Článek
3. 6. 1944 byl četníky ze stanice v Košátkách v okrese Brandýs nad Labem zatčen uprchlý válečný zajatec, Ivan Alexandrovič Lovenko, nar. roku 1917 v Charkově. Ten se již 10 měsíců skrýval u českých obyvatel v nedalekých obcích Horní a Dolní Slivno.
Není doloženo, odkud se Lovenko v obcích u Kropáčovy Vrutice vzal. Jako uprchlý válečný zajatec měl samozřejmě sympatie a podporu mnoha místních, brzy o něm věděly v podstatě obě vesnice. Neskrýval se nikde ve chlívku, bydlel v relativním pohodlí po chalupách místních. Brzy navázal milenecký vztah s Růženou Korolovou, dcerou místního čeledína. Časem se ale stával neopatrným, objevoval se s milenkou na veřejnosti, k lidem se choval drze, zvláště, pokud nedostal, co chtěl. V takovém případě jim vyhrožoval, že jakmile jej chytí Gestapo, udá je.

Sovětští váleční zajatci
To se samozřejmě mnohým nelíbilo a začali Lovenka podezírat, že s Gestapem už spolupracuje. Místní se začali bát prozrazení a následného postihu a snažili se Lovenka přesvědčit, aby odešel, ale on se jim vysmál. Ti, kteří se v jeho ukrývání angažovali nejvíc, se proto rozhodli Lovenka zbavit. Byli to čeledín Trofim Korol, otec Růženy, u kterého se Lovenko ukrýval především, dále Ukrajinec Vasilij Ivaščenko a pekař Ludvík Eichler.
Řádně posilněni alkoholem jej v noci ze 3. na 4. června vylákali do lesa za Horní Slivno, kde ho chtěli odpravit výstřelem do týla. Střelec, Trofim Korol, se ale netrefil úplně dobře, rána nebyla smrtelná a Lovenko smrt jen předstíral. Když se potom exekutoři chystali vykopat pro jeho tělo hrob, postřelený se zvedl a utekl.
Zakrvácený Lovenko utekl přes les do Košátek, kde ho našel místní občan Říha a dovedl jej do hostince „Gasthaus zum Heinkeln“. Místní hostinský, Emil Krause, Němec původem z Besarábie, a jeho hosté raněného ošetřili a chtěli samozřejmě případ nahlásit. Lovenko ale odmítal, aby zavolali české četníky – dobře věděl, že s místními spolupracují a asi se obával, že by jej nakonec dodělali. Trval na tom, aby hostinský zavolal německou policii.
Když jej nakonec četníci zatkli a vzápětí dorazilo Gestapo, Lovenko okamžitě udal všechny, kteří jej ukrývali. Druhý den zatklo mladoboleslavské Gestapo všechny četníky ze stanice v blízké Kropáčově Vrutici a 21 občanů ze Slivna, kteří se podíleli na Lovenkově ukrývání. Gestapo nechalo obyvatele nastoupit a na koho Lovenko ukázal, toho sebralo. Další osoby byly zatčeny v Konětopech, Sušně, Kochánku a podobně. Často to byli lidé, které Lovenko prokazatelně vůbec neznal a potkal je v podstatě náhodou během jeho „průzkumu terénu“. Celkem Gestapo zatklo asi 150 osob. Lovenko působil při zatýkání i při následném vyšetřování a soudním přelíčení jako svědek. Trofim Korol, jeho manželka Anna, František Jizba, František Chvála a Ludvík Eichler byli německým soudem odsouzeni k smrti a popraveni.

Prostor událostí
I ve věznici v Mladé Boleslavi měl následně Lovenko spolupracovat s Gestapem a pomáhat usvědčovat zatčené osoby. 10. května 1945 byl Lovenko, údajně na útěku, zastřelen v mladoboleslavské věznici vrchním vězeňským dozorcem Augustem Bláhou. Mohlo to tak být, ale také nemuselo. Místní, včetně vězeňských dozorců, nepochybně věděli, co je Lovenko zač a koho má na svědomí. Hostinský Emil Krause utekl na konci války do Německa, ale v hospodě zanechal v němčině psaný lístek: „Přijdu zase zpět!“. To se samozřejmě nikdy nestalo.
Lovenka se po válce nepodařilo nijak ztotožnit, nepodařilo se ani zjistit, kdy a kde byl zajat a vězněn, jak se do oblasti dostal a proč se nesnažil – jako mnoho dalších uprchlých zajatců – spojit třeba s nějakou partyzánskou skupinou. Vasilij Ivaščenko, který válku přežil, vypověděl, že Lovenko byl německým vyzvědačem, který byl čtyřikrát vysazen na území SSSR. Tuto informaci mu údajně sdělily při poválečném vyšetřování jeho činnosti v roce 1945 orgány NKVD, ovšem její relevance je diskutabilní. S největší pravděpodobností byl Lovenko opravdu jen obyčejný, nepříliš inteligentní uprchlý zajatec s nulovým smyslem pro vděk a odpovědnost, který nakonec dostal, co zasloužil.
Zdroje:
ABS, sign. 325-42-7.





