Článek
Filmování, přehrávání a zbytečné pády, které připomínají fotbalové scény, se stávají novým neduhem. A ke všemu se tohoto nedůstojného počínání dopouštějí i hráči, kteří by měli být symbolem pravé hokejové tvrdosti.
Když se tvrdost mění v herectví
Česká Tipsport extraliga se pyšní tím, že je soutěží, kde se bojuje o každý puk. Ale realita ukazuje, že mezi poctivými souboji jsou i ty, které připomínají spíš divadelní výstup. Hráč cítí dotek soupeře, přidá dramatické gesto, padá k ledu a čeká, že rozhodčí zapíská. Místo respektu získává nezaslouženou výhodu.
Protože hokej nemá být o tom, kdo se lépe složí, ale kdo se dokáže postavit. Fanoušci nechodí na zimáky kvůli hereckým výkonům, ale kvůli soubojům, kde se stojí i po tvrdém hitu. Jenže hranice mezi tvrdostí a teatrálností se začíná rozmazávat.
Lauko a pád, který zamrzí
Jakub Lauko je typ hráče, který si svou pozici za mořem nemohl vybrečet. V NHL si musel vydřít každý centimetr ledu, nejednou shodil rukavice a šel do otevřeného střetu, aby si vybudoval respekt. Takoví hráči tvoří páteř každého týmu. Nebojí se jít do jakéhokoliv souboje.
O to smutnější je, když se právě takový hráč v extralize poroučí k ledu jako po zásahu snipera, jak předvedl v zápase se Spartou. V NHL by si to nedovolil. Ne proto, že by se bál rozhodčích, ale protože by tím ztratil respekt celé kabiny. Každý hokejista tam ví, že pád bez důvodu je trapas, nikoli něco, co si zaslouží potlesk. V čem je tedy extraliga jiná?
A ne, Lauko není sám. Za podobné filmování byl v minulosti potrestán i známý extraligový bitkař Jaroslav Vlach. Stejně tak Zdeněk Okál mladší, který se jinak pyšnil pověstí tvrdého, důrazného forvarda. A samozřejmě i jedna z nejkontroverznějších postav v historii naší soutěže Radek Duda. Právě proto je to tak absurdní – ti, kdo by měli být symbolem poctivosti, sklouzávají k herectví.
V NHL by za to následoval výsměch
V zámoří má hokej jasný nepsaný zákon: padáš, až když už nemůžeš. Hráč, který filmuje, riskuje výsměch, ztrátu respektu i pozice v týmu. Každý Kanaďan, Američan nebo Skandinávec má v hlavě nastavené, že stát na bruslích je věcí cti.
Vzpomeňme si, kolikrát jsme viděli kanadského hráče v české extralize, jak teatrálně padá po lehkém kontaktu. Za posledních patnáct let by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Je to věc mentality. Tam, kde my hledáme výhodu, oni chrání pověst.
Kultura, která se musí změnit
Filmování je ve své podstatě malý podvod. Přeháníš realitu, abys získal výhodu, kterou sis fyzicky nezasloužil. A to je přesně ten typ mentality, která rozkládá férový sport. Když hráči začnou vnímat přehrávání jako taktiku, ztratí hokej svou duši.
Rozhodčí jsou v těžké situaci – mají sekundy na rozhodnutí a tlak fanoušků i trenérů je obrovský. Ale právě proto by mělo vedení extraligy zaujmout jasný postoj. Filmování se musí trestat stejně tvrdě jako nebezpečné zákroky.
Tresty, které opravdu bolí
Současné pokuty (10% z platu) nejsou zanedbatelné, ale samy o sobě nestačí. V bohatých klubech, jako jsou Pardubice, to hráče nezabolí tolik, aby se poučil. Trest musí mít i sportovní rozměr.
Jediná opravdová stopka by byla, kdyby trenér sám postavil týmovou čest nad jednotlivce. Jeden zápas mimo sestavu by dal jasný vzkaz: tady se nehraje na efekt. Tady se stojí.
A to by mělo být poselství celé extraligy. Pokud chceme kvalitní soutěž, musíme chtít i kvalitní chování. Chceme vidět sílu, rychlost, odvahu. Ale nechceme slečinky, které spadnou po doteku.
Návrat k hokeji, jaký milujeme
Hokej nikdy nebude o kráse pádů. Je o návratech po ranách, o modřinách, které nikdo nevidí, a o gestech, která si respekt nevyžadují – protože ho prostě mají.
Lauko, Vlach nebo Okál mohou být inspirací, pokud si uvědomí, že opravdový tvrdý hráč není ten, kdo umí spadnout. Ale ten, kdo umí zůstat stát.
A jestli se extraliga chce přiblížit světové úrovni, musí si tohle pravidlo připomenout. Jinak se z tvrdé hry stane špatné divadlo. A to by byla škoda.
O tom, že miliardářské Kladno chce začít novou éru se starým a neúspěšným trenérem se můžete dočíst v tomto článku.
