Článek
Willibald Brandner se narodil 12. srpna 1901 v Lubech u Chebu otci Johannovi a matce Kateřině, rozené Müllerové. Po obecné škole se vyučil krásnému povolání houslaře, složil tovaryšskou i mistrovskou zkoušku. Od října 1931 do ledna 1933 splnil základní vojenskou službu v československé armádě. Pod patronací Konráda Henleina se kvalifikoval jako cvičitel gymnastiky a mezi lety 1933-1938 vedl turnerskou školu v Aši. S Henleinem je pojila nejen vášeň pro sport a nacionalismus, ale i osobní přátelství. Brandner také v oboru nacionálního sportu publikoval, roku 1935 vydal v Jablonci knihu Student als Turner a roku 1937 v Aši pak další dílko, Mannschaft und völkischer Kampf. Oženil se s Irmgard Schottovou z Aše, v roce 1936 se jim narodil syn Gerhard a roku 1941 druhý syn, Uve. Bydleli postupně v Aši, v Chebu a nakonec v Liberci v dnes již neexistující Nerudově ulici 38.
Českoslovenští vojáci v Krásné Lípě
Willi Brandner se věnoval sportu a cvičení, stal se vedoucím družstva ve sportovním hnutí Turnbewegung der Sudetendeutschen. Žil nejen sportem, ale i politikou, která byla v té době hodně ostrá. Od poloviny května do poloviny září 1938 byl náčelníkem štábu dobrovolné sudetoněmecké polovojenské organizace Freiwilligen deutschen Schutzdienst, FS, sudetoněmecké obdoby říšských SA, spadající pod SdP. FS, který se zformoval z původní Ordnersgruppe, měl zpočátku 15 000, ke konci sudetské krize už 60-70 000 členů.
Národnostní skladba ČSR v roce 1938
Od poloviny září do přijetí Mnichovské dohody, kdy byl FS zakázán a mnozí jeho členové uprchli do Německa, byl Brandner vedoucím Freikorpsgruppe 3, skupiny Sudetoněmeckého Freikorpsu, v Bayreuthu v Bavorské Východní Marce. Jeho osobní podíl na incidentech a násilnostech té doby není známý, ale jakožto náčelníka štábu FS a velitele jedné ze čtyř skupin SdF byl nepochybně značný.
Členové Freikorpsu slaví úspěch
1. listopadu 1938 vstoupil Brandner do NSDAP, kde měl členské číslo 6 644 578, a do SS v hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník) s číslem 310 310. Po přičlenění Sudet k říši se stal v doplňovacích volbách v prosinci 1938za sudetskou župu poslancem Reichstagu. To byla v dané době už ale jen jakási čestná a reprezentativní funkce, Reichstag už fakticky jen schvaloval všechna rozhodnutí vůdce.
Volební agitace pro prosincové volby, směřovaná na české obyvatele Sudet
Od podzimu 1938 do ledna 1941 vedl Brandner SS-Abschnitt (úsek) XXVII Reichenberg, poté do dubna 1942 SS-Abschnitt II v Chemnitz a následně se stal do července 1943 členem štábu SS-Oberabschnittu (vrchního úseku) Elbe. V roce 1938 se stal také sudetským župním vedoucím (Gauführerem) v organizaci Nationalsozialistischen Reichbund für Leibesübungen (NSRL), zastřešující říšské organizaci pro sporty. Po konfliktech s vedením SS, orientujícím se na stále vyšší sportovní výkony, na funkci rezignoval a dobrovolně se přihlásil k vojenské službě.
Místní Němci vítají německé vojáky, vstupující do Chebu.
Od srpna 1940 byl také příslušníkem Waffen-SS s nejnižší důstojnickou hodností, SS-Untersturmführer der Reserve. Nejprve sloužil do ledna 1941 jako adjutant praporu v SS divizi Totenkopf, potom do listopadu téhož roku jako záložní důstojník prestižního pluku Leibstandarte SS Adolf Hitler. V té době byl povýšen na SS-Obersturmführera, nadporučíka. Zažil nasazení v Řecku a na východní frontě, v bojích byl těžce raněn. Nakonec sloužil do začátku října 1942 v záložním praporu SS Deutschland, umístěném v Praze. Tento prapor byl jednou ze dvou jednotek SS, která se účastnila obklíčení a boje s československými parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje 18. června 1942. Je tedy pravděpodobné, že této akce se účastnil i Willi Brandner.
SS-Oberführer Willi Brandner
V říjnu 1942 byl Brandner jmenován plukovníkem policie a převelen za účelem výcviku k Vyššímu veliteli SS a policie Russland-Süd, Hansi-Adolfu Prützmannovi. V únoru 1943 dostal čtyřměsíční dovolenou na zotavenou z následků předchozích zranění. V červnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführera a generálmajora policie. Od července 1943 do prosince 1944 byl Brandner místním velitelem policie v chorvatském okrese Záhřeb a současně zástupcem Vyššího velitele SS a policie v Chorvatsku, Konstantina Kammerhofera. Tam byla náplň práce jasná, byla jí brutální protipartyzánská válka. Z vedoucího sudetoněmeckých partyzánů se tak stal potírač partyzánů jugoslávských.
Willi Brandner byl nositelem zlatého stranického odznaku NSDAP, Řádu za službu NSDAP, Čestného olympijského řádu II. třídy, Železného kříže obou tříd, Válečného záslužného kříže s meči II. třídy, odznaku za zranění, čestného kordu Reichsführera-SS i čestného prstenu SS-Totenkopfring.
28. prosince 1944 byl Brandner na inspekční cestě v Oroslavje během útoku partyzánů těžce raněn průstřelem hlavy. Následujícího dne zemřel.
Brandnerova manželka se syny s koncem války uprchla do Německa a usadila se v Bayreuthu, kde její manžel před válkou působil jako vedoucí jedné ze skupin Freikorpsu. Roku 1941 narozený syn Uve se stal v Německu poměrně známým filmovým režisérem, scénáristou, producentem, filmovým skladatelem, hercem a producentem.
Zdroje:
ABS, sign. 325-75-3.
SCHULZ, Andreas – WEGMANN, Günter: Deutschlands Generale und Admirale Teil V, Die Generale der Waffen-SS und der Polizei 1933 – 1945, Band 1. Biblio-Verlag, Bissendorf 2003.
