Článek
Vládní kroky však cestu k naději už ze začátku nepřipomínají a pokud se o cestu k ní jedná, jde o cestu velmi zvláštní a na jejím konci se pravděpodobně objeví pohádkové kouzlo, co vytvoří zvrat, za který by se nemusel stydět ani příležitostný scénárista béčkových filmů.
Včera jsem na stránkách Novinky.cz četl tři články, které oznamovaly další výdaje Vlády v hodnotách desítek miliard korun. Nijak nepopírám možnost, že se události a budoucí plány náhodně sešly, avšak rovněž se nijak u mě nedostavil pocit, že by mělo nastat známé třikrát a dost.
První článek byl o možnosti zrušení rodných čísel, které oznámil ministr Bartoš – přičemž cena celého úkonu byla v základu vyčíslena na 56 miliard korun.
Nechce se mi hledat myšlenkový popis tohoto úkonu, neboť jej za mě na svém profilu sociální sítě zveřejnil náš nejčtenější spisovatel Michal Viewegh, který se při tomto kroku o Vládě vyjádřil jako o majiteli velkého činžovního domu, do něhož zatéká rozbitou střechou, ale pan majitel namísto zajištění opravy střechy nechá vyměnit funkční zámek u domovních dveří.
Druhá, pravděpodobně rovněž kouzelná úsporná akce naší vlády se týkala nákupu válečných strojů ze Švédska cca za 60 miliard korun. Osobně jsem ve chvíli čtení propadnul představě zvláštního obchodu, na jehož reklamním štítu je psáno – Vše do šedesáti!
Vláda hodlá za tuto sumu nakoupit švédské obrněnce, přičemž se nejedná (a za tuto cenu ani nemůže) o moderní stroje, ale na dvě stovky modernizovaných strojů z osmdesátých let. Je tudíž velká šance, že těžká technika bude ve svých útrobách již vybavena kazetovým přehrávačem a celou kolekcí písní skupiny ABBA.
Poslední, třetí zpráva, také o nákupu se místem přesunula do Německa a pojednávala o dohodách pro získání dalších obrněných strojů, tentokrát typu Leopard. V tomto případě již dříve proběhla debata o stáří vozů a německá strana se nijak nezdráhala oznámit, že se jedná o vývojovou řadu strojů, která je dávno překonaná, a vlastně tak nejspíš v muzeu jenom zabírá místo.
Nutno připomenout a vy byste si to připomenout měli, jak se ke koupi vyjadřovala od pultíku ve Sněmovně ministryně obrany paní Jana Černochová a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Šlo o vyjádření v duchu kamarádské a obyčejný člověk, politikou nepolíbený, v ten moment ani nevěděl, zdali si z něj představitelé státu nedělají legraci. Nebo zdali si nedělají legraci o něco víc, než je běžné. Díky prohlášení však víme: za prvé, že se panu Válkovi přezdívá Leopard – a za druhé, že přežití v téhle zemi je závislé na tom, jakou cool hru právě politici smaží. Není optimistické, jestli paní Černochová právě na svém počítači naistalovala Nuclear Holocaust 2023 edice.
Když si dáte tři články dohromady, musí vám chtě nechtě naskočit, že se pravděpodobně začínají dít dvě velké věci. Za prvé vám někdo mění přístup k vaší identitě – za druhé se Česko chystá na válku. A to ne na válku, kdy bude bojovat s někým po boku, ale s největší pravděpodobností chystá samostatný útok.
Chtěl jsem takový útok tady popsat, ale pak jsem si uvědomil, že mnoho čtenářů nemá smysl pro ironii – což je škoda, neboť ironie umí být formou humoru, na němž je hezké, že nebývá vulgární a pracuje s fakty. Ale nevadí, o akci Housenka, si můžete přečíst v diskuzi pod včerejším článkem o nákupu Leopardů.
Místo popisu tedy raději napíšu ostatním politikům, že jestli taky paří hry jako pan ministr Válek, a podle toho se pak rozhodují pro chod téhle země, jestli by nechtěli hrát to, co hraje můj více jak pětasedmdesátiletý otec – takovou tu hru, jak si tam založí farmu, zalívá, krmí zvířátka, sklízí, sbírá vajíčka, prostě vede hospodářství. To je hra pro naše politiky.
PS: Nový Sniper mému otci moc nejde – ale to je taky záležitostí možných okolností, kdy se něco vést začne.
