Sparta, krize, pohled na to, co je vidět

Paměť fotbalového fanouška má většinou stejně dlouhé trvání jako u akvarijní rybičky. Od přelomu srpna a září je Lars Friis fanouškem stavěn na piedestal a úroveň uctívaných fotbalových božstev, aby ho jen o několik týdnů později ti samí fanoušci zatracovali do nejhlubších fotbalových pekel. Opakovaně tam je posílán i sportovní ředitel Tomáš Rosický, kapitán Filip Panák nebo příchozí hráči z Kosova a Albánie. Zároveň jsou z něj vytahováni bývalí hráči v čele s Krejčím nebo Kuchtou, za které by teď mnozí byli ochotni položit na stůl rodinná dědictví.

2 roky, 2 tituly, pro mě poměrně překvapivé, ale byly. Těšil jsem se, co přijde třetí rok. No.. na tohle úplně ne, nicméně se nedá říct, že by mě to překvapilo. Všechno k tomu vedlo.

Cílem není kroutit v ráně nožem zraněné sparťanské obce nebo adorovat tu slávistickou. Jde čistě o fakta, dedukce a dojmy. Data jsou vysbírána z volně dostupných rozhovorů, webů a statistik.

Sparta si táhne svojí šňůru od 27. září, kdy prohrála s Olomoucí. Následovala šťastná remíza se Stuttgartem, která byla ale ozdobená fantastickým kopem Kaana Kairinena, aby všechny naděje příznačně vzal největší rival Slavia. Nedoladěný Liberec byl ještě těsně poražen 2:1, ale na pomyslnou vykukující hlavu Sparty si postupně duply Manchester City, Plzeň, Baník a Brest. Mezitím bylo poraženo v domácím poháru Brno.

Před nejčerstvějším výpraskem 6:0 s Atleticem Madrid se ještě 2× remizovalo s Teplicemi a Mladou Boleslaví.

Suma sumárum od zápasu s Olomoucí - 12 zápasů - 2 výhry - 3 remízy - 7 proher se skóre 15:27.

Je fér zmínit, že Sparta má smůlu na zranění a ani předsezónní příprava nebyla pro klub ideální. Mnozí hráči reprezentovali na EURU, vraceli se později, tým se ladil a i díky pozdním transferům tým nebyl v ideálním rozpoložení. Nově příchozí Imanol García si odnesl dlouhodobé zranění chvíli po příjezdu, Cobbaut přijel zraněný a červený křížek svítil i u již tradičních opor Haraslína, Preciada a Birmančeviče. V kombinaci s neideálním stavem Panáka a dalším zraněním Haraslína si Sparta může na Letné otevřít menší pohotovost. O klienty by neměla nouzi.

Spartě se po odchodu Ladislava Krejčího vyměnil kapitán. Páska byla přidělena - respektive kabinou měl být zvolen - Filip Panák.

Na sociální síti X jsem psal již při jeho zvolení, že to pravděpodobně nebude dobrá volba. Sparťanská obec se do mě pustila, jak si vůbec dovoluji proti Filipovi vznášet jediného nepozitivního slova. Vždyť hraje skvělý fotbal. Klíčový obránce.

Hm, jo. Ale to přece neznamená, že bude i dobrý kapitán, kterého navíc bude logicky srovnávat s kapitánem předchozím.

Sparťanský fanoušek obecně nemá rád Tomáše Součka, kapitána reprezentace, bývalého hráče SKS a současného hráče anglického West Hamu. Často je kritizován (zejména v reprezentaci) za to, že nemá verbální projev na hřišti, že je to takový snaživý Hujer, až je na škodu, netlačí na rozhodčího (což není strategicky výhodné, když se smějí beztrestně bavit s rozhodčím pouze kapitáni), nenaštve se, nenamotivuje ostatní a nevyburcuje k lepším výkonům, natož aby ze své pozice tvořil hru.

Co jste, milí Sparťané, získali s Filipem Panákem? No ano. Typově Tomáše Součka. Jediné rozdíly jsou, že Souček dokáže běhat 90 minut, chce běhat 90 minut a chce tam nechat duši, i když hraje zrovna příšerně - což jsou přesně ty vyvolávané hodnoty napříč českým fotbalem. Běhej! Snaž se! Jezdi po zadku! Když už neumíš hrát fotbal, tak tam necháš duši! V kombinaci s Panákovo neexcelentním zdravotním stavem, nelídrovskými schopnostmi, otráveným výrazem a popravdě ani nijak zázračnými schopnostmi v obraně nebo útoku (např. jeho schopnosti hlavičkovat) to z něj dělá v podstatě urážku vůči Tomáši Součkovi.

