Článek
Ještě před pár lety jsme chtěli hlavně zdravě žít. Dnes chceme žít co nejdéle. Sledujeme biologický věk, měříme kvalitu spánku, počítáme kroky, hlídáme každou kalorii a zkoušíme nové postupy, které nám slibují další roky života. Longevity se stala velkým tématem a také výnosným byznysem. Jenže v téhle honbě za dlouhověkostí se skrývá jeden nepříjemný paradox. Co když se tak zoufale snažíš uniknout smrti, až si strachem z ní začneš poškozovat vlastní zdraví?
Když se ze zdraví stane dalším pracovním úkolem
Představ si člověka, který má v telefonu několik aplikací na sledování zdraví. Každé ráno kontroluje kvalitu spánku, tepovou frekvenci a další údaje. Přesně ví, kdy naposledy jedl, kolik času strávil pohybem a jestli splnil denní cíle. Vynechá snídani, protože drží přerušovaný půst, večer si hlídá čas usínání a pravidelně zkouší nové doplňky stravy. Na první pohled dělá všechno správně. Jenže když se špatně vyspí, má pokažený celý den. Když nestihne trénink, cítí vinu. Když mu hodinky ukážou horší hodnoty, začne přemýšlet, co se v jeho těle pokazilo. Z péče o zdraví se stal nepřetržitý dohled nad vlastním tělem. A ten člověk už vlastně nemá chvíli, kdy by na své zdraví nemyslel.
Strach ze smrti patří k nejhlubším lidským obavám. Problém nastává ve chvíli, kdy se z občasné myšlenky stane trvalý vnitřní tlak. Tělo totiž nerozlišuje mezi skutečným nebezpečím a dlouhodobým pocitem ohrožení tak jednoduše, jak bychom si přáli. Když jsi ve stresu, aktivuje se sympatický nervový systém a organismus se připravuje na reakci „bojuj, nebo uteč“. Zrychluje se tep, stoupá krevní tlak, mění se hormonální aktivita a tělo mobilizuje energii. Krátkodobě je taková reakce užitečná. Pokud však napětí přetrvává, organismus nedostává dost prostoru k návratu do klidového režimu. Dlouhodobý stres se podepisuje na spánku, trávení, psychické pohodě i fungování dalších tělesných systémů. Člověk, který se bojí každého signálu stárnutí a neustále kontroluje, jestli jeho tělo funguje správně, tak žije v režimu, který mu zdraví rozhodně neusnadňuje.
Strach, který tělo nedokáže vypnout
Samotná snaha prodloužit si život samozřejmě není špatná. Pravidelný pohyb, rozumná strava, dostatek spánku, omezení kouření a alkoholu nebo kvalitní vztahy mají pro zdravé stárnutí skutečný význam. Jenže kolem longevity vznikl také svět nejrůznějších měření, testů, procedur a přípravků, které slibují kontrolu nad procesem stárnutí. Člověk snadno získá pocit, že každá další změna jídelníčku, nový doplněk nebo přesněji nastavený denní režim představuje další krok k vysněné stovce. Jenže lidské tělo není stroj, u kterého stačí vyměnit součástku a přidat správné palivo. Stárnutí ovlivňuje genetika, prostředí, životní podmínky i náhoda. Ani dokonale sestavený režim ti nedá jistotu, že se dožiješ určitého věku. A právě s tím se člověk posedlý kontrolou smiřuje velmi těžko.
Všimni si, kolik věcí se začne měnit, když se strach o zdraví dostane na první místo. Večeře s přáteli se stává problémem, protože nevíš, co budeš jíst. Dovolená narušuje zaběhnutý režim. Pozdní večer znamená horší spánek a sklenka vína další výčitky. Člověk začne odmítat situace, které by mu přinášely radost, protože se nevejdou do jeho představ o zdravém životě. Postupně se může vzdálit i lidem, kteří jeho posedlost nesdílejí. Přitom právě blízké vztahy, společné zážitky a pocit sounáležitosti patří k důležitým součástem zdravého stárnutí. Zdraví totiž není jen součet naměřených hodnot. Patří do něj také psychická pohoda, pocit bezpečí a možnost prožívat život bez neustálého hodnocení vlastního výkonu.
Kolik života obětuješ za pár dalších let?
Zkus si položit jednoduchou otázku: Kdyby ses měl dožít devadesáti nebo sta let, ale už dnes bys musel každou chvíli podřizovat strachu z nemoci a smrti, stálo by ti to za to? Kolik radosti, spontánnosti a blízkosti jsi ochoten vyměnit za příslib dalších let, který ti nikdo nedokáže zaručit? Péče o zdraví má smysl. Pravidelný pohyb, dobré jídlo, spánek a prevence jsou rozumné investice do budoucnosti. Jenže stejně důležité je umět vypnout, odpočívat, smát se, být s lidmi, které máš rád, a občas si dopřát něco, co se do žádného zdravotního plánu nevejde. Nemusíš rezignovat na dlouhý život. Jen by ses kvůli němu neměl vzdát klidu, který potřebuješ už dnes.
Strach ze smrti ti žádné roky navíc nezaručí. Zato ti dokáže vzít spoustu těch, které právě prožíváš.
Zdroje:
