Článek
Daniela Ostrá je členkou Sociální demokracie je od 18 let. V roce 2021 se stala místopředsedkyní strany. Získala doktorát na Katedře Politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zde také vyučuje.
Dříve působila v mládežnické organizaci Sociální demokracie. Jako místopředsedkyně se v posledních letech podílí na přerodu strany. Stojí za změnou jejího názvu a identity značky.
Co pro vás, současné předsednictvo, představuje ČSSD? Co byla ta původní ČSSD do roku 2021?
Já nemůžu mluvit za všechny kolegy ve vedení. Já jsem v Sociální demokracii od svých 18 let, ale de-facto jsem vyrůstala v sociálně demokratickém prostředí, protože moje maminka je sociální demokratka už od počátku 90. let. Pro mě to vždy bylo prostředí lidí, kteří přemýšlejí velmi podobně, kteří spolu tráví čas pracovně i neformálně.
Než jsem se dostala do vedení, tak jsem byla řadovou členkou. Následně jsem pracovala spíš jako odborník na analýzách pro vedení strany, ale vždy jsem na to pohlížela spíše z pohledu řadové členky.
Byla období, kdy jsem byla spokojenější, třeba když byl předsedou Bohuslav Sobotka. Já patřím do liberálnější části Sociální demokracie. A byla i období, jsem kdy s tím vedením nebyla tolik spokojená. Dokonce jsem někde publikovala článek, jestli mám zůstat, nebo odejít, což byl výraz frustrace členky Sociální demokracie. Z ponížení strany ve druhé vládě s Andrejem Babišem a toho, do jaké míry si to vedení nechává líbit.
Musím ale říct, že něco se minulému vedení podařilo a nedám třeba dopustit na to, co všechno dokázala prosadit Jana Maláčová. Moc dobře vím, jak to probíhalo na té vládě, když se ty věci řešily. Jak Andrej Babiš řval, že v žádném případě, pak se to odhlasovalo a na první tiskovce řekl, já jsem byl ten, kdo to prosadil.
Já ale nemám ráda, a Sociální demokracie v tom excelovala, když přijde nové vedení a jenom plive na to minulé, takže to ode mě neuslyšíte.
Co ale byly ty největší chyby, ze kterých se chcete poučit, co chcete dělat jinak, v čem jste jiní?
Sociální demokracie má za cíl přerod. Proto jsme dělali re-branding. To nebylo jenom to, že si změníme barvičky a logo. Byla to změna myšlenky a přístupu k politickým oponentům a k lidem.
Myslím si, že to hlavní, co provází tu naši změnu je to, že jsme si uvědomili, že je fér a nutné, přiznat na rovinu, že jsme udělali chyby v minulosti, že některé ty kompromisy byly příliš krvavé. Že když se jednalo o principiálních otázkách, tak jsme neměli lpět na pozicích které jsme v té vládě měli a měli jsme odejít. Pokud vykřikujeme něco o červených liniích nebo o tom že to je naše priorita, tak jsme prostě asi měli odejít v ten moment kdy to bylo porušené.
Podle mě byl ten moment, když ANO, ODS a SPD hlasovali společně pro zrušení superhrubé mzdy, což každý rok vytváří sekeru 120 miliard v rozpočtu.
Ano, zasloužíme si ten výprask, protože jsme udělali chyby a přiznáváme je, ale myslím si, že už je konec toho sebemrskačství. Druhý bod je, že Sociální demokracie, doufám, bude mít odvahu vůči politickým oponentům. Neplatí, že pokud bychom se dostali do sněmovny, že bychom vstoupili do jakékoliv vlády jako juniorní partner. Šmarda o tom hovoří tak, že nepůjdeme do Strakovy akademie vchodem pro služebnictvo.
Chcete se víc držet svých zásad a nedělat kompromisy, radši skončit?
Kompromis není sprosté slovo. My tady máme takový macho styl, kdo utrhne nejvíc. Já si nemyslím, že to je něco, co liberální demokracii prospívá, když se hraje přetahovaná.
