Článek
Nechci v tomto článku rozepisovat, co porno je a jaký má význam. Nechci rozepisovat už kvůli tomu, že některé popisy nejsou při psaní článku povoleny, nehledě na negativní zprávy čtenářů, že se při čtení mého článku natolik začetli, že se až znečistili. Někteří i znemožnili, což mají jenom z toho, že čtou venku mezi lidmi.
Taky nechci rozvádět, že pornografie má negativní vliv na mládež, která si díky ní myslí, že je sex něco natolik běžného, až infantilního, že se v reálném světě nevyplatí dělat a koukání na něj bohatě pro naplnění života stačí.
Mladí nemají pravdu – sex je velmi vážná disciplína a musí se na ni a v ni pilně trénovat. Přirozeně je sex i tajemný. A samozřejmě sprostý.
Je sex sprostý? Ano, pokud se dělá správně.
Ale zpět k pornu. Téma článku by mě nenapadlo nebýt diskuze pod jiným článkem, a to o americkém policistovi, který porno točil, a to dokonce v pracovní době. To se tramvajákům ještě nestalo. Byla sice mezi námi kolegyně, která na konečné ve voze vyfotila lehce erotické snímky, ale fotila je o čerpané přestávce, takže provoz a bezpečí vážených klientů ohrožením nehrozilo. Tvrdé porno se tak v MHD nikdy netočilo – možná proto, že služba je tvrdá sama o sobě a další její stimulace není potřeba.
V pornu jsem také nikdy nehrál. Nejsem správný porno typ. V mém životě se to má tak, že já bych v podobných snímcích mohl maximálně hrát muže, který ráno opouští krásnou a sexy ženu a jde do práce, aby neviděl, jak mu ji hnedka někdo obšťastní. Možná bych se však vlastní pílí a zkušenostmi byl schopen vypracovat na herce rolí bezejmenných šmíráků, kteří kouká na pohlavní akt jiných lidí a patřičně na to reaguje.
Znal jsem však muže, který si v pornu přivydělával a říkal, že to rozhodně není žádná legrace a veškeré potěšení, jaké by vám sex mohl přinést, se mnohdy rozplyne s prvním pohledem na partnerku, jakou vám pro natáčení připraví. Ne všechny jsou to prý krasavice a i v pornu platí jakási zvláštní zvrácenost, že naturalismus spojený se sociálním realismem může vyvolat nejlepší vzrušení.
Přestože se mluví o formě realismu, realistické toto umění není – alespoň co se života týče. V jiných věcech být může, jako třeba v míře představ či v jiné míře čehokoli – v životě nikoli. Porno se mi snažilo namluvit, že pokud si půjdu půjčit k dobře stavěné sousedce sůl nebo pepř, otevře mi již v negližé a namísto dochucovacích prostředků mě obdaruje dochucením úplně jiným.
Jenom hlupák tomu věří.
Doma mám dva kopce soli a pepře a potěšení žádné – pokud nepočítám potěšení, když mě přestala bolet noha zlomená pádem po schodech a zabrzděná o dveře sklepa, kam mě slečna ze třetího patra po žádosti o sůl vyprovodila.
Taky je naprostý blud na potěšení s pošťačkou, jíž se má dle pravidel erotiky otevřít nahý a ona se pak na vás vrhne i s rekomandem. Moje pošťačka se na mě nevrhla, za to ale utekla a od té doby nepřišla ani ona, ani další pošta. Smutně jsem se nahý vracel od domovních dveří zpátky do druhého patra.
Pornu se prostě nedá věřit – ani sprostě se mu nedá věřit. Není realismem tohoto světa a jeho produkce je pouze klamavým obsahem, u nějž se ani nemůžete synchronizovat tak, že by všechno důležité klaplo společně na jedničku. To máte jako s vadnou náloží - nastavíte ji na čtvrt hodiny, a bouchne za pět vteřin.
Napadá mě, že je ještě jedno společenské řekněme odvětví, jež je na tom úplně stejně a nic v něm není tak, jak se nám prezentuje, a za hezké v něm slouží pouze představy, a nikoli již tak výsledek.
Je to politika. Ačkoli přiznávám, že i politika může leckoho vzrušit natolik, že si myslí, že ve své prezentaci jako skutečná.
