Článek
Michal Berg je spolupředsedou Strany zelených. O předsednickou funkci se děli s Magdalenou Davis. Žije ve Vsetíně, kde je členem zastupitelstva za Koalici pro otevřený Vsetín. Členem Strany zelených je od roku 2010, od roku 2016 se angažuje v předsednictvu.
Vystudovanou má audiovizuální reklamu, ekonomii a podnikání. Už na vysoké škole zakládal eSports.cz s.r.o. Svůj podíl ve firmě v roce 2015 prodal. Působil i jako sportovní novinář nebo mluvčí české hokejové reprezentace.
Jak je na tom strana zelených? Jaká vaše situace?
Vidíme nějakou příležitost v té současné politické situaci, zejména v tom směru, že je tady velká nebo možná stále rostoucí skupina voličů, kteří nejsou spokojení s touhle vládou a jsou to i voliči, kteří tu vládu volili. Myslím, že to je pro nás příležitost, protože tihle voliči budou hledat nějakou alternativu pro tu svoji volbu a určitě nebudou chtít přeskočit přímo k nějaké populistické opozici a ani k té sociálně demokratické opozici z toho důvodu, že to pro ně je z nějakých jako kulturních důvodů neakceptovatelné. Proto si myslíme, že se tady objevuje prostor.
A my se snažíme na to nějakým způsobem reagovat a připravit se. Jednou z těch věcí je kandidatura do evropských voleb, které jsou příští rok. Myslíme si, že vzhledem k tomu, jak k té politické situaci, tak k tomu kontextu, v jakém se ty evropské volby odehrávají, jaký elektorát tam chodí a jaká je ta situace, tak si myslím, že by nám to mohlo nahrávat a směrem k úspěchu.
Jaké jsou vaše dlouhodobější cíle? Co třeba sněmovní volby?
To je toho součástí. My jsme v situaci, kdy si nemůžeme dávat cíle na dlouhé roky dopředu. Naše zdroje jsou omezené a nejde si říct, že za pět nebo za deset let budeme dělat tohle a tohle. Musíme jít krok po kroku a nejbližší jsou evropské volby, ale zároveň i potom senátní a krajské, které taky prověří tu politickou situaci. Samozřejmě mají taky vliv na naše příjmy. Ty nám samozřejmě nějakým způsobem napomáhají k tomu dál fungovat. Na druhou si myslím, že ten důvod, proč k nám lidé vstupují, v současné době je to, že to, co my děláme, tak má smysl. Ty věci, které prosazujeme, ať už na místní úrovni, nebo na celostátní, ty považujeme za důležité bez ohledu na to, že jsou nějaké volby. To je i možná ten důvod, proč, na rozdíl od jiných stran, Zelení jsou pořád tady, i když v posledních letech neměli na celostátní úrovni nějaký velký volební úspěch.
Co si identifikujete jako příčiny toho kontinuálního poklesu? Od voleb 2006 to je víceméně sestupná tendence.
To je asi příliš dlouhá časová osa. Ta situace se podle mě lámala někde v letech 2013, 2014, kdy jsme byli neúspěšní ve sněmovních volbách i potom evropských volbách. Překrývá se to s nárůstem pirátů, kam velká část toho elektorátu přešla.
To, co bylo předtím bych do toho nezatahoval. Zároveň myslím si, že v politice příliš nehraje roli, co se dělo před patnácti a více lety. Ta situace už je úplně odlišná a je tady jeden a půl milionu lidí, kteří tehdy nebyli na světě, takže to není nijak konstantní prostředí. Ty roky 2013 a 2014 vidím jako nějaký bod. Od té doby jsme podle mě udělali nějaké chyby, které nás neposunuly někam dopředu.
Hraje v tom roli i politický kontext. V posledních sněmovních volbách se jednalo o souboj proti Babišovi a tam, pokud jsme nebyli součástí těch protibabišovských bloků, tak bylo jasné, že na tom výsledku se to projeví. Nám mnoho lidí poslalo peníze s tou informací, že letos jsem pro vás nehlasoval, ale přeju si, aby Zelení fungovali dál.
