Článek
Vždycky jde o to, jaký k čemukoli na světě zvolíte přístup. Podle něj se rozhodne, jestli lidé okolo vaši vizi čehokoli přijmou, nebo z vás udělají lháře, či v lepším případě jenom vola.
Mnoho lidí proto volí přístup plný vznešenosti a silných slov, jimiž už od základu manipulují s posluchači a dávají jim jedinou možnost názoru podle hesla, kdo není s námi, je proti nám.
Přesně takhle se to má s populismem, který je kouzelným slovíčkem pro všechno, když potřebujete někoho zesměšnit nebo ho právě dostat do roviny, že ho lidi budou mít za lháře nebo blbce.
Ruku na srdce, opravdu jste si mysleli, že by dokázal být nějaký politik nepopulistický? Odpověď je, že nikdo takový není, už jenom z toho prostého důvodu, že úplně každý názor na světě se za populistický dá označit. Řekněte kdokoli cokoli, vždycky se může objevit někdo, kdo z vás udělá populistického netvora.
Jeden řekne – že půjde do hospody – a druhý ho může hnedka napadnout, že do hospody může jít dotyčný jenom proto, že parazituje na společnosti, která do hospody jít nemůže, a jeho slova proto jasně vymezují hranice mezi těmi, kdo do hospody chodí a kteří chodit nemohou – čímž dotyčný populista jenom ukazuje na nemožnost, aby do hospody chodil úplně každý, kdo do ní chodit chce. To ale není všechno. Slova se ve významu musí otočit a ukáží člověka, který jde do hospody, jako někoho, kdo chce, aby do hospody chodili úplně všichni, což je v daném smyslu populistické, protože ne každý tam chodit může.
Koukal jsem se na slovo populismus i do výkladového slovníku a dozvěděl jsem se, že u onoho slova se nedokáže výklad jasně vymezit, zdali jde o ideologii, či pouze o význam slov o manipulaci s lidmi. Já si myslím, že jde především o manipulaci se slovy, jak jsme si ukázali v předchozím odstavci.
Populismus je o přetáčení slov a ukazování různých polopravd, jimž se musí dát hodnota vyšší než ona právě polovina. Když si to přeložíte do lidštiny, nejde o nic jiného než dát lžím alespoň matný lesk pravdy díky osvědčenému moudru, že na každém šprochu pravdy trochu.
Ostatně to o tom šprochu je naším oblíbeným alibismem použitelným kdykoli a na cokoli.
Ale vrátím se k tématu, který jsem načal názvem tohoto příspěvku, a rozdělím se s vámi o svoje mínění, že v současnosti jsou těmi největšími populisty ti, kteří ne tak dávno, dva roky nazpátek, z jiných populistů dělali zrádce tohoto národa a dušovali se, že oni, pokud budou ve vládě, takovými nikdy nebudou.
Stačily dva roky jako dostatečný čas, aby i zatvrzelý antipopulista začal od jiných zatvrzelých antipopulistů dostávat dávky populistických myšlenek, které se ovšem tvářily, že populistické vůbec nejsou.
Není složité se jako antipopulista tvářit, když před populismem varujete, přičemž druhým dechem dodáváte myšlenky a názory, že tvoříte pro společnost něco velkého, něco, co vás automaticky v očích jiných za populistu vydává.
Nejde ani tak o to, že samotná politika populistická je ve své podstatě. Jde víc o to slovo, které se objevilo a které se stalo varováním před každým, koho tím slovem označujete.
Všimněte si taky, že se vymýšlejí pořád slova nová nebo se oprašují starší (nejčastěji negativní) a jimi nás pak ovlivňují, přičemž se jejich interpreti tváří nad míru vážně. Za chvíli proto přijde čas pro politiku „toxickou“, „nerentabilní“, „obludně defraudační“ a „debilní“, i tak ale půjde o tu samou jako dosud.
Nenechme se proto ovlivňovat někým, jehož politika je založena na osočování někoho druhého z toho, co dělá sám. Tohle je myšleno zleva doprava a zase zpátky. Od takového člověka nemůžete čekat nic dobrého – opět zprava doleva a zase zpátky. A že si myslíte, že někdo takový na výběr není, tak to jste jenom líní hledat – třeba sami v sobě.
