Článek
Přesto jsou a trvají a lidé si nedají pokoj a vždycky nějakou novou začnou. Začnou jí proto, že se těm lidem zdá se světem něco špatně nebo dostanou pocit, že by válkou mohli světu vlastně pomoci – i když si tím vlastně jenom oni sami pomáhají ku vlastní moci, čímž si však v konečném součtu taky moc nepomůžou.
Války taky končí. Každá válka jednou skončí. Všechno má svůj konec a nic neroste do nebe. Věci a události končí v okamžiku, když si lidé myslí, že už snad nikdy neskončí – nebo pokud jsou vzpomínané věci či události příjemné, aby neskončily nikdy. Tehdy skončí.
Válka ale není nic příjemného. O válce se říká, že je politika – ale politikou je jenom na začátku a na konci, a mezi tím je jenom bolest a utrpení a strach, přičemž tohle všechno se na politiku svádí. Nebo se za politiku vydává.
Když válka skončí, dělá se hodně politiky. Mnohdy víc než na začátku. Politiky je víc, jelikož mnohým kolem sebe musíte vysvětlit, proč válka neskončila, jak se na začátku slibovalo. To se taky stává, že nevyhrajete.
Nikdo ale nejde do války s tím, že prohraje – jako nejdou do utkání dva týmy, aby jeden hned na začátku mluvil o své konečné prohře. Tohle se stává jenom tehdy, pokud jsou takové zápasy s daným vítězem domluvené – třebaže domluvit takový zápas chce taky hodně politiky, a to jak na začátku, tak i na konci.
Někdy se zdá, že politické vítězství je lepší než vítězství někde na bitevním poli. Lidé mají politická vítězství rádi. Politická vítězství je nenutí se tolik zamyslet, když potkají člověka na vozíku bez nohy a s medailemi za statečnost na otrhané vojenské blůze. Politická vítězství nebolí – a jsou vítězstvími i při konečné prohře.
Válečné politické vítězství není ničím jiným než mluvením politika o tom, jak je vlastně dobře, že věci neskončily, jak všem na začátku sliboval, ale skončily jinak, a jsou lepšími proto, jelikož konečně zastavily válku.
Zastavení války je nejlepší argument proti námitkám o předchozích slibech s jejím vývojem. Zastavení války je nejlepším politickým tahem proti čemukoliv, co politik kdy o válce říkal. Zastavení války dokonce hravě překoná minulé velké projevy o vítězných bitvách, o vítězných taženích, o velkých činech ještě větších hrdinů.
Hodně lidí napadne, že když je zastavení války tak dobré, proč se tedy neudělalo hned první den. Potažmo ještě dřív, než začala. Ale všechno má svůj správný čas a takové zastavení války v politickém měřítku taky.
Zastavení války jako argument nakonec však přijme každý a nejvíc o něm začnou vykládat ti, kteří na začátku války jiné hnali do boje. Z takových se stanou hrdinové. Myslím z těch, co hnali jiné, ne ti, co tam šli. Je se na názor na hrdinství nikdo neptal.
Takové válečné vyvolávače za hrdiny sice nikdo neprohlásí, ale to nevadí, oni se za ně prohlásí sami a začnou vykládat, že úplně nejlepší je mír a že ho vždycky chtěli, a že není pravda, jak by někoho hnali do boje.
Lidé rádi vykládají o tom, co dřív nedělali, když něco dělali. Lidi celkově rádi vykládají, co nebylo, než co bylo – a nejvíc, co kdo neudělal, nebo naopak udělal, i když to ve skutečnosti udělal úplně jinak.
Válka není správná věc. Ani správné věci nedělá. Dělá sirotky, vdovy a vdovce. Dělá z lidí mnohé. Dokonce z nich dělá politiky. To je s určitým přihlédnutím k možným variantám o něco pozitivnější věc, co může z lidí udělat. A je to pozitivnější jenom proto, jelikož jak jsem si už řekli, na konci každé války je potřeba dělat hodně politiky, takže bude na to potřeba i hodně nových politiků.