Když je Sparta v pohodě, tak Filip umí např. vyvézt míč z vlastní poloviny, což v našich končinách není úplně obvyklé - byť ve velkých týmech to je základní předpoklad pro všechny hráče. Ale když Sparta v pohodě není, tak nepřidá navíc nic.

Pomyslným vrcholem byla přerušená děkovačka právě Panákem (kdy jeden povedený vtip trefně a ironicky poukázal na možnost dokoukat děkovačku na sparťanském Unlimited), kdy se stal sparťanským nepřítelem č. 1.

Lars je stižen podobným osudem jako Filip Panák. V létě modla, na podzim na něj čeká dav s vidlemi, pochodněmi a dřevěnými kolíky.

Při jeho příchodu a kooperaci s Brianem Priskem se znatelně zvedly některé aspekty ve hře Sparty. Postoupil do Ligy Mistrů, kterou ACS nehrála snad až neúměrně dlouho - vůči svým dlouhodobě skvělým finančním možnostem.

Nicméně jeho osamostatněná role - v porovnání s Brianem Priskem - byla již značně složitější. Proč?

Brian mohl jedině překvapit. Šňůra let, kdy se Sparta plácala v bahně nedůstojným způsobem, byla už příliš dlouhá, klub se vzpamatovával z nevýhodných finančních přestupů, a tak vlastně nikdo nic extra nečekal. Klub dopředu avizoval, že má finanční limity na jednotlivé přestupy a že do finančního přebíjení se se Slavií pouštět nebude.

Navzdory neideální situaci a papírově slabšímu kádru se ale ukopaly 2 ligové tituly a 1 domácí pohár (MOL cup).

Tudíž Brian Priske odcházel jako vítěz, na kterého se bude vzpomínat v zásadě jen v superlativech.

Larsovi tu zbylo ale velké očekávání. Stejně jako Filipu Panákovi. Oba jejich předchůdci si vedli dobře a i přes množství přešlapů „dobré činy překonaly ty špatné“.

Obhájení titulu potřetí v řadě, premiérová Liga Mistrů, vyrovnání se s odchody Krejčího a Kuchty, již ale známý styl, ve kterém se rozhodl pokračovat, nové posily, .. Tak bude všechno jistě růžové!

Předkola evropských pohárů byla za poslední roky velkým strašákem Sparty. Až příliš často nedokázala uspět. Jen vzpomeňte na všechny ty Žiliny, Crvené Zvězdy, Suboticy nebo Häckeny.

Malmö ale padlo vcelku snadno. Sparta byla v pohodě, hráči měli motivaci se dostat do vybrané společnosti nejlepších klubů a bezesporu se těšili i na tučné šeky v podobě bonusu za postup.

Vše bylo ještě růžovější!

Ladislav Krejčí byl již pryč, Jan Kuchta měl ovšem stále ještě před přestupem do Dánska. Ne, že by plnil viditelně výraznou roli. Jeho zápasy na začátku této sezóny byly velmi špatné. Jeho koncovka byla místy až dětská - alespoň co se týče razance jeho střel. Nevypadal, že se mu chce. Olatunji byl v laufu a i Tucimu tam spadly ze dvou střel 2 góly. Po příchodu Rrahmaniho byl rázem útočník č. 4. A dá se říct, že po právu.

Nicméně Tuci přicházel s vizitkou hráče, který umí hrát zády k bráně. Pomůžeš si s ním při útočných fázích. Oproti Kuchtovi měl i fajn střelu. Ale pohybově to není ono, stejně tak mu to nejde na křídle a stejně tak ani neudrží míče.

Olatunji se tvářil, že na něj Sparta po právu sází - oproti minulé sezóně mu míč neodskakoval, byl plný energie, přinášel změnu i jako střídající hráč. Přesto bylo s podivem, že nepřišel jasný útočník č. 1. A ze zelenáče je najednou po jedné sezóně (ani nijak speciální -> 3g v lize + 3g v poháru) první útočník Sparty. No.. odvážné. Nicméně góly tam padaly. Jak rychle přišly, tak zase rychle odešly a „vyvolený“ ("I am chosen who are you?" - nápis na triku pod dresem) gólově, nadšením, motivací i energií vyschl. Pohybem už nehýří ani jako střídající hráč.

