Článek
Narcismus je pojem, který se v posledních letech dostává do popředí odborných debat i populárních článků o vztazích a psychologii. V běžném jazyce se používá často, někdy však nesprávně. Narcistické rysy neznamenají jen přehnanou sebelásku, ale především křehké a nestabilní sebepojetí, potřebu obdivu a potíže s empatií. Vznik tohoto osobnostního nastavení je složitý a ovlivňuje jej genetika, povahové predispozice i prostředí, v němž dítě vyrůstá. Jedním z klíčových faktorů je právě výchova.
Výchova jako základní stavební kámen osobnosti
Rodinné prostředí je první laboratoří, kde si dítě vytváří obraz o sobě i o světě. Způsob, jakým s ním rodiče komunikují, jak mu dávají najevo lásku, uznání i hranice, je rozhodující pro to, zda se dítě naučí zdravě vnímat samo sebe. Pokud výchova postrádá stabilitu a citovou bezpečnost, dítě často hledá způsoby, jak si zajistit pozornost a potvrzení vlastní hodnoty. A právě v těchto mechanismech může mít původ narcistické nastavení.
Přehnaná idealizace dítěte
Jedním z rizikových faktorů je přehnaná idealizace. Pokud rodiče své dítě neustále ujišťují, že je výjimečné a lepší než ostatní, bez ohledu na jeho skutečné schopnosti a chování, dítě si postupně vytvoří obraz vlastní nadřazenosti. Navenek pak může působit sebevědomě, ale ve skutečnosti stojí toto sebevědomí na vratkých základech. Každá kritika nebo odmítnutí se pak stává ohrožením a vede k obranným reakcím, které známe jako narcistické.
Nedostatek lásky a emoční zanedbávání
Na opačném pólu stojí emoční chlad a zanedbávání. Dítě, které nedostává dostatek uznání, bezpečí a blízkosti, si může vytvořit obranný mechanismus založený na odpojení od vlastních zranitelných emocí. Místo skutečné sebehodnoty se snaží budovat falešný obraz dokonalosti a síly. Uvnitř se však skrývá pocit prázdnoty a hluboké nejistoty. Tento rozpor mezi maskou a skutečnými pocity je jedním z typických znaků narcismu.
Přehnané nároky a podmíněná láska
Dalším rizikovým faktorem je výchova, která podmiňuje přijetí výkonem. Pokud dítě cítí, že lásku rodičů musí zasloužit tím, že bude úspěšné, poslušné nebo dokonalé, naučí se upřednostňovat obraz dokonalosti před autentickým já. V dospělosti pak může vnímat vztahy pouze jako prostředek k potvrzení vlastní hodnoty, nikoli jako prostor pro skutečné propojení. To může vést k povrchním vazbám a problémům s empatií.
Jak se tyto vzorce promítají do dospělosti
Narcismus v dospělosti se projevuje různě. Někteří lidé se prezentují jako sebejistí a úspěšní, ale v intimních vztazích mají potíže se skutečnou blízkostí. Jiní střídají momenty grandiozity s okamžiky hluboké nejistoty. Kořeny těchto projevů často sahají právě do dětství, kdy se dítě učilo, že hodnota je buď podmíněná výkonem, nebo je nutné ji neustále dokazovat prostřednictvím obdivu druhých.
Možnost změny a práce na sobě
Dobrou zprávou je, že ačkoli je narcismus zakořeněn hluboko, není neměnný. Terapie a sebereflexe mohou pomoci porozumět vlastní minulosti a naučit se vytvářet zdravější vztah k sobě i k ostatním. Zásadní je uvědomění, že maska grandiozity a potřeba obdivu nejsou skutečnou silou, ale spíše obranou proti zranitelnosti. Teprve když si člověk dovolí být autentický, může zažít opravdovou blízkost a stabilní sebehodnotu.
Špatná výchova není jediným faktorem, který vede k rozvoji narcismu, ale hraje klíčovou roli. Přehnaná idealizace, chlad nebo podmíněná láska mohou narušit zdravý vývoj sebeobrazu a zanechat stopu, která se projeví až v dospělosti. Porozumění těmto souvislostem nám pomáhá lépe chápat narcistické rysy u lidí kolem nás, ale i pracovat na sobě, pokud v sobě některé vzorce rozpoznáme.
Zdroje:
Drama nadaného dítěte: Alice Miller (Portál, 1995)
Origins of narcissism in children
Jak poznat v partnerství psychického vyděrače se dozvíte v tomto článku.