Kompromis je potřeba, ale ne krvavý kompromis nebo kompromis který ponižuje. Kompromis znamená, že nikdo z těch dvou stran není stoprocentně spokojen, ale nikdy by neměl znamenat to, že jeden je ponížen.
V jaké situaci je sociální demokracie? Jak to vnímáte interně?
Vždycky samozřejmě může být lépe. Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, což je veřejná informace, která ukazuje pozici na trhu, tak ta situace je stále stejná. Strana se pohybuje někde pod pětiprocentní hranicí, která je nutná pro zvolení do sněmovny. To nás hodně omezuje, protože to limituje v přístupu do médií. V momentě, kdy nejste ve sněmovně nebo vám průzkumy nedávají výraznou šanci, že tam budete, tak média vás nezvou. Nejste tolik relevantní.
To se samozřejmě odráží i na náladě uvnitř strany. Členská základna chce nějaký progres, chce nějaké výsledky a o to víc to vedení ví, že musí ještě zabrat.
Nálada ze strany vedení, za které můžu mluvit já, je v tento moment taková, že jsme připraveni k boji. To znamená ještě víc zapracovat na tom, aby se po Novém roce preference překlopily přes pět procent. V tom momentě vám trochu odpadne i strach z propadlého hlasu. Spousta lidí, kteří by vám ten svůj hlas dali, velmi váhá, protože se bojí, že propadne. V momentě, kdy budete mít šest, sedm, procent se to může obrátit a nabalit jako Sněhová koule.
Kam se chcete řadit na politickém trhu, politické mapě?
Když se podíváme na to pravolevé dělení, tak jsme od středu doleva, tam není žádných pochyb. Když se podíváme na současný politický trh, tak zde máme vládu, kterou my považujeme za typicky pravicovou, asociální a pak tady máme populistickou opozici, která lidem slibuje věci, které jsou nereálné. Tvrdí, že zastaví migraci, že řešením globální změny klimatu bude to, že je budeme popírat.
Základní předpoklad Sociální demokracie je, že by měla být nárazníkové pásmo. To znamená subjekt, který dělá sociální politiku, která je ale naprosto běžná, nejsou to nějaké experimenty z východu. To je politika, která je běžná v Německu, v Rakousku, ve Francii, ve Švédsku, Dánsku. Úplně normální politiku, kterou tam dělají nejenom sociálnědemokratické strany.
Zároveň ale, a to říkáme na rovinu, všechno něco stojí. Proto říkáme i to B, budou se muset udělat výrazné změny v daňovém politice například. To znamená, říkat lidem tu pravdu.
Druhá věc, kterou se chceme odlišit od té populistické opozice je, že pro nás je naprosto nepřekročitelné rušení nebo nabourávání institucí liberální demokracie. To znamená veřejnoprávní média nebo jakákoliv snaha omezovat práva, svobody, to pro nás nepřekročitelná věc.
Existuje vůbec dostatečné množství voličů, kterým se tohle bude líbit, kteří chtějí nějakou zodpovědnost?
Máme nějaká data, máme výzkumy. Měřili jsme si mimo jiné to, jaký stát by Češi chtěli. Vždycky jsme tam napsali do popisku, co to znamená, nějaké základní atributy, protože ne každý je politolog, ne každý si pod tím něco představí, jaký je ten neoliberální, jaký je konzervativní. Vyšlo nám, že víc jak 35 % lidí chce sociálnědemokratický stát a instituce které takový stát s sebou přináší.
Pak jde o to, aby Sociální demokracie pro ně byla nositelem té sociálnědemokratické myšlenky. To už je samozřejmě na nás, abychom dokázali lidi přesvědčit, že je to jedině Sociální demokracie, která tenhle stát jako dokáže znovu vybudovat.
Jak se ale chcete odlišit od ANO nebo SPD, kteří, ať to zní, jakkoliv absurdně, zastávají podobné pozice? Minimálně to pro obyčejného člověka může vyznívat dost podobně.