Rrahmani se uvedl dobře. Umístěnou střelou, za kterou byl vychvalován a i dorážkou ještě stihl pojistit zápas s Malmö. 5mil. € vypadalo jako dobrá investice. Recenze na něj ale nešly veskrze pozitivní. Ve zkratce přišlo to, co Kuchta neměl a naopak s Kuchtou odešlo vše, co Albion Rrahmani nemá nebo alespoň neukazuje.

Tipuji, že myšlenka Sparty byla: „kupujeme balíček dovedností, který nemáme a stejně jako Markuse Solbakkena ho naučíme dovednostem, které z nich udělají komplexní hráče a prodáme je za stamiliony.“

Myšlenka jistě chvályhodná. Ostatně o tom Tomáš Rosický kdysi mluvil - že Sparta konečně nastolí koncepci, bude zhodnocovat a zlepšovat talentované hráče, kteří se chtějí zlepšovat společně se Spartou, zařídí jí trofeje a na oplátku je Sparta prodá do TOP 5 lig. Přiblíží se vzoru typu Red Bull Salzburg. Bezva. Tak to má být. Sparta má potenciál na to být ideálním přestupním klubem. Když se to vezme od správného konce.

Protože tuto variantu zatím mnohem lépe naplňuje nenáviděná Slavia (Diouf (19) bude dost možná nejdražší přestup ligy, koupený již byl Michez (22) nebo Teah (18)).

Pro srovnání věk hráčů koupených do Sparty: Krasniqi (26), Rrahmani (24), Imanol (24), Cobbaut (27) a Ross (23), který je naštěstí jen na hostování. Ti se už budou zhodnocovat o poznání hůře.

Možná byla myšlenka, že chtějí více zkušené hráče na tu nejtěžší soutěž, aby se nerozsypali a aby zvládli přechod mezi ligou a poháry.

Nebo to byly nákupy z paniky?

Slavia dlouhodobě vykupuje to nejlepší z ČR, tudíž Spartě zbydou „druhořadí“ hráči, na které nemá Plzeň finance a Slavia je nechce.

Vzpomeňme na boj o Coufala. Vcelku logicky si vybral tehdy lépe hrající Slavii. A ano, promítnutá historie italského „Štramáka“, finančních limitů, ale i neochoty Rosického investovat do českých hráčů a platit ostatním klubům „nesmysly“.

Za „drobné“ Slavia koupila Juráska nebo Kinského či Chaloupka a Filu. Zdarma přišel Schranz nebo Jurečka. Dražšími přestupy pak byli Ogbu, Zafeiris, Chorý nebo Staněk (vč. hráčské náhrady za Červa). Předtím Sima (mimochodem z 2. ligového Táborska za pakatel) nebo Sor.

Co z toho plyne? Slavia má mnohem silnější pozici na českém trhu. Je to volba č. 1. Slavia mnohem více investuje a mnohem více prodává. Od sezóny 19/20 byly prodeje vždy za 20 mil €.

Sparta měla takovou sezónu pouze jednu, a to když prodala Hložka s Hanckem.

Dle dat z Transfermarkt.com Slavia prodala mezi sezónami 19/20 - 23/24 hráče za 120,19 mil. € (tj. cca 3 miliardy Kč).

Sparta je za stejné období na 1/3. Slovy „jedné třetině“ toho, co prodala Slavia.

Slavia nakoupila v tomto období hráče za 44,77 mil. € - což je zhruba ta jedna třetina.

Sparta nakoupila za 29 mil. €.

Shrnutí 19/20 - 23/24:

ACS nákup 29 mil. € / prodej cca 40 mil. €

SKS nákup 44,77 mil. € / prodej 120,19 mil. €

Jen připomínám, že Sparta údajně měla vyhrát boj o Rrahmaniho právě se Slavií. Stál 5 mil. €.

Nicméně z této jednoduché statistiky vyplývá několik poznatků. Slavia točí peníze. Investuje. Zároveň i hodně prodává. Musela z finančních důvodů. Teď už pod Tykačem nemusí. Nicméně je zvyklá instantně nahrazovat odchody. Sparta ne.

