Článek
Tato úvaha navazuje na můj dřívější článek, v němž se dokazuje, že žijeme v prolhané době, kterou umožňuje demokracie s podporou tržního hospodářství. Zde uvádím další příklad, jak banka rafinovaně žongluje s velkým úrokem na spoření.
Televize nepřetržitě a snaživě do nás nalévá lákavou informaci na zřízení stavebního spoření s neobvykle vysokým úrokem 7 % p.a.. To je vše, další podstatné detaily jsou cíleně zamlčeny. Mnohý potenciální klient asi podlehne. Pro zkušenějšího člověka je toto číslo podezřele vysoké. Nepokojný diblík mi neustále našeptával, abych ten bankovní produkt probádal. Tak jsem ho poslechl a detailně prostudoval webové stránky banky. Zděsil jsem se z její neomalenosti, s jakými podvodnými triky lze v demokratické společnosti operovat. Banka má ale výhodu, nemůže se studem začervenat.
Stavební spoření se všeobecně uzavírá na dobu 6 roků. První křivárna, kterou jsem očekával, je v tom, že úrok 7 % p.a. se garantuje jen na 1. rok (do konce r. 2024). Následující roky snad asi až 3,5 % p.a.. Další chyták je zase v cílové částce, která je záměrně limitovaná na pouhých 200 000 Kč. Takže s použitím jednoduchých počtů lze přibližně stanovit naspořenou částku v 1. roce: 200 000 : 6 = 33 000 Kč. Z toho 7 % činí asi 2 300 Kč. Kdyby i v 1. roce byl také úrok jen 3,5 %, tak by se jednalo pouze o polovinu této částky, tj. 1 150 Kč. Zbylých 1 150 Kč lze považovat za jednorázový poplatek klientovi za to, že se nechal nachytat.
Po dešifrování této záměrně nepřehledné složitosti je logický výsledek zcela jednoduchý. Banka poskytuje na stavební spoření úrok až 3,5 % p.a. po dobu 6 let s tím, že náborová odměna za uzavření smlouvy činí 1 150 Kč. Takže po primitivním propočtu se velkohubých 7 % zredukovalo na ubohých 1 150 Kč, což není žádný velký tahák vzhledem k tomu, že i státní příspěvek 2 000 Kč je podstatně vyšší.
Stejným nepřehledným, zamlženým, zmateným a zavádějícím postupem se však vyznačují podnikavci, které nazýváme šmejdi. Pak toto označení musíme přisoudit i bankám, neboť tato není ojedinělá. Ty ale manipulují s podstatně většími částkami, takže tedy ŠMEJDI.
Po velice častých zkušenostech jsem dospěl k přesvědčení, že firmy, a to nejen banky, si musejí držet a hýčkat nějakého nemravného křiváka, nebo psychopata, který takovéto neférové paskvily vymýšlí. Slušného člověka by podobné nestydaté triky nemohly ani napadnout i kdyby se sebevíce snažil.
A to je důsledek demokracie a tržní ekonomiky. Může se cokoliv, jen když se přijde k penězům. Je to smutné, žijeme v tomto prostředí, ale je to tak. Bohužel, slovo morálka bylo vytlačeno tržními mechanizmy jako nežádoucí pro demokratické podnikání.
