Článek
Už docela dávno (během Majdanu) jsem byl hodně vyděšený a přemýšlel jsem o tom, jak ten stres zmírnit. Všiml jsem si, že když jsem začal cokoli praktického dělat (jít demonstrovat, promluvit na demonstraci, připravit podpisovou akci), stres se snížil. Nedávno jsem četl článek, který tvrdí totéž. Pročítání zpráv, kde na vás na každé stránce kouká Trump, Musk nebo Fico, je riskantní a škodlivé.
Je-li to, co se odehrává za mořem, zlo – a já vskutku nemám problém to jako zlo označit – pak ten stres je také jeho nástrojem. Třeba „mu“ jde o to vyvolat strach. Polovina Slováků se bojí, že přijdou Rusové – a proto volili Fica, aby se s tím gaunerem dohodl. Já mohu mít důvody vyvolávat obavy z Ruska. Jenže strach lidem, kteří proti tomu nic nedělají, prostě nepomáhá. Představa, že když vyděsím hodně lidí, tak oni nějak způsobí, že se věci dají do pořádku, je špatná – tak to vůbec nefunguje.
I apolitičtí lidé zažívají ten stres skrze ostatní. Nejsme izolovaní, naopak jsme velmi propojení s jinými lidmi. Nejen skrze internetové sociální sítě – je to jedna z vlastností soudobé lidské společnosti. Pokud vytvářím strach – třeba ve své sociální bublině, která tomu třeba nějak rozumí – tak současně přidávám strach celému svému okolí i těm, kteří jsou apolitičtí. A také dětem, protože děti vycítí, že se něco děje s rodiči, a nějak je to znejistí. V systému zpravidla onemocní ten, který je nejslabší. A to jsou děti a adolescenti. Jim tohle také škodí. Není na škodu s dětmi o tom přiměřeně jejich věku mluvit, ptát se jich, vysvětlovat. Škodí se hroutit, omezovat své a rodinné aktivity, sedět před dětmi u Facebooku a třeštit oči, jako že nic. A pak tu jsou další naši blízcí, partneři. Ta nejistota a napětí dopadá na naše vztahy.
Někteří odborníci tvrdí, že politický stres lidi poškozuje podobně jako alkohol. A jak se politicky indukovaný stres například projevuje? Vyšším krevním tlakem, přírůstkem nebo ztrátou hmotnosti. Úzkostnými nebo depresivními pocity a problémy se spánkem. Tenzí a konfliktní komunikací. Zvýšeným užíváním kávy a alkoholu. U lidí s chronickým onemocněním pak jeho častým zhoršením.
Co proti politickému stresu pomáhá?
Především hodně zpomalte ve svých soudech a posuzování lidí. Omezujte automatické myšlenky a trochu přemýšlejte o tom, proč ten či onen člověk říká nebo píše to, co říká. Snažte se podívat na věc jakoby z jeho úhlu.
Uvědomujte si svoje pocity a přerušujte expozici politickým zprávám, pokud pocity překročí určitou negativní mez. Zamyslete se nad tím, jaké zprávy potřebujete a co vám prakticky přinášejí. Přerušujte dlouhé řady pravidelného sledování sociálních sítí a novin – dejte si několikadenní mezeru a věnujte se jiným věcem. Omezte třeba čas trávený na sociálních sítích jen na určitou denní dobu.
Neposilujte vnitřně právě ty negativní pocity, které nám nedělají dobře. Někdy je člověk tak vyprahlý, že vezme za vděk i negativními pocity.
Nikdy se nesnažte léčit splín čtením negativních zpráv – váš stav se může na okamžik zlepšit, ale vzniká tím psychická závislost. Přelaďte se něčím jiným.
Pohybujte se na čerstvém vzduchu (vhodná je chůze, běh, jízda na kole). Všímejte si svého okolí (nebe, příroda, architektura, lidé). Navštivte galerii, nebo si pusťte film o přírodě.
Snažte se být za všech okolností ve svém životě natož v politických tématech pravdiví, nic si nevymýšlejte, nepřikrášlujte ani se nesnažte vidět věci horší, než jsou.
Naučte se vhodně přerušovat negativní konverzace, které vedou k neporozumění a ke konfliktu, zejména s blízkými lidmi. To znamená uzavírejte debaty třeba tím, co máte společné: starost o děti, lásku k vlasti, pozitivní vztah k lidem – a to posilujte. Požádejte ostatní, aby také omezili hlasité a konfliktní debaty o politice.
Prakticky se zapojte do jakékoli práce prospěšné pro komunitu nebo se i politicky angažujte. Přitom si neposilujte předsudky, „nebojujte“ proti nějakým skupinám spoluobčanů, nedehumanizujte je, ale snažte se dělat to, co je nějak prospěšné pro nás pro všechny. Neoznačujte, nenálepkujte lidi jako „dezoláty“ na jedné straně nebo „havloidy“, „pravdoláskaře“ na straně druhé. Lidé nejsou v zásadě ani zlí, ani nepřátelští, často jen vystrašení.
Vyvažujte negativní pozitivním. Hledejte to, co je ve světě i v politice nadějné, a o tom mluvte. Pokud to nedokážete vůbec najít, tak to znamená, že jste ztratili schopnost pozitivní věci vidět a vytrvejte.
Neoperujte se strachem, ale posilujte odhodlání a vůli svou a lidí kolem sebe jednat, pokud to bude potřeba. Technicky můžete k jedné větě s negativním vyzněním přidat jednu pozitivní a po nějaké době vám to bude naskakovat samo.
Buďte víc než kdy jindy milí, tolerantní a laskaví ke svým blízkým, aby se to nějak srovnalo, abychom z toho neonemocněli a neonemocněly naše vztahy. Takže zkrátka, pečujte o sebe a své milé lidi. Zajímejte se o to, jak se cítí děti. Omezte dobu expozice politických témat. Scházejte se s přáteli, nezůstávejte sami s počítačem či mobilem. S odvahou podnikejte něco dobrého a praktického.