Sociální politika SPD a ANO tkví v tom, že Andrej Babiš řekne, teď dám samoživitelkám, teď dám důchodcům, já, já, já, Andrej Babiš jako panovník budu rozdávat peníze lidem a neřešte, kde na to ten stát vezme.
Já vždycky přirovnávám roli sociální demokracie k rodiči, který učí děti jezdit na kole. On vás posadí na to kolo, řekne vám, co máte dělat, abyste někam dojeli, roztlačí vás a pak už vás nechá. To vy musíte na tom kole začít šlapat. V momentě, kdy spadnete, tak přijdeme a neseřveme vás, ale zvedneme vás a znovu posadíme na to kolo.
Když to převedu do praxe, znamená to, že sociální demokracie je tu od toho, aby vytvářela podmínky, aby vytvářela instituce, které nechají plně rozvinout potenciál člověka. Když ale ten člověk v nějaké své životní etapě selže, každý selžeme, tak vás stát nepotrestá, ale pomůže vám se zvednout a pokračovat dál.
Andrej Babiš je typ politika, který nechce nějakou samostatnost lidí. Je to velkopodnikatel, který ve svých firmách nikdy nevybudoval něco jako zaměstnaneckou samosprávu.
Možná ano, ale není to pod úrovní rozlišovacích schopností těch 30 % lidí? Nějací vzdělaní liberální voliči tomu rozumí a dokáží to pochopit, ale co ti voliči ANO.
Úplně bych nepodceňovala ty lidi, ale pravdou je, že Andrej Babiš má mnohem jednodušší narativ. On má jednoduchý příběh.
Druhá věc je, že Sociální demokracie je strana, která tady působí od revoluce. Je to strana, která má za sebou dobré věci, ale má za sebou i spoustu špatných věcí. V momentě, kdy ten člověk cítí frustraci z polistopadového vývoje a myslím si, že je fér říct, že ne všechno se povedlo, tak si řekne, vy jste u toho ale byli taky.
Kdežto Andrej Babiš přijde a řekne, já jsem v té době podnikal, vybudoval jsem velkou firmu, zaměstnával jsem tolik a tolik lidí, já jdu do politiky, já nepotřebuju krást, všichni tady kradli, ten polistopadový kartel. Kolik bere Agrofert na dotacích už je zase složitější a to, jestli máme být v rukou nějakého mocného oligarchy, to je taky složitější narativ.
Tohle je náš velký úkol. Na druhou stranu a tady vidím vinu i těch stran, které silně jedou anti-Babiš. Oni mu pomáhají v zjednodušování. Když se podíváte na tu minulou předvolební kampaň, tak to bylo jenom Babiš nebo anti-Babiš. Přestaly se řešit zásadní otázky, přestal se řešit daňový mix, přestalo se řešit, jak nastavíme sociální služby, jaký bude důchodový systém. Řešilo se jenom, že musíme porazit Babiše nebo Babiš řval, musíme porazit piráty, protože migranti.
Když se podíváte na současnou vládu, když se jí nedaří, tak neslyšíte, tohle se nám nepodařilo, chceme to opravit, slyšíte, ale Babiš. Ti lidé to taky vnímají. Nejsou hluší.
Jakkoliv to může být smutné, dá se vůbec dělat úspěšná kampaň bez naskočení na tahle kulturní a rozdělující témata?
Můžete si vždy vybrat, jestli půjdete s emocí strachu nebo naděje. Takže Sociální demokracie by primárně měla jet emoci naděje. V momentě, kdy jsou lidé frustrovaní, nevidí světlo na konci tunelu, protože socioekonomická situace se zhoršuje, to jsou data, to není pocit, tak Sociální demokracie by měla být ta, která lidem dá nějaký plán, jasnou vizi. My ho máme na webu, dáváme to na sítě, ale tady je zase ten problém, že to nezajímá média.
Vznikne levicové Spolu, jednáte o něčem?
Máme nějaká jednání k evropským volbám se stranou Budoucnost a stranou Levice. V žádném případě ne s komunisty.
A se Šlachtou?