Politika se bez finančních zdrojů nedá příliš dělat a my jsme v tomhle omezení. Ostatní strany jsou díky volebním výsledkům zabezpečenější z toho státu. Zároveň, když se člověk podívá, tak ty peníze, které stát dává například za senátní mandáty, jsou už mnoho let stejné, ale náklady se zvyšují. Dřív se nám dařilo, že jsme udělali senátní kampaň za relativně nízké peníze, nízké statisíce, a z toho senátního mandátu nám plynuly nějaké příjmy, ze kterých se dalo jako fungovat a rozvíjet tu stranu. Když jste u moci, tak se na vás i sponzoři obrací s mnohem větší ochotou, než když to je jinak. Takže my máme svoje podporovatele, ale těžko se soupeří s těmi velkými stranami.
Kam se na pravo-levé a liberálně-konzervativní škále zařazujete, vyvíjí se to nějak?
Já si myslím, že se to vyvíjí v tom směru, že se zjednodušuje. Když si vezmu situaci před pěti a více lety, tak v zelených bylo více lidí, kteří se označovali jako levicoví a více lidí, kteří se označovali jako pravicoví. Díky tomu tam vznikaly nějaké souboje nebo pravolevé štěpení, které nás nějakým způsobem poškozovalo. Myslím si, že tohle se mnohem víc obrousilo. I proto, že ti lidé, kteří byli nejvíc vpravo a nejvíc vlevo, z té strany odešli do jiných subjektů. Ve straně se tedy zúžilo rozpětí názorů, které tam jsou.
Zároveň si taky myslím, že na některá témata se ty názory vyvíjí. To, co třeba před deseti lety vypadalo jako levicový extrém, je dnes součástí evropského mainstreamu, ke kterému se hlásíme. Není to radikální pozice, do které se nás snaží někdo tlačit. My chceme to, co je jako běžné v evropských, západoevropských zemích.
Pokud se bavíme o liberálně-konzervativní pozici, tak jsme na té liberální ose. Spolu s piráty jsme nejliberálnější strana. Co se týče té pravolevé osy, tak si myslím, že jsme od pirátů mírně nalevo. Pořád si ale myslím, že v rámci širších politických rodin a širších politických škatulek ten rozdíl není příliš velký.
Piráti ale deklarují, že jsou pravicová strana. Přesouváte se na střed?
Já si myslím, že oni jsou spíš středová strana a myslím, že jsme taky spíše středová strana. Pokud se ale máme nějak postavit, tak určitě jsme o těch pirátů trochu víc doleva. Myslím ale, že ta naše levicovost je jako mnohem míň dogmatická než u jiných levicových subjektů. To je jedna z překážek nebo důvodů, proč pro nás není přirozené spolupracovat s levicovými stranami. To je třeba rozdíl oproti západoevropským zeleným, kteří mají k těm levicovým stranám mnohem blíže. U nás jsou ty překryvy mnohem menší.
I když se tedy ve veřejném prostoru objevují názory, že bychom měli spolupracovat s levicovými stranami, tak si myslím, že to není tak jednoduché. Samozřejmě se o tom bavíme a nestavíme se apriori proti tomu. Myslíme si, že současná politická situace vyžaduje, aby spolu různé subjekty komunikovaly a snažily se hledat způsoby, jak nějaké progresivní myšlenky politiky dostávat.
Nějak se sice zařazujete ale, kdo jsou vaši voliči?
Jednak to nejsou voliči, ale spíš voličky. Určitě jsou to z větší míry ženy. Je to v různých kontextech různé číslo, ale obecně je to mnohem více. A ten ženský elektorát je z hlediska věku dost logicky postavený tak, že to jádro je u rodičů malých dětí. To znamená od 30 do 45 let. Lidé se víc zajímají o to prostředí kolem sebe, když začínají mít malé děti. Ať už je to komunální politika, chtějí, aby byla hřiště, aby byla zeleň, aby byla bezpečná doprava, aby byla kapacita školek a škol. Tohle jsou témata, která jsou s námi spojená. Zároveň se potom můžou zajímat i o tu širší politiku. Proč a jak funguje rodičovská, proč dostávají tak málo peněz, nebo proč nemůžou získat zkrácené úvazky. Proč máme znečištěné ovzduší, proč jsou chemikálie v potravinách. Samozřejmě je to i na obě strany. Jak k těm mladším, tak k těm starším. K těm k těm mladším je to ale silnější, což je asi logické.
