Článek
Možná jsi jako dítě chtěl hrát na kytaru, kreslit, tančit nebo psát příběhy. Něco tě k tomu táhlo, dokázal ses u toho zabavit celé hodiny a vůbec jsi neřešil, jestli ti to jde. Pak ale přišel někdo, kdo ti vysvětlil, že na to nemáš talent, že se tím neuživíš nebo že by ses měl věnovat něčemu pořádnému. Někdy to byli rodiče, kteří tě chtěli ochránit před zklamáním, jindy učitel, který v tobě neviděl žádný zvláštní potenciál, nebo spolužáci, před kterými ses nechtěl zesměšnit. A někdy ti nikdo nic zakazovat nemusel. Stačilo, že se ti něco nepovedlo, někdo jiný byl lepší a ty sis z toho odnesl závěr, že tohle zkrátka není pro tebe. Postupně ses naučil vybírat si činnosti, ve kterých můžeš uspět, a vyhýbat se těm, ve kterých bys mohl vypadat nešikovně. Možná ti to pomohlo vyhnout se několika nepříjemným situacím. Zároveň jsi ale mohl přijít o něco, co by tě bavilo celý život.
Rady, které ti zůstanou v hlavě
Rodiče tě obvykle neodrazují od tvých zájmů ze zlého úmyslu. Chtějí, abys měl jistotu, slušnou práci a život, ve kterém se dokážeš uživit. Když dítě sní o tom, že bude malířem, hudebníkem nebo hercem, dospělý v tom často vidí hlavně nejistotu, konkurenci a riziko neúspěchu. Jenže mezi rozhodnutím živit se uměním a tím, že si pro radost maluješ, je obrovský rozdíl. Nemusíš se stát profesionálním sportovcem, abys mohl běhat, ani skládat hudbu pro tisíce posluchačů, abys mohl hrát na klavír. Přesto si z podobných rozhovorů můžeš odnést představu, že smysl má pouze to, co někam vede a co se jednou promění v uznávaný výsledek. Časem už ani nepotřebuješ, aby tě někdo odrazoval. Když tě něco začne bavit, sám si okamžitě spočítáš, jestli máš dost talentu, jestli nejsi příliš starý a jestli bys v tom mohl být někdy opravdu dobrý. A pokud odpověď nevypadá přesvědčivě, raději se do toho vůbec nepustíš.
Jedním z největších omylů je představa, že člověk musí předem vědět, na co má talent. Jenže dokud něco pořádně nezkusíš, nemáš z čeho takový závěr udělat. Možná máš hudební sluch, který se projeví až po měsících hraní, možná dokážeš dobře kreslit, jen potřebuješ získat základní dovednosti, nebo tě psaní začne skutečně bavit až ve chvíli, kdy se přestaneš snažit vytvořit dokonalý text na první pokus. Talent může učení usnadnit, ale sám o sobě ti neřekne, jestli tě daná činnost bude naplňovat. Pokud každou chybu vnímáš jako důkaz, že na něco nemáš, budeš se přirozeně vyhýbat situacím, ve kterých bys mohl selhat. Když ji začneš chápat jako běžnou součást učení, získáš prostor pokračovat a zjistit, kam až se můžeš dostat.
Dovol si být mizerný
Představ si, že se rozhodneš naučit hrát na kytaru. První akordy ti nejdou, prsty tě bolí, rytmus se ti rozpadá a písnička, kterou máš rád, zní pod tvýma rukama příšerně. V tu chvíli máš dvě možnosti. Můžeš výsledek porovnat s originálem, dojít k závěru, že na to nemáš, a kytaru odložit. Nebo přijmout, že takhle vypadá začátek, a zítra to zkusit znovu. Stejný princip platí pro vaření, cizí jazyky, sport, fotografování i psaní. Začátečník dělá chyby, protože se teprve učí, a první pokusy zpravidla neodpovídají tomu, co si představoval. Právě s tím má spousta lidí problém: chtějí si užívat činnost, ale současně nesnesou pohled na sebe sama v roli někoho, komu to nejde. Potřebují se cítit schopní hned od začátku, a tak raději zůstanou u věcí, které už ovládají. Jenže když si nedovolíš být špatný, nedáš si ani možnost se zlepšit.
Naše společnost si zvykla oceňovat výsledky. Zajímá nás, kdo vyhrál závod, kdo vydal oceněnou knihu, kdo prodal za draho obraz a kdo si svou zálibou dokázal vytvořit uznávané jméno. Mnohem méně pozornosti věnujeme člověku, který si po práci sedne ke klavíru, přestože nikdy nebude koncertovat, nebo ženě, která maluje obrazy, které si nikdo nekoupí. Přitom právě takové činnosti mohou mít v životě velkou hodnotu. Dávají ti prostor soustředit se, odpočinout si od povinností a věnovat se něčemu, co sis vybral sám. Když děláš něco jen kvůli známce, uznání nebo očekávanému výsledku, může se z původního zájmu postupně stát další povinnost. Pokud tě ale činnost baví sama o sobě, nepotřebuješ pokaždé dokazovat, že jsi v ní nejlepší. A máš právo si to užít.
Zkus se vrátit k něčemu, co tě kdysi bavilo, ale na cizí radu jsi s tím přestal. Nemusíš být dobrý, abys mohl začít. Musíš začít, abys vůbec zjistil, co v tobě je.
Zdroje a doporučená literatura:
Self-Determination Theory and the Facilitation of Intrinsic Motivation, Social Development, and Well-Being.
The Growth Mindset/Self-Care Connection.
