Článek
Ten, kdo říká já si myslím, jen papouškuje milionkrát opakované fráze z veřejných sdělovacích prostředků. Prakticky si myslí to, co mu neustále vtlouká do hlavy televize. Zarylo se mu to tak hluboce do podvědomí, že je přesvědčen o realitě a objektivitě názoru. Proto považuje za naprosto zbytečné zajímat se o důkazy, vždyť je přece všechno dopředu tak jasné! Toto je osvědčený princip fašisty Goebbelse, kdy stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Vyhovuje to většině lidí, kteří jsou líní myslet, protože myšlení bolí a také i z důvodu, že by mohli mít, při nevhodném přemýšlení, existenční potíže.
Zejména to však vyhovuje tisícům redaktorů, reportérů, hlasatelů, moderátorů, tiskových mluvčích, politiků a novinářů. Odpapouškují ten blábol a mají klid. A to jsou právě ti, kteří do společnosti intenzivně dennodenně vnášejí populistické lži. Bohužel, tyto jednostranné mediální informace velice efektivně infikují společnost, neboť nejsou objektivní. Mezi nimi není moc investigativních pracovníků, protože mají strach. Raději jsou loajální, a tedy zkorumpovaní.
Tato psychologická kategorie na vymývání mozků se nazývá narativ. Je to primitivní ideologický prostředek k manipulaci a následnému ovládnutí lidstva pomocí lží, tedy nekrvavě a bez použití fyzického násilí. Ovšem v pozadí není nic jiného než prachy a moc.
Ten, kdo říká já vím, je nekonformní, neboť má problematiku hluboce promyšlenou a logicky uspořádanou. V podstatě jde proti módně zmanipulovanému veřejnému mínění. Opírá se o důkazy, které bývají těžko dosažitelné, protože jsou účelově cenzurované. Tyto objektivní informace jsou nebezpečné a nepohodlné pro určitou skupinu lidí. Mohou totiž odhalit realitu v plné nahotě, což je mocným proti srsti – ohrožují je v jejich nekalých praktikách.
Tyto dvě skupiny lidí se mezi sebou nemohou dohodnout a vzájemně se pochopit. Je to podobenství jako mezi věřícími na placatost země a znalci o její kulovitosti. A tento rozpor provází celou krkolomnou historii lidstva, ať je jakkoliv vyspělé a civilizované. Ideologie je všemocná čarodějnice při selektování společnosti na dva názorové tábory, které jsou pak velice dobře ovladatelné.