A z hlediska jejich zařazení je trošku paradox, že velká část těch našich voličů se identifikuje středo-pravicově. Je to ale podle mě spíš nálepka, nebo nějaké zařazení. Když to potom ale rozebereme na jednotlivé programové body, nebo jejich hodnoty, které by třeba podpořili, tak si myslím, že ta opatření, která oni podpoří už nejsou příliš pravicová. Z hlediska nějakého kulturního prostředí v české společnosti, z hlediska toho, že naše voličstvo se řadí do střední třídy a jsou to bohatí lidé z měst, tak se kulturně zařazují doprava od středu.
Kam se chcete rozšiřovat? Zřejmě ti současní voliči nestačí. Kde vidíte ten největší potenciál?
Tak jeden z těch potenciálů určitě jsou mladí lidé a prvovoliči, protože tam je zjevné, že pro ně jsou ta témata, která řešíme, ať už teda jako ekologická, klimatická, ale taky prostě LGBT témata nebo feminismus a podobně, standardem a budou to očekávat od politických stran. Takže tam si myslím, že máme nějaký náskok.
Myslím si, že i z hlediska toho, že nás čeká nějaká docela velká proměna v rámci zelené a klimatické transformace, tak si čím dál víc lidí uvědomuje, že není dobré tu transformaci nechávat na úplně pravicových politicích, kteří, když už teda tu nutnost reagovat na změny klimatu přiznají, tak se budou snažit ta opatření nastavit tak, aby to vyhovovalo velkému byznysu, aby to vyhovovalo jim. Nebudou při tom myslet na obyčejné lidi nebo to, jak to dopadne na společnost. Takže si myslím, že ta transformace je nějaká příležitost u těch lidí, kteří to považují za důležité a kteří chtějí, aby to bylo provedeno tak, aby to neškodilo a aby to přineslo nějaké nové příležitosti. Ti budou hledat strany a politiky, kteří v tomhle mají nějakou expertízu a odbornost.
A jak už jsem řekl na začátku, z hlediska krátkodobého pohledu jsou tady voliči, kteří jsou zklamaní z té současné vlády, která neplní to, co od ní očekávali. Sice jsme se zbavili Babiše, což je samozřejmě dobře, ale dostali jsme vládu, která je pod vlivem ideologie škrtů a jejím jediným cílem je mít na konci v excelové tabulce nulu. Na reálnou kvalitu života nebo na budoucnost Česka tam ale důraz není.
A jak ty mladé dostanete k volbám? Ten segment, na který vy cílíte, už je částečně dost obsazený právě Piráty, tak by to možná chtělo i nějaké nové voliče.
Na tom se to nedá úplně stavět, ale myslím si, že my si nemůžeme úplně vybírat. Když se člověk podívá do těch průzkumů, o tom, jak je společnost segmentovaná ve vztazích k zeleným tématům, a ke klimatické transformaci, tak mládež tam je jenom jeden ze segmentů.
Co se týká věku, tak ty rozdíly tak velké nejsou. Mnohem více určující je třeba společenské postavení. Dále sociodemografické faktory, kde ti lidé žijí. To, že patří ke střední třídě, že mají vyšší vzdělání. Není to jenom ten věk.
Jde spíš o to, že ti mladí mají nějaké priority, které se překrývají s tím, co chceme my. Spíš jde tedy o to, abychom vysvětlili, ne proč mají jít volbám a volit nás, ale vůbec v nich vzbudit nějakou důvěru v to, že zajímat se o věci veřejné, dává smysl a že to nějakým způsobem může pozitivně ovlivnit jejich život, což není jenom úkol pro nás, je to prostě obecně úkol pro celou společnost.
V průzkumech míváte a třeba i před volbami v roce 2021 jste měli poměrně vysoký volební potenciál oproti reálným výsledkům. Jsou příčiny toho rozdílu, že jste strana druhé volby a strach z propadlých hlasů? Co s tím chcete dělat?
