Článek
Bylo třeba koupit sekačku na trávu, a to s pojezdem. Dlouho jsem se seznamoval s různými typy a porovnával je. Nakonec zvítězila sekačka Riwall svými mimořádně velkými koly. Protože jsem technicky zdatný, byl jsem nadšený. Díky těm velkým kolům bude jezdit sama i bez pojezdu, neboť bude mít malý valivý odpor.
Zklamání přišlo hned po smontování – skoro se nedala utlačit. Její odpor k prostému pohybu zatlačením připomínal šoupání saní po trávě. Idealizovaná velká kola, která podstatně ovlivnila výběr, totálně zklamala očekávání. Ale abych nekřivdil kolům, ta byla dobrá, ale samosvorná převodovka pojezdu totálně nevhodná. Pak následovaly i další nepochopitelné záhady.
Nalít do motoru olej byl chyták i pro inženýra. Do velkého hrdla se to dobře lije, jenže nikdo nepředpokládá, že těsně pod ústím hrdla je nalévací kanálek bezdůvodně redukován na průměr asi 5 mm, do kterého se oleji moc rychle nechce. Takže první pokus o dopravení oleje do motoru proto skončil neúspěšně – rozlitím! Proč je nalévací hrdlo zbytečně tak dlouhé a ještě seškrcené? Nepochopil jsem tu absurditu, i když jsem se hodně snažil.
Jako letitý konstruktér jsem se zděsil rychloupínací páčky na šroubovém spoji dolního s horním madlem. Má neopakovatelný tvar tulení ploutve. Nevěděl jsem, jak ten patvar uchopit. To nemohlo být rozumovým úsilím vývojářského a konstrukčního umu dospělce. To si snad z nudy hrálo dítě.
Výsledkem všech uvedených absurdit bylo, že jsme litovali tohoto nákupu a odstavili jsme tu ukázku tvůrčí nemohoucnosti. Nyní sekáme stále a spolehlivě se starou, asi dvacetiletou, sekačkou bez pojezdu, kterou, po několika opravách, stále udržuji v perfektním provozním stavu. A to jen díky tomu, že její konstrukce je logická a proto funkční.
