Jak prožívá radost běžný člověk a jak psychopat? Rozdíl v jejich světech

Když běžný člověk prožívá radost, není to jen abstraktní pocit. Je to komplexní symfonie těla a mozku. Dopaminový systém mu přináší pocit uspokojení, oxytocin otevírá prostor propojení s druhými, serotonin stabilizuje náladu a vede ke snížení stresového hormonu kortizolu. Radost se tak stává nejen reakcí na vnější události, ale i prožitkem propojení s lidmi a světem. Pocity se somatizují na těle a ovlivňují fyziologické procesy: tep se zrychlí, tělo se uvolní, svaly se naplní energií, tvář se rozzáří. Emoce není izolovaná, je celotělová. Zároveň protkává sociální interakce, posiluje vztahy a vytváří pocit bezpečí a sounáležitosti.

Neuropsychologické studie ukazují, že limbický systém, především amygdala a ventromediální prefrontální kůra, ve standardním nastavení aktivně zapojuje všechny komponenty radosti a zapříčiňují vyplavování celé palety hormonů štěstí. Zatímco dopamin signalizuje odměnu, oxytocin zesiluje pocit blízkosti, serotonin poskytuje stabilitu a endorfiny přinášejí euforii, která harmonizuje tělesnou a psychickou rovinu. Radost je tak zkušeností, která propojuje tělo, mysl a vztahy (biopsychosociální model).

U psychopatů je situace odlišná. Jejich limbický systém reaguje plošeji. Amygdala a ventromediální prefrontální kůra vykazují sníženou aktivitu, takže emoční signály druhých jsou buď potlačeny, nebo interpretovány čistě racionálně. Radost je zde převážně dopaminová, což znamená, že motivace a pocit uspokojení vycházejí z výkonu, dominance, rizika nebo dosažení cíle. Oxytocin, který u běžného člověka podporuje spojení a důvěru, je u psychopatů téměř neaktivní, a to vysvětluje, proč jejich radost není spojena s empatií, vděčností nebo blízkostí s druhými.

Psychopatická radost je stimul, nikoli vztah. Může se projevit euforií z manipulace, vítězství nebo překonání výzvy, ale ne jako hluboký prožitek odrážející sociální interakce. Chronická nuda a potřeba silnějších podnětů jsou paradoxním důsledkem této emoční prázdnoty. Studie ukazují, že psychopati mají zvýšenou dopaminovou aktivitu, což je motivuje k hledání stále silnějších stimulů, aby cítili alespoň něco.

Dopamin je u psychopatů dominantní neurotransmiter radosti. Aktivuje motivaci, honbu za výhrou a vzrušení, ale nezapojí sociální složku radosti. Oxytocin, klíčový hormon sociálního propojení, je prakticky neaktivní nebo v některých případech funguje více jako nástroj pro manipulaci než pro podporu empatie. Serotonin, který u běžných lidí stabilizuje náladu, je snížený, což způsobuje vnitřní prázdnotu a potřebu extrémních podnětů. Tento nerovnovážný mix neurochemie vede k tomu, že psychopat prožívá vzrušení, nikoli radost propojenou s lidmi.

Z toho všeho vychází jednoduchý princip, a sice, že běžný člověk vnímá radost jako vícevrstevný, tělesně a sociálně ukotvený prožitek. Psychopat ji vnímá selektivně, jako impuls nebo jako cíl, nikoli jako stav bytí. Radost běžného člověka podporuje zdravé sociální interakce, pocit bezpečí a smyslu. Radost psychopata je krátkodobá, stimulující a většinou i vyprchá rychleji. Z tohoto pohledu je zřejmé, proč psychopati potřebují stále silnější zážitky, aby uspokojili svůj nervový systém. To je také hlavním důvodem, proč musí neustále vyhledávat extrémní zážitky, aby se jejich dopaminová potřeba alespoň částečně naplnila.

Zdroje a doporučená literatura:

Robert D. Hare, Without Conscience (Guilford Press, 1993)

James Fallon, The Psychopath Inside (Current, 2013)

Kent A. Kiehl, The Psychopath Whisperer (Crown, 2014)

O tom, jak výrazným způsobem ovlivňuje výchova vznik narcismu, se můžete dočíst v tomto článku.