Putin a hranice zla

Podívej: útok na dětskou nemocnici bez vojenského významu. „Double-tap“ údery, aby zemřeli i záchranáři. Mučení a popravy zajatců. Deportace a násilná převýchova dětí. Výzvy v médiích, aby byly ukrajinské děti topeny a páleny. To není cesta k vítězství; to je krutost povýšená na hodnotu. A není toho málo.

Putin hrozil: „Chcete dekomunizaci? Ukážeme vám, co znamená skutečná dekomunizace.“ O „zrádcích“ mluvil jako o pakomárech, které společnost „vyplivne“ a „očistí se“. Po masakru v Buči vyznamenal 64. brigádu čestným titulem.

Medvěděv nazval Ukrajinu „rakovinovým nádorem“, který „nemá existovat v žádné podobě“, a dodal, že cílem má být „zmizení Ukrajiny i NATO“.

Kadyrov volal po „vymazání ukrajinských měst z povrchu země“ a žádal použití „nízkovýkonných“ jaderných zbraní.

Lvova-Belova se chlubila adopcí uneseného chlapce z Mariupolu: „Teď vím, co znamená být matkou dítěte z Donbasu.“ Únos a převýchovu vydává za lásku. Státní moderátor Krasovskij vyzýval „ukrajinské děti topit a pálit“. Stejné výzvy k ničení měst proudily z ruských státních kanálů.

A Lavrov? „Hitler měl také židovskou krev“ a „někteří z nejhorších antisemité bývají Židé“ – relativizace holokaustu jako výsměch obětem. V roce 2024 dodal, že ofenzíva „očistila ruskou společnost“ a odstranila ty, kdo „necítí, že patří k ruské historii a kultuře“.

Co myslíš: kolikrát jsi slyšel „Je to nutnost… propaganda… logika války“? Člověče, to už není popis, to je docela souhlas. Jakmile od kohokoli přijmeš taková vysvětlení, hranice se posune a to, co bylo odporné, začne být „rozumem přijatelné“. A od tolerance ke spoluúčasti je malý krůček.

Krajní zlo nepodlehne běžnému „vysvětlení“. Teologie mluví o » mysterium iniquitatis « – tajemství nepravosti. Ať tomu říkáš jakkoli, když se ho snažíš včlenit do normálna a ospravedlnit, vzdáváš se schopnosti rozeznat dobro a porušuješ svou vlastní mravní integritu. Je to temné, ničivé – a rozkládá člověka zevnitř, často dřív, než si to uvědomí. Většina lidí si to ostatně neuvědomí.

Ano, agrese, propaganda, okupace mohou mít cynický účel. Ale krajní zlo začíná tam, kde účel mizí: zůstává sadismus, potěšení z cizí bolesti, ničení pro ničení, útok proti dobru jen proto, že to je dobro. Putin umí obojí – chladný kalkul i čirou zlou brutalitu. A to je nakažlivé.

Souhlas s krajním zlem není „politická volba“. Je to zrada vlastní lidskosti – vzdání se schopnosti rozlišovat dobro od zla právě tam, kde je rozdíl nejostřejší. Nestačí formální odpor, když v tobě klíčí fascinace. Zahrávat si s ní, byť jen v představách, je nebezpečné. Už že jsi zlem fascinován znamená, že má na tebe vliv. Všímej si, co to s tebou dělá.

Nacismus ukázal, jak snadno mohou „obyčejní lidé“ padnout: lékaři, kteří měli chránit život, nejdřív asistovali při likvidaci hendikepovaných a duševně nemocných, brzy stáli u zabíjení Židů a u poprav české elity. Jung připomínal: největším rizikem je stín, který si nechceš přiznat – pak se vrací jako „démon“, který opanuje tvé společenství.

A víš, člověče, kdy se to děje? Když vlivní lidé mluví o Putinovi s pochopením nebo jeho krutost vydávají za „politiku“. Tím mění samotnou společenskou normu: co by dřív budilo odpor a stud, začne znít jako „alternativa“. A volič, který si říká, že podporuje „jen domácí program, který mu imponuje“, ve skutečnosti posiluje i toho, kdo otevírá dveře nejhoršímu zlu.

Neříkej si, že pouhou volbou zůstáváš stranou. Ve volbě se člověk soukromě neizoluje; naopak je to přihlášení se k celku, ke všemu, co ten, komu dáváš moc, říká i co „za tebe“ vykoná. Každý drobný hlas má tak podíl i na nejhorších činech, které se dějí v jeho jménu. Kdo takto volí, stává se spolupodílníkem zla – a to zasahuje jeho vlastní duši, ničí jeho svobodu a mění svědomí, aniž by si toho byl vědom.

Žádný člověk, nikdo z nás, si nemůže namlouvat, že se ho volba netýká. Přihlásíš-li se k moci, která povýšila krutost na hodnotu, stáváš se její součástí – a neseš, a poneseš odpovědnost, ze které se později neotřepeš.

Nikdy nepřijímej iluzi, že krajní zlo má logiku, kterou „pochopíš“. Takové vysvětlení je už přizpůsobení. Nikdy se nepřidávej k těm, kdo je pomíjejí, banalizují či propagují. A nikdy nehodnoť pachatele zla podle jiných (třeba politických) rolí – přehlížet jeho nejtemnější činy znamená zavřít oči před podstatou zla.

Pokud jde o krajní zlo: Neexistuje „jen izolovaná volba“, „jen kompromis“, „jen politika“. Každý hlas je podíl. Dokonce i nehlasování proti krajnímu zlu zakládá podíl na něm. A každý takový podíl se zapisuje do tebe: do tvé duše, do tvé svobody, do tvého svědomí. Jediný hlas ve volbách je pro politika nepatrný. Ale pro voliče může být v případě krajního zla i absolutní.