Článek
Psychopat se v posledních letech zabydlel v běžném slovníku. Bývalý partner je psychopat. Šéf je psychopat. Manipulativní kolega je psychopat. Politik, který lže, je psychopat. Člověk, který se zachová bezohledně, dostane nálepku během několika sekund. Jenže psychopatie není synonymum pro grázla. V psychologii označuje poměrně přesně vymezený soubor osobnostních rysů, to však samostatná oficiální diagnóza podle DSM-5. Mezi hlavní rysy patří mezi ně výrazný nedostatek empatie a výčitek svědomí, manipulativnost, povrchní šarm nebo způsob emočního prožívání, který se od běžné populace výrazně liší. Výzkum zároveň ukazuje rozdíly ve fungování mozkových systémů zapojených do emocí, učení a rozhodování. Nejde tedy o člověka, který se jednou zachoval jako dacan. Jde o dlouhodobý vzorec osobnosti a chování.
Tak kolik jich vlastně je?
Tady začíná být zajímavé, jak málo vlastně víme o tom, kolik psychopatů mezi námi žije. Systematická meta-analýza 15 studií odhadla výskyt psychopatie v běžné populaci na 4,5 procenta. Jenže stejná práce ukázala zásadní rozdíl podle toho, jak psychopatii měříme. Při použití PCL-R, který je považován za standardní nástroj jejího hodnocení, vyšel odhad pouze 1,2 procenta. Čtyři a půl procenta tedy rozhodně neznamenají, že každý dvaadvacátý člověk, kterého potkáš, je psychopat. Ukazují spíš to, že samotná odpověď závisí na definici a použité metodě. A právě tady je prostor pro obrovský rozdíl mezi psychologií a běžnou řečí.
Každý mizera ještě není psychopat
Někdo lže, protože se bojí následků. Jiný využívá lidi, protože je jednoduše sobecký. Další člověk neumí přiznat chybu, protože má obrovské ego. Může být nepříjemný, bezohledný nebo nepřizpůsobivý. Nic z toho samo o sobě nestačí k označení psychopata. Psychopatie se navíc nepřekrývá přesně s antisociální poruchou osobnosti. Ta je zaměřená především na dlouhodobé porušování práv a pravidel společnosti, zatímco psychopatie zahrnuje také specifické emoční a osobnostní charakteristiky. Vědecká literatura proto s těmito pojmy zachází opatrně. V běžné řeči jsme si ale vytvořili mnohem jednodušší pravidlo: udělal něco morálně ošklivého = je psychopat.
Proč nás to slovo tak baví?
Protože jedním slovem vyřešíme člověka, kterému nerozumíme. Když řekneme „je sobecký“, pořád zbývá otázka proč. Když řekneme „je psychopat“, máme pocit, že jsme právě odhalili podstatu jeho osobnosti. Nálepka nám umožní přestat se zabývat jednotlivým chováním a vytvořit si jednoduchý příběh: on ubližuje, protože je psychopat. On lže, protože je psychopat. On nemá svědomí, protože je psychopat. Je to pohodlné a psychologicky přitažlivé. Z člověka se stane jasně zařazená postava. Jenže právě tím se můžeme připravit o schopnost rozlišovat. Psychopat, narcista, manipulátor, sociopat nebo toxický člověk dnes často fungují spíš jako nálepky než jako přesné pojmy. A když někoho označíme, začneme jeho další chování automaticky vysvětlovat právě touto nálepkou.
Nálepka mění člověka před našima očima
Že označení psychopat není úplně nevinné, ukázaly i skutečné případy. V experimentu s 891 účastníky vedlo označení mladého pachatele za „psychopata“ k tomu, že ho porotci vnímali jako nebezpečnějšího a podporovali přísnější trest než v situaci, kdy byl popsán odborněji a bez tohoto hovorového označení. Ještě širší meta-analýza 22 experimentálních studií zjistila, že psychopatická nálepka ovlivňovala vnímání nebezpečnosti a ochoty k léčbě i rozhodování o sankci, i když síla efektu se mezi jednotlivými typy studií lišila. Slovo tedy nedělá jen něco s člověkem, kterého označíme. Dělá něco i s námi. Najednou máme tendenci jeho další chování číst přes jednu jedinou vlastnost.
A pak přijde film
Část problému vznikla dávno před sociálními sítěmi. Psychopat je dokonalá filmová postava. Je charismatický, chladný, inteligentní, nepředvídatelný a bez svědomí. Divák okamžitě ví, s kým má tu čest. Skvělý archetyp k tomu, aby nás udržel dvě hodiny u obrazovky. Skutečný člověk je však mnohem méně přehledný. Může být laskavý k jednomu člověku a odporný k jinému. Může lhát ze zlomyslnosti, kvůli zisku nebo z obyčejné zbabělosti. Může mít výčitky a přesto se znovu zachovat špatně. Jenže taková postava se do běžné konverzace nevejde tak snadno jako jedno slovo. Psychopat se do ní vejde dokonale.
Obecně psychopatů v populaci příliš nepřibývá. Přibývá jich v našem slovníku
A tak se vracíme k otázce z titulku. Nemáme dobrý důkaz, že by v populaci skutečně přibývalo psychopatů. Máme ale velmi dobrý důvod věřit, že slovo psychopat používáme mnohem volněji než odborníci. Když nás někdo podvede, nemusíme z něj dělat psychopata. Když nás partner manipuluje, nemusíme znát jeho diagnózu, abychom věděli, že nám jeho chování vadí. A když se někdo chová jako mizera, úplně stačí říct, že se chová jako mizera. Někdy je zdravější použít obyčejné slovo než psychologickou nálepku.
Zdroje a doporučená literatura:
Prevalence of Psychopathy in the General Adult Population
Psychopathy: Current Knowledge and Future Directions
Describing, diagnosing, and naming psychopathy
Parsing Fear: A Reassessment of the Evidence for Fear Deficits in Psychopathy