Z logiky věci - pokud vyhlašuji ultimátní cíle „chci Ligu Mistrů a chci být jako Salzburg“, a tedy vychovávat hráče a prodávat je za rakety, tak musím mít z čeho vybírat. Potřebuji fronty hráčů a fronty lidí do realizačního týmu. Musím být schopen předvídat odchody, flexibilně reagovat na trh, a to včas. Čili začít jednat včas.

Tomáš Rosický říkal, že jednání se táhnou. No, to táhnou. Proto se začínají včas.

Nastavený přechod z akademie do A týmu. Dnes je Sparta plná zranění a nemá kam sáhnout. Nebo nechce. Radši hraje mrtvolný Pešek a zasloužilý umělec Pavelka.

Vím, že mi odejde Krejčí. Vím, že mi odejde pravděpodobně Kuchta (neb jeho klubová životnost je cca 2 roky a čau). Vím, že nemám náhradu za Kairinena, který byl ještě v létě zraněný. Vím, že nemám náhradu za křídla.

Tudíž se nabízí posily koupit co nejdříve. Zároveň jsem historicky poučen, že pokud bude mít zájem Slavia o stejné hráče, pravděpodobně ten boj prohraju. Tudíž potřebuji delší frontu kandidátů.

I tak ale náhradou za Krejčího byl Zelený, který byl paradoxně ze všech zbylých stoperů nejspolehlivější. Vitíkovo chyby, možná až profesorská arogance a Panákova laxnost byly v mnoha případech vděčné za Zeleného. Nicméně i jeho nakonec dostihla nekvalita a zranění. Nicméně stále chybí levý obránce.

Hurá, konečně přichází Imanol. Píše se měsíc červenec. O měsíc později je ale jasné, že pražská návštěva je jen na skok. Škoda, nevypadal špatně.

Cobbaut přišel 2. září. Za Imanola, Zeleného nebo konečně za Krejčího? Avizováno bylo za Imanola. Ale bylo to vážně tak?

Nechce se mi věřit, že by to byla náhrada teprve za Krejčího, ale také se mi nechce věřit, že si na Spartě řekli, že první volba na levého stopera bude Zelený.

Při vší úctě k němu, nemá žádnou přidanou hodnotu. Jednoduché a krátké přihrávky kazil i z pozice levého wingbeka. Jeho silové parametry bych přirovnal k vykopnuté plaňce z plotu plandající ve větru - dle stránek Sparty má 191cm a 79kg. Ta svalová hmota mi tam trochu chybí. Každopádně není ani vyhlášeným hlavičkářem, ani dobrým hráčem do kombinace, ani rychlostním typem, ani silovým typem,.. Jakým je vlastně typem?

Dobře, poskočme dále. Kuchta asi nebyl „jasným“ odchodem. Dlouho to nevypadalo, že odejde, pak přišel Rrahmani a dle slov Kuchty - tedy jde. A svým způsobem to je v pořádku. Celý začátek sezóny vypadal otráveně, fotbalově to nešlo, nechtělo se mu nic.

Ale historie ukazuje, že s ním odešla spousta aspektů, které - ACS zoufale se držící stále stejného systému - není schopna nahradit. Presink a tlak na soupeře. Emoce. Pošťuchování obránců, síla v soubojích a jejich úspěšnost. Ale i jeho schopnosti kombinovat, seběhnout si a rozdat míče na křídla. To nevidíme ani u Olatunjiho, ani u Rrahmaniho a Tuciho vidíme maximálně zabitého na křídle, kde je mu vyčítán nulový pohyb i efektivita v čemkoliv. No jo, přicházel jako hrot, ale ve Spartě mají obsesivní poruchu na předělávaní hroťáků na křídla, tak je špatnej. Celkem logicky.

Náhrada za Kairinena opět neexistuje. Popravdě jsem čekal, že vzhledem k jeho zranění a nejistotě, zda vůbec nastoupí na začátek sezóny, bude kreativnější střední záložník jednou z priorit. Dobře, Kaan se uzdravil, ale když ho chceš střídat, tak tam máš Solbakkena a Sadílka.. čili klasickou šestku a běžce, který už dlouhodobě přesvědčuje, že ACS je prostě mimo jeho schopnosti. No dobře, tak se možná na Spartě učí od ikony Haška, který také bezmezně věří Coufalovi a Součkovi, že budou jako terminátoři a v časech nouze se vrátí v čase jako Blaničtí rytíři a sejmou Sarah Connor i v dalším století.