V roce 2021 hrál velkou roli strach z Babiše. Obecně ale hraje strach z propadnutí hlasu velkou roli. Dělali jsme si průzkumy a je to jeden z nejvýraznějších problémů. Druhý je v tom, že lidé nemají představu, kdo jsme a co reprezentujeme.
Ta znalost je nízká, ale dá se podpořit tím, že v těch volbách s někým spolupracujeme, že se vytvoří nějaký projekt, který není postavený jenom na těch stejných jménech, které za nás kandidovaly doposud, ale že tam přijdou i nějaká nová jména, která vzbudí další zájem. Oba ty důvody se tím dají přecházet, protože v okamžiku, kdy přivedeme nějaká známá jména na kandidátku, tak si lidé řeknou, aha, Zelení, s nimi se spojil tenhle člověk a ten je pro mě důvěryhodný, nebo alespoň znám jeho jméno. Tím se posiluje vědomí o tom, co Zelení představují.
My obě ty věci adresujeme a souvisí s tím i nějaká koaliční spolupráce. Třeba v krajských volbách jsme se účastnili různých koalic a tam to dopadá pozitivně. Daří se tam ty naše kandidáty a kandidátky dostat. V evropských volbách asi víme, že s nikým kandidovat dohromady nebudeme, ale to neznamená, že ta situace pro sněmovní volby o rok později bude stejná.
Takže pro evropské volby nezvažujete žádnou možnost koalice, třeba se Sociální demokracií?
My jsme se bavili s různými stranami, ale žádná z těch možných spoluprací nám nedávala smysl, takže jsme se nakonec rozhodli, že budeme kandidovat sami. Kandidátku ještě nemáme hotovou, budeme ji volit příští neděli, ale budeme tam mít i lidi, kteří jsou mimo naši stranu a kteří jsou zajímaví zástupci občanské společnosti, experti a podobně.
Takže vás nemotivuje ani to, že byste měli větší šanci dosáhnout na státní příspěvek?
To je komplikované, protože my jsme v minulých evropských volbách kandidovali dohromady ze STAN, TOP 09 a menšími regionálními partnery. A pokud strana našeho typu kandiduje tady s těma, tak to má komplikace v tom, že se u nás někteří členové s tím nesmířili. Bylo to pro ně moc mimo náš směr. Má to komplikace i v tom, že jsme podpořili do Europarlamentu i lidi, kteří potom nehlasovali tak, jak bychom si přáli, protože to byla koaliční kandidátka.
My jako menší strana s malými zdroji nejsme schopni se podílet na financování té kampaně natolik, abychom peníze, které jsou za ty hlasy, dokázali získat v nějakém poměru. Většinou je to tak, když kandiduje více stran, tak každá do toho vloží nějaké peníze v nějakém poměru a v tom stejném poměru se potom rozdělují ty peníze za hlasy. Pokud kandidujeme s velkými stranami, které si na tom můžou dovolit dát velké peníze a my takové peníze nemáme, tak se ten náš podíl scvrkne na jeden, dva miliony a budeme rádi, když dostaneme stejnou částku, jakou jsme do toho vložili. Takže z finančního hlediska to téměř žádný přínos nemá.
Naopak, když do toho jdeme sami, tak to má větší přínos v tom, že jsme schopni na to dělat vlastní fundraising, což u těch koalic téměř nejde. Lidé nepodpoří koaliční kandidátku, to téměř nefunguje. Ve volbách v roce 2021, byť to potom nedopadlo dobře, tak z hlediska toho, jak nás lidé chtěli podpořit finančně, to bylo velmi úspěšné. A z hlediska, koho budeme mít na té kandidátce k evropským volbám a jak to celé bude postavené, tak si myslím, že jsme schopni získat víc peněz, které nám potom umožní získat i nějaké peníze za hlasy.
Jakými tématy se chcete odlišit? V kulturních nebo ekologických tématech vás překrývají Piráti a v sociálních zase Sociální demokracie, která je v průzkumech silnější.
U těch vládních stran, jako jsou Piráti a STAN, je na jedné straně teorie, jejich priority,
a na druhé nejsou schopni je prosadit. Ať už to jsou třeba ta ekologická témata, nebo vzdělávání. Tam byla obrovská očekávání, že ty věci budou jinak.
