Hlavní obsah

Hrdina nemusí být dobrý člověk. Ale musí mít dobrý důvod ke špatným činům

Foto: pixabay.com

Hrdina nemusí být dobrý člověk

Proč někdy fandíš lidem, jejichž jednání bys v reálném životě bez váhání odsoudil? Proč tě dokáže strhnout postava, která překračuje hranice, za nimiž už žádné omluvy neplatí?

Článek

Michael Corleone (Kmotr), Julien Dandieu (Stará puška) a William Foster (Volný pád). Tři naprosto odlišní muži, tři různé důvody, proč překračují hranice. A tři příležitosti zjistit něco nepříjemného také sám o sobě: jak snadno dokážeš pochopit člověka, jehož jednání bys za normálních okolností odsoudil.

Filmoví hrdinové nemusí být sympaťáci. Nemusí být čestní, spravedliví ani morálně bezúhonní. Potřebují ale něco, co tě k nim připoutá: důvod, kterému rozumíš. A někdy dokonce důvod, který bys na jejich místě možná dokázal pochopit i sám u sebe.

Kmotr (1972)

Mafiánský klan. Vraždy. Vydírání. Rodinný podnik, ve kterém se pracovní porada může poměrně snadno změnit v pohřební záležitost. S tímhle prostředím se asi většina z nás příliš neztotožní. Kolik z nás má za otce gangstera? Jenže Coppola na to jde chytřeji. Michaela ti představí jako člověka, který chce žít úplně jiný život. Nechce být součástí rodinného podniku. Má vlastní představy, vlastní budoucnost. A pak přijde chvíle, kdy jde o jeho otce. Najednou jeho rozhodnutí začnou dávat smysl. Jedno. Druhé. Třetí. Každé má svůj důvod. Každé se dá nějak obhájit. Vždyť jen chrání rodinu! A ty se přistihneš, že fandíš člověku, který se postupně stává přesně tím, čím nikdy být nechtěl. Tohle je na Michaelově proměně nejděsivější. Žádný velký okamžik, kdy se z něj přes noc stane monstrum. Jen série rozhodnutí, u kterých si pokaždé dokážeš říct: „Ještě tohle chápu.“

Až jednoho dne zjistíš, že už dávno nefandíš tomu původnímu Michaelovi.

Stará puška (1975)

Tady nepotřebuješ mafiánskou rodinu ani složitou psychologickou konstrukci. Představ si, že ti někdo vezme to nejcennější, co máš. Brutálně. Nenávratně. A ty už nemáš co zachraňovat. Začneš chápat spořádaného člověka. Lékaře, který celý život dodržoval pravidla společnosti. Člověka, jehož profesí bylo zachraňovat životy. A najednou je všechno jinak. Už ho nezajímají žádná pravidla. Nezajímá ho společnost. Nezajímá ho záchrana životů. Rozhodne se vrátit bolest z vlastní ztráty krutostí tak mocnou, aby alespoň na chvíli přehlušila plamen zármutku. A právě tady tě film dostává do nepříjemné pozice. Dokážeš pochopit jeho touhu po odplatě. Dokážeš rozumět tomu, odkud se bere. Možná mu dokonce fandíš. Jenže čím dál víc se z jeho pomsty stává něco, co už se spravedlností nemá mnoho společného.

A tak si začneš klást otázku: Kde končí člověk, který chce potrestat viníky, a kde začíná někdo, kdo už jen potřebuje zabíjet?

Volný pád (1993)

A teď si představ něco mnohem obyčejnějšího. Běžný chlap v běžném dni. A pak uvízne v dopravní zácpě. Je vedro. Klimatizace nejde. Všude kolem troubí auta. Do toho pár dalších drobností, které by tě za normálních okolností maximálně naštvaly. Do té chvíle slušnej chlap. Člověk, kterých na ulici denně potkáváš desítky. A to je na tom tak vtipné. A zároveň tak působivé. Foster totiž nezačíná jako psychopat, kterého bys poznal na první pohled. Jeho první reakce na svět kolem tebe dokáže pobavit. Možná mu dokonce v duchu přitakáš. Kdo z nás někdy neměl chuť vystoupit z auta a všem kolem vysvětlit, co si o nich myslí?

Jenže Foster nezůstane u nadávání. Jeho frustrace se mění v agresi, agrese v násilí a každá další hranice, kterou překročí, je snazší než ta předchozí. A ty se přistihneš, že mu v některých chvílích pořád fandíš. Že jeho rozhořčení chápeš. Že ti některé jeho výstupy připadají skoro osvobozující. Dokud si neuvědomíš, že už dávno sleduješ člověka, který ohrožuje všechny kolem sebe. Film tě tak nenápadně přivede k něčemu mnohem nepříjemnějšímu než k otázce, jestli je Foster dobrý, nebo špatný člověk. Ukáže ti, jak snadno můžeš přijmout jeho frustraci, a jak dlouho ti může trvat, než začneš odmítat jeho činy.

A právě proto je Volný pád tak znepokojivý. Po šikmé ploše násilí se totiž může vydat člověk, na kterého jsi se možná ještě ráno díval do zrcadla.

Nejzajímavější filmový hrdina nemusí být ten, kterému fandíme. Může to být ten, u kterého se začneme stydět za to, že mu fandíme.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz