Článek
Psychopat jako partner
Kdo je psychopat
Právě z důvodů nadužívání tohoto slova ve filmech a knihách byl pojem psychopat nějakou dobu v psychologii a psychiatrii nevítaným a nežádaným. V poslední době se opět běžně používá a spolu se sociopatem spadá do skupiny závažných disociálních poruch osobnosti.
O psychopatech nemá cenu mít nějaké idealistické představy ve smyslu, že se jedná o „nadlidi“, lidské stroje či superhrdiny. Jejich odlišnost, oproti běžné populaci, je založena na jednom jediném, ale naprosto zásadním faktu, a sice, že mají v oblasti mozku narušené propojení mezi základním centrem emocí (amygdalou) a centrem zodpovědným za rozhodování (orbitofrontální kůrou). Zjednodušeně řečeno mají tedy geneticky zapříčiněnou abnormalitu v určitě části mozku, díky čemuž nejsou schopni při svém rozhodovaní brát v potaz city a emoce. V důsledku toho je veškeré jejich chování orientováno pouze na uspokojení vlastních potřeb a dosažení vlastních cílů bez jakéhokoliv ohledu na morálku a mravní etiku, stejně jako na utrpení jiných. Nejsou proto schopni soucitu, empatie ani výčitek svědomí. Jelikož se v amygdale rodí základní emoce strachu a vzteku, mají psychopati narušený pud sebezáchovy a mnohdy i posunutý práh bolestivosti. I oni mohou cítit silné emoce štěstí nebo deprese, dokonce zakončené i sebevraždou. Nikdy si ovšem nevezmou vlastní život z důvodu svého chování vůči ostatním lidem (absence svědomí), nýbrž spíše ze sebelítosti a z toho, že nevidí východisko ze své životní situace, nejčastěji ve vězení.
Z právního hlediska jsou psychopati za své činy plně odpovědni, protože psychopatie nijak nesnižuje jejich ovládací a rozpoznávací schopnosti. Rozumově tedy poznají rozdíl mezi dobrem a zlem.
Jelikož je psychopatie geneticky vytvořená abnormalita mozku, nelze ji vyléčit a nezřídka se i dědí z generace na generaci. Kdo se jako psychopat narodí, tak také jako psychopat umře.
Psychopat a kariéra
Vlastně jediné, po čem psychopat skutečně touží, je moc. Ostatní atributy, jako jsou peníze či sex, si užívá jen jako demonstraci své moci. Psychopatická osobnost nepovažuje ostatní lidi za živé bytosti, nýbrž pouze za nástroje sloužící jí k dosažení jejích vlastních záměrů a uspokojení vlastních potřeb. Absence etických zásad jí přináší výhodu při snaze prodrat se k moci především v prostředí, ve kterém jsou morálka a mravní hodnoty přítěží a jde se za cíli tzv. PŘES MRTVOLY: kromě oficiálně přiznaného kriminálního prostředí (podsvětí, věznice) především v politice, na burzovním trhu, na manažerských postech v korporátních firmách. Najdeme je i ve vysokých policejních a vojenských funkcích, do nichž však mají komplikovanější cestu z důvodu nutnosti složit úspěšně přijímací psychotesty. Podle mnohých studií je v politice výrazně vyšší procento psychopatů (kolem 20 %) než ve vězeňských zařízeních.
Rozdíl mezi typem osobnosti tzv. úspěšného a neúspěšného psychopata není prakticky žádný. Je ovlivněn spíše jejich IQ a technikami, jakými své moci dosahují. „Neúspěšný“ psychopat skončí často v nápravném zařízení, protože se své moci snaží dosáhnout snadněji postižitelnými trestnými činy: ublížení na zdraví, znásilnění, vražda. Naproti tomu „úspěšný“ psychopat uspokojuje svou potřebu po moci zákonně těžko postižitelnými technikami a jako prominentní osoba je často obtížně stíhatelný orgány činnými v trestním řízení. Mnohdy je dokonce i spolutvůrcem právní legislativy (vysoce postavený politik, diktátor).
Jednoznačnou nevýhodou v oblasti kariéry je pro psychopata neschopnost dlouhodobé spolupráce. Protože vždy preferuje jen a pouze vlastní krátkodobý prospěch a není schopen profesní a kolegiální zodpovědnosti (patologické lhaní, nedodržování slibů při spolupráci), většinou se jej po nějaké době jeho pracovní kolektiv rozhodne zbavit, což ovšem nebývá snadné.
Psychopat jako partner
Žijete-li delší dobu s člověkem, většinou jste schopni říct, jestli se jedná o psychopatickou osobnost či nikoliv. Skutečných patologických psychopatů zase tak moc není, takže když vám manžel nebo manželka dělá samé naschvály a nenávidí vás až za hrob, ještě to neznamená, že se jedná o psychopata. Pokud si nejste jisti, sledujte, zda disponuje těmito druhy jednání:
- Chová se k vám jako k věci sloužící výhradně jeho účelům. Nikdy není vděčný za to, co jste pro něj udělali, považuje to za naprostou samozřejmost.
- Neustále vámi manipuluje. Když u něj nějaký druh manipulace objevíte, neprojeví lítost, pouze začne hledat nový způsob manipulace, který ještě nemáte odhalen.
- Po dobrém to s ním nejde. Jelikož mu svědomí nic neříká, tak promluvit si s ním otevřeně, na rovinu a snažit se najít kompromis, je nemožné.
- Slušnost a ohleduplnost považuje za slabošství. Sledujte, jak se vyjadřuje o lidech, kteří se chovají dle mravních a morálních zásad. Pokud jimi opovrhuje, pravděpodobně se bude jednat o psychopata.
- Nikdy neuzná svou vinu. Protože nemá svědomí, není s to přiznat si ani žádné pochybení a vše svádí na ostatní.
Pokud na základě předchozího hodnocení dojdete k závěru, že je váš partner skutečně psychopat, pak máte poměrně velký problém. Jediná možnost je totiž odejít z jeho života a tím se dostat z jeho vlivu. Zbavit se psychopata je však obvykle cesta očistcem, protože pokud nemá zrovna vyhlédnutou jinou oběť, nenechá vás ze svého života jen tak odejít. Jste pro něj jen věc patřící jemu a žádná věc přece nemá právo přestat sloužit svému pánovi. Jste-li opravdu silnou osobností, tak se díky striktnímu a důslednému chování můžete psychopata s velkou dávkou trpělivosti zbavit sami, i takové případy znám. Psychopatovi totiž z podstaty jeho osobnosti trpělivost zpravidla chybí. Má však proti běžnému člověku jednu velkou výhodu, a to, že kvůli chybějícímu svědomí je jeho velkou zbraní zákeřnost. Proto je většinou v takových případech stejně do věci nakonec zainteresovaná i policie.