Takže jedna věc je nějaký teoretický programový překryv, ale druhá věc je, že ti lidé mají teď zkušenost s tím, že dali hlas někomu, kdo říkal, že bude dělat x a on to x nedělá. Takže ta politika má vždycky dvě roviny. Jedna je to, co říkáte, že budete dělat a pak to, co reálně děláte. Lidé vnímají obě.
My si tedy myslíme, že v obou těchto tématech, ať už je to právě životní prostředí, nebo vzdělávání, jsme schopni lidem dát lepší nabídku. Naše kredibilita v oblasti životního prostředí i té transformace ekonomiky, která je spojená s klimatickou politikou je mnohem vyšší. To znamená, že pokud tohle je pro lidi důležité a uvidí, že nabídka zelených je relevantní a že má šanci na úspěch, tak raději dají hlas nám.
Myslím si, že i to, jaký lidi na té kandidátce budou, tak potom budou tyhle témata ztělesňovat lépe než u ostatních. Typicky, dejme tomu třeba paní Nerudová, která dlouhodobě říká, že chce reprezentovat témata, která jsou důležitá pro mladé, což v prezidentské kandidatuře dělala určitě dobře. Ale myslím si, že při kandidatuře do Evropského parlamentu nebo do národního Parlamentu je lepší, aby ta témata pro mladé reprezentovali mladí lidé. Když někdo řekne, že je tady pro mladé, tak bude lepší, když na té kandidátce budeme mít reálně mladé lidi, kteří ty témata reprezentují mnohem víc autentičtěji.
Ale zase ty mladé nikdo nezná.
Myslím si, že jednak to není pravda, že jsou i mladí lidé, kteří jsou známí, protože mají svoje specifické sociální skupiny a svoje kanály na sociálních sítích a podobně. To znamená, že existují jako mladí lidé, kteří jsou mezi mladými lidmi známí. Samozřejmě mají třeba rezervu, že je neznají ti starší, ale zase musíme počítat s tím, že k evropským volbám chodí mladší a vzdělanější elektorát než třeba ke sněmovním.
Známost kandidátů souvisí i s regionální a komunální politikou, ve kterých taky zažíváte propad. Jak s tím pracujete?
Tam bych neřekl, že zažíváme nějaký propad.
Výsledky Zelených v komunálních volbách ale jdou stabilně dolů.
To ano, ale tam, kde fungujeme dlouhodobě, tak nás lidé volí. Samozřejmě je to tak, že často jsme součástí nějakých občanských projektů. Ty jsou ale postavené na lidech okolo Zelených a často je to taktika, která nám umožní tu zelenou politiku dělat líp, když se to prezentuje pod jinou značkou. Takže se to nedá úplně vlastně jenom jako podle těch čísel hodnotit, protože když si bereme ta čísla, kolik kandidátů jsme nominovali a kolik jich bylo zvoleno, tak ta čísla se mění na základě těch interních dohod a není to úplně reprezentativní jako v těch jiných úrovních politiky.
Máme i nějaké starostky, starosty, místostarosty, kteří můžou ukazovat lidem, co znamená zelená politika v praxi a často se ukazuje, že na té komunální úrovni je to pro lidi nejpochopitelnější. Takže jsme rádi, když můžeme ukázat, co se kde podařilo nebo jakým způsobem to funguje.
Ukazuje se i to, že tam, kde Zelení dlouhodobě fungují a mají nějakou svoji základnu v komunální politice, tak se ten růst pirátů nepovedl. Naopak tam, kde Zelení nepůsobili, tam byl elektorát, který si ti Piráti dokázali vzít. Takže myslím, že i když se to porovnává, kde jsme my, kde jsou piráti, tak se to často vylučuje, s výjimkou největších měst. Na těch menších městech jsou buď Zelení, nebo tam spolupracujeme s nějakými místními subjekty a myslím si, že z hlediska našeho rozvoje a fungování, tak u komunální politiky je to nejméně problematické. Spíš je tam problém, že jakmile tam máme nějakého úspěšného člověka na komunální úrovni, tak je pro nás výhodné, aby kandidoval v krajských nebo nějakých jiných volbách a dochází k tomu, že ten člověk toho má moc, což taky není úplně optimální pro tu politiku.