Myslím, že jsme to vysvětlovali poměrně jasně. Obě strany pracovaly na velmi podobném textu, který měl velmi podobné vyznění, na podání k ERÚ ohledně zvyšování cen energií. Vzhledem k tomu, že obě strany mají omezený mediální prostor a dosah, tak se zcela pragmaticky dohodly, že to podají společně a že budou mít společnou tiskovou konferenci. Na té několikrát jasně řekly, že to není začátek žádné dlouhodobé spolupráce. Navíc Šlachta ani není levice.
Nebojíte se u těch malých stran nálepek, že z vás budou sluníčkáři, neomarxisti a komunisti?
No já zcela na rovinu si myslím že my jsme teďka mimo vnímání těch velkých hráčů typu ANO a SPOLU. Oni zase povedou bratrovražedný, úplně primitivní spor. My chceme ta témata pojímat věcněji.
Michal Šmarda teď byl na setkání evropských lídrů sociální demokracie ve Španělsku. Byli tam zástupci německé SPD a všech významných sociálnědemokratických stran v Evropě a oni říkali, je fajn že vy Češi říkáte, že ten Green Deal je špatný nebo dobrý, ale diskuze tohoto typu vás nikam nedovedou. Oni už řeší, jak u těch velkých evropských projektů docílit toho, aby co nejlépe pasovaly našim zaměstnancům nebo živnostníkům.
My jsme u toho že říkáme, je dobrý, je špatný nebo já to zruším, což je nesmysl. To zase dělají populisti. Tváří se, že přijdou a něco jako rozdupou. Nerozdupou, nezakážou.
Zatímco tady budou na sebe SPOLU a populisti pokřikovat, kdo zavinil Green Deal a podobně, tak my budeme řešit to, jak docílit toho, aby ten Green Deal měl co nejmenší negativní sociální dopady, a naopak to znamenalo co největší přidanou hodnotu. Ano, zase to složitější vyprávění, složitější příběh.
A zajímá to někoho?
Já si myslím že by to mělo lidi zajímat.
To, jestli by to někoho mělo zajímat a jestli zajímá, je ale odlišná věc.
Já bych to úplně tak jako nepodceňovala. Troch předpokládám i to, že jsme se poučili z posledních sněmovních voleb, kdy tady nikdo po politicích nechtěl nějaký konkrétní plán, konkrétní sliby. Místo toho jsme tady slyšeli Babiš anti-Babiš a teď vidíme, že vláda nebyla připravená, že neměla nachystaný plán.
Já nevím, jestli lidi budou chtít slyšet konkrétní řešení toho, aby byly léky v Evropě, nebo je bude víc zajímat to, jestli Babiš krade a Fiala neumí anglicky. Podle mě už jsou ti lidé unavení a budou chtít vědět, jak zařídit to, aby na sezónu měli antibiotika ve své lékárně. Ještě jsem nezlomila hůl.
Takže pořád sázíte na opravdová témata?
Můžete zvolit hravější, infantilnější formu. To jsme dělali s tím čertíkem v září. Chcete na sebe přitáhnout pozornost.
Jakákoliv, i nejvíc útočná nebo bizarní forma by ale měla člověka přitáhnout k tomu zásadnímu sdělení, tématu. V momentě, kdy vám chybí zásadní téma i zásadní sdělení nebo konkrétní řešení, tak celý cirkus kolem byl úplně zbytečný a jenom to přispělo k dalšímu rozdělování společnosti.
Já jsem dneska na nádraží viděl banner s předsedou Šmardou, kde nahoře bylo nějakým drobným písmem něco, právě nějaký programový bod a vlastně už ani nevím, co. Tak jsem přemýšlel, jestli se na tomhle dá udělat dobrý výsledek. Je to dvě hodiny zpátky a už jsem zapomněl, co to bylo.
Teď všechny ty věci testujeme a vycházely dobře, ale to ještě neznamená, že na to dobře reaguje společnost. My jsme ve fázi, kdy si ty kampaně, co teď proběhly, zpětně testujeme. Sledujeme, jestli je lidi zaznamenali, jak na to reagovali. Možná musíme přidat nějaký apel.