Sparta je závislá na Haraslínovi s Birmančevičem. Poté, co odešli Kuchta a Krejčí, to jsou jediní hráči, kteří jsou v jejím systému nebezpeční pro soupeře. Pro připomenutí data z minulé sezóny - Kuchta 21g, Birmančevič 21g, Haraslín 15g, Krejčí 10g. Zbytek se ani neblížil Krejčímu (pro srovnání Zelený přesně 1 zásah).

Ve chvíli, kdy odchází 31 gólů, nejlepší hlavičkář, presující útočník, střelec penalt, Krejčího přenášení hry, ale i kolmice středem hřiště, jejich důraz, lídrovství a agresivita a já to nenahradím stejnými typy, ale hraju pořád stejný systém, tak mi ta rovnice příliš nevychází.

Co z toho ale vychází, je podcenění posílení týmu. A to opakovaně. Historicky.

Ze 4 nebezpečných hráčů se stali 2. Což se vědělo ještě v přestupovém okně, spíše i před ním. Přesto se vsadilo na vcelku neznámé občany Balkánského regionu Krasniqiho a Rrahmaniho. Jejich statistiky z rumunské ligy nebyly špatné. Přesto to zpětně vypadá, že někdo neodvedl svoji práci úplně dobře.

Jestli někdy na Spartě zazněly pojmy jako „krizový management“ nebo „prevence“ nebo „černý scénář“, tak tam určitě nepadla varianta „zraní se oba klíčoví hráči, zraní se další tři důležití hráči a nové posily se nechytí“.

Zranění jsou bezesporu mrzutou věcí každého klubu. Investovat další finance do hráčů, dělit jim herní čas, šlechtit jejich nehrající ega a třeba je další sezónu prodat a kupovat.. Jo, asi to je voser.

Přesto to je aspekt toho „být jako Salzburg“ - mít kam sáhnout, mít perfektní skauting, mít s kým jednat - a tyto body nevypadají naplněně. Někdo s jedovatou slinou by mohl poznamenat, že na druhém břehu to zvládají.

Fajn, zranili se hráči, máme šňůru proher, mrtvé moře je proti naší náladě sladký nektar, stávající hráči nezvládají plnit stávající systém, co teď?

No, nabízí se změnit systém a ideály z těch hezkých, růžových a koncepčních na ty hnusné, pragmatické, Mourinhovské a ukopat 1:0 za každou cenu. Hezky to může vypadat na jaře až se udělá pár výsledků a stabilizují se mentální stránky hráčů. Nabere se sebevědomí. Nabízí se využití silných stránek hráčů, co mi zbyli a hlavně ukopat to tam, kde to prostě urvu za každou cenu. Teplice. Boleslav.

Lars Friis je ale nenapravitelný idealista. Nebo stejný projev slepě nakazuje někdo jiný? Opět by se mi nechtělo věřit, že není schopen vymyslet jednoduché úpravy a improvizovat. Nenapadá mě ale jediný racionální důvod proč pokračovat ve stále stejně špatném projevu.

Zarážející jsou i jeho projevy na tiskových konferencích. Avizováno bylo před Ligou Mistrů to, že prioritou bude pro Spartu liga - aby se za rok znovu povedl přímý postup. Přesto Sparta posílá ty nejsilnější sestavy na Ligu Mistrů a na domácí ligu je šetří.

Hezkou paralelou byly opět darované 3 body Plzni, kdy stejně jako v minulé sezóně s Liverpoolem, přichází výprask od anglického týmu a následně prohra s Plzní. Co bylo společné? Kromě výprasku i prakticky stejně rotovaná sestava, zatímco Plzeň nešetřila nikoho.

Ve zkratce - je hrozný.

Zajímala by mě strategie, myšlenka - jak v teorii má oficiálně fungovat to, že Sparta bude střílet góly? Kdo, kam, jak?

Jediná naděje problikla s návratem Haraslína a jeho obstřelem v zápase s Teplicemi. Zase rychle zhasla při jeho zranění s Atleticem Madrid.

Zdravě drzé křidélko, silné jeden na jednoho, schopné zakončovat nebo si dojít pro faul.

Silně to připomíná stejný (ne)systém, který tu byl za Kangy nebo Dočkala. „Dejte mu míč a budeme doufat“.

