáka krav. Muž však větší výkon nepředvedl. Ukončil produkci a sedl si na sedačku.
Teď z pohledu řidiče. Řidič dojel do další zastávky, Anděl, a za sebou za dveřmi zavřené kabiny slyšel cizí jazyk, jehož překlad v řidiči vyvolal nejprve zmatení a posléze otázky. Podotýkám řidič nebyl jazykově vzdělán a některá slova znal pouze z určitých částí komunikace v erotických filmech. Slovo začínající na F…! opakované v rytmu štěkotu v něm vyvolávalo pocity, které si lze spojovat s určitým, přímo směřovaným vzrušením, třebaže v jiné podobě, a to i v případě, že ho na vás kdosi doslova štěká: fakh… fakh… fakh…
Řidič byl však ke štěkajícímu muži tolerantní a nemohl za onu skutečnost, že on sám byl pohledný a dobře stavěný, tudíž vyvolával zájem i u někoho, jehož náklonnost nemohl dostatečně ocenit, případně později prohloubit. Řidič otevřel kabinu a zdvořile se muže zeptal, zdali si od něj přeje i něco jiného, leč muž, evidentně cizinec, řidiči nerozuměl a při opakování stále stejného slova divoce gestikuloval rukama a pohyby prstů naznačoval zřejmě šermířský souboj meče s kolečkem.
Řidič gestikulaci a s ní i slovo bral jako pochvalu či slušnou nabídku, a pokud ne ani jedno z toho, nijak nevnímal komunikační celek jako cokoli negativního. Řidič se usmál a v obličeji ukázal výraz, jaký mívá každý, kdo se za pochválenou krásu či přednosti stydí, a s krátkým pohledem k muži před opětovným sklopením očí, řekl jedinou větu: „Ale no tak!“
Muž znejistěl. Rozhlédl se, jako by se ujišťoval, že je, kde si myslí, že je, a není tedy někde, kde by být neměl. Paní s dvěma taškami sedící blízko, která dle pozdější reakce měla rovněž omezené jazykové znalosti pouze u určitého druhu umění, muži a řidiči gestem zvednutého palce naznačila, že muž je chlapák a řidič by měl jeho nabídku využít.
Nestalo se. Řidič nabídku nevyužil a muž pocitu, který jsem popsal dříve, tudíž že je tam, kde by být neměl, tudíž vůbec není tam, kde si celou dobu myslí, že je, propadl naplno. Tramvaj proto opustil ve spěchu.
Řidič nebyl zklamaný. Ne tolik. Dle řidičova vyprávění byl na podobná setkání zvyklý, ale znáte to. Nikdy nevíte, jak a co stokrát nic umořilo osla.
Obloukem se vrátím k úvodu, k problematice dramaturgické lokace některých pořadů pro dospělé. Jak sami vidíte z příkladu kolegy, snaha o změnu nepřichází ani tak z hlav scénáristů (znal jsem člověk, co skutečně psal k erotickým filmům scénáře – a jeho práci jsem četl a nestačil se divit), ale přímo z řad potencionálních diváků cestujících v MHD.
Chtěl bych se rozloučit nějakým moudrem, kterým bych text povýšil do duchovní roviny. Něco jako: „Nestůjte v půlce trasy svého života a dotáhněte ho ve zdraví na konečnou.“ To mi ale přijde fádní. A tak na konec řeknu, abyste jako cestující své řidiče MHD měli rádi. Nemusíte je přímo milovat, myslím milovat jako milovat, co jako slovo milování mohu bez zásahu redaktora napsat. Myslím mít je rádi. Oni vás taky mají rádi. Víc než si myslíte. Mají vás rádi, i když vám někdy doslova slova nerozumí. Někdy vás mají rádi natolik, že na vás dokonce počkají, i když vědí, že jim za to nepoděkujete.
Vědí to - a přesto čekají!!!
