Článek
Paní Bastlová toto tvrzení nijak nezpochybnila, musím to tudíž učinit já.
Lidská práva jsou definována Všeobecnou deklarací přijatou Valným shromážděním OSN v roce 1948. Tam se v článku 17 stanoví toto:
1. Muži i ženy, jakmile dosáhli plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.
2. Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.
3. Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.
Je sice pravda, že tento článek nedefinuje manželství jako výlučný svazek muže a ženy, ale ten byl v r. 1948 tak samozřejmý, že by nikoho ani ve snu nenapadlo zahrnovat pod tento pojem cokoli jiného. To až v posledních deseti letech se snaží „pokrokáři“ manželství předefinovat, ba dokonce zrušit pojmy muž, žena, otec, matka a nahradit je kojící či nekojící osobou a rodičem 1 či 2. Deklarace lidských práv prostě jiné manželství než heterosexuální vůbec nezná, natož aby je zahrnovala mezi základní lidská práva. Jak tedy dospěl generální ředitel Vodafonu k tvrzení, že homosexuální manželství je základním lidským právem, je pro mě naprostou záhadou. Ledaže sám zpětně a svévolně vkládá do deklarace lidských práv dnešní názor určitých menšin, jaké by manželství být mělo, přestože stále ještě alespoň v naší zemi není a doufejme nebude.
A pak je tu ještě ten oblíbený agitační slogan „manželství pro všechny“, tvářící se tak lidumilně a spravedlivě, že ho bez rozpaků užívá i pan generální ředitel, ačkoli i jemu musí být jasné, že manželství nikdy pro všechny být nemůže. Je vždycky jen pro dvojici, a to ne jakoukoli, nýbrž jen pro takovou, která je schopná zplodit děti a založit rodinu, tedy v první řadě dvoupohlavní a plnoletou. A i když ne vždy se rodičovské poslání u každé manželské dvojice daří naplnit, má se jí ta možnost poskytnout a s ní i určité výhody. Homosexuální dvojice na druhé straně je už z principu neplodná a její reprodukční přínos nulový, nemůže si tudíž činit nároky na stejnou podporu od státu, jakou má přirozená rodina. Kdo žádné dítě na svět nepřivedl a nevychoval za cenu nemalých obětí a odříkání, neměl by si vyskakovat, že jsou mu upírána privilegia, na která nemůže dosáhnout.