Sparta je statická, nikdo se nenabízí, hráči často bezradně přihrávají do strany nebo do zadních řad. Z toho vyplývá i snadná strategie soupeřů. „Nechte je hrát a oni se porazí sami“. Presink, neschopnost obejít hráče, vést míč, narazit si, pohybem otevřít mezery a velká spousta individuálních chyb, kdy míče nejsou přesné nebo hráči důslední. Dříve si pomáhali třeba přes sbíhajícího Čvančaru. Roztahovali hru přes nákopy Krejčího. Proč prvky, které vymizely, nebyly nahrazeny novými?

Když se díváte třeba na zápas Liverpoolu s Realem Madrid, tak vidíte neustálý pohyb v okolí míče. Ne sprinty a neuvěřitelné vysilování se jako u českých klubů. Ale pohyb. Výměny pozic, nabízení se do volného prostoru. Schopnost vyvést míč, obejít protihráče, pomoct si s druhým. Zrychlit. Ti hráči s míčem nezmatkují. Proto ho ztrácejí naprosto minimálně. Samozřejmě jsou světovou kvalitou v technice, kontrole míče a všech dalších herních aspektech. Nicméně hýbat se hráči mohou i u nás. Mohou zpomalit. Mohou zrychlit. A přesto to radši někdo práskne dopředu a založí protiútok soupeře.

Moderní fotbal, třeba právě Liverpoolu nebo Interu Milán, začal ve větším měřítku využívat výměny pozic. Proto jsme mohli vidět třeba obránce Bradleyho v útoku, dlouhou dobu v postavení před Salahem nebo přímo na hrotu. Vyžaduje to zvýšenou inteligenci od hráčů. Jsem zvědavý, kdy toto dojde i k nám. Ve chvíli, kdy to až působí, že si každý Sparťan zoufale vymezuje ten svůj čtverec na hřišti a po Cimrmanovsku „sem mi nechoďte“, paroduje pohybem venkovní kandelábr.

Vzpomínám si na začátek sezóny, kdy třeba Vitík slavil každý i sebejednodušší obranný zákrok, jako ten životní. Možná to odkoukal od Rüdigera z Realu Madrid, ale to je tak trochu zvláštní případ. No, Martin Vitík už takto svoje zákroky neslaví. Většinou z nich teď padají góly nebo objímá soupeře, či polyká trávu.

Naprosto se nevyužívá silných stránek hráčů, kteří zbyli.

Ve chvíli, kdy mi umírají stopeři ve velkém - proč tam budu cpát na sílu třeba Rosse, který neměl snad jediný dobrý zápas? U Gomeze to loni poznali rychle. Jediná dvě schopná křídla mi padla také, proč tam budu na sílu cpát Pešky a Daňky nebo Krasniqiho s Tucim? Proč radši nepřejdu na konzervativnější rozestavení nebo rozestavení, které promítne hráče, které mám k dispozici?

Sparta bývala silná ve standardních situacích. Uměla je kopnout, našla hlavu Krejčího, soupeř musel bránit i třeba Vitíka, nebezpečí se rozmělnilo na více hráčů. Sparta v tuto chvíli nemá zdravého nebezpečného hráče. Teda aspoň na hřišti. A pro soupeře. Pro vlastní branku vcelku pravidelně.

Díky tomu vymizel přínos i Kairinena. Výmluvný byl třeba jeho nadýchaný míč proti Atleticu ze závěru zápasu, pro který se Rynešovi už nechtělo. Sice už vcelku pochopitelně, ale ne, že by si pro ty míče kdokoliv chodil i ještě za nerozhodnutých stavů. Sparta nemá hlavičkáře.

Hodně se skloňuje absence lídrovství Kuchty a Krejčího. Co za charaktery Tomáš Rosický přivádí? Foglarovské Mirky Dušíny. Sörensen se v klidu nechá hlavičkovat Chorým, Panáka momentálně pošle do příslušných mezí i tříleté dítě, to samé asi můžeme říct i o Zeleném, Rrahmani s Krasniqim vypadají, že tam nejsou - salámisti, Solbakken se možná minul povoláním a byl by skvělá baletka s nejelegantnějšími piruetami a vlnitými loknami, Laci sice řve, ale je to spíš takový ten emotivní projev, nad kterým každý mávne rukou, zároveň páska ho přemotivovává, Kairinen je stydlín bez emocí, Vitík ukazuje, že vyzrálou a vyrovnanou osobností stále zdaleka není, Olatunji je hlavou někde v jiné dimenzi, jenom Cobbaut vypadá, že ho moc naštvat nechceš, ale schovává se za vousy, takže to klidně může být takový ten hodný a mohutný strejda, který dá tvému dítěti lízátko. Kde jsou vítězné typy a zarputilé typy? Červ, Šulc, nic?

Mimo charaktery má Rosický slabost i pro „skleněnky“, nevím, zda i kuličky, ale mám na mysli primárně hráče. Panák, Pešek, Lishka,.. Dlouhodobá zranění, lidsky krásná gesta, prodlužování smluv, potvrzení transferů i přes zdr. nálezy, ale fotbalově? Ve vrcholovém sportu nemá charita místo. A i tak Sparta založila FCVP nebo svůj opakující se lazaret.

Je překvapující, že člověk, který hrál Premier League, Bundesligu, Ligu Mistrů, Mistrovství Evropy i Mistrovství Světa, nedokáže odhadnout sílu mužstva. Je fakt, že Tomáš Rosický velkou část angažmá promarodil, tudíž (s trochou sarkasmu) by možná byl větším expertem na nemocniční zařízení. Nicméně jeho zkušenostmi se na Letné nikdo další chlubit nemůže. Byl u všeho velkého. Viděl, jak pracuje legendární Arsène Wenger. Mohl pozorovat ty nejlepší týmy zblízka. Má srovnání se Slavií nebo Plzní.

Ale Slavia i Plzeň si prošly finančními, potažmo i existenčními krizemi. Plzeň se vybudovala z provinčního klubu na více než slušného vyzyvatele a Slavia s odřenýma ušima zachránila ještě nedávno 1. ligu. Adolf Šádek je zvyklý čarovat již slušnou řádku let a jak jsme si ukázali na finanční vsuvce, tak i Slavia umí točit peníze už minimálně 5 let.

Pod Křetinským je Sparta rozmazlená. O peníze nikdy nouze nebyla a byť si prošla jistými vlnami typu Stramaccioni, tak nikdy to s ní špatné nebylo. Vždycky se řeklo: „tak to za rok bude lepší.“

Popravdě jsem nikdy nepochopil, proč se do toho nešlapalo na Letné více. Vždycky přišlo uspokojení, že současný stav stačí. To mi hlava nebere. Majitel je jeden z nejbohatších Čechů, velice úspěšný byznysmen, dalo by se říct, že s velkým tahem na branku a okem na výnosné investice. Proč to samé nikdy neudělal se Spartou? Proč mu stačí být druhý nebo třetí? No, pokud mu to nestačí, tak jediná další varianta je, že tam má špatné lidi. Zase. Nebo pořád.

Pro Spartu bych si přál rychlejší chování na přestupovém trhu. Slavia už ohlašuje. Na co se čeká? Na zažehnání krize v kabině? Na dohrání 5 posledních zápasů v relativním klidu?

Znovu připomenu, že pokud chce naplňovat vzor Salzburgu, tak na každou pozici musí mít zástup lidí. 10 lidí na každý post. Proč? Protože prvních 6 půjde jinam. Další 2 se zraní. Nebude mezi čím vybírat. Nebude s kým jednat.

Pokud do toho chtějí šlapat, tak současné tempo je málo.

Sparta musí mít kam sáhnout. Dlouhodobě se opěvuje její akademie. A stejně ve výsledku hraje Pešek nebo Pavelka. Proč?

Ještě než Ondřej Švejdík, bývalý obránce Sparty, omezil na sociální síti X soukromí svého profilu, tak psal něco ve smyslu, že „vedení Sparty nejsou amatéři“. Rád bych tomu věřil.

Nicméně čistě statisticky:

Souhrn - 2 se chytli hned (Chorý, Botos), 4 talenti, kteří pomalu dostávají příležitosti a 1 hráč pro B tým.

Zima asi ukáže, zda má Rosický trumfy v rukávu, zda se něco změní nebo to zůstane ve stále stejné, ale dle některých i v „profesionální koleji“. Je to škoda. Funkční Sparta posouvá i ostatní. Potenciál a peníze tam jsou. Ale, jak vidno, chce to i správné lidi.