Kočka rybářská: Znamenitý plavec i predátor, který neloví zdaleka jen ryby

Ačkoli existují výjimky, většina plemen domácích koček se vodě eufemisticky řečeno vyhýbá a mnozí majitelé by patrně potvrdili, že už jen vzít kočku do náruče například v blízkosti napouštěné vany nebývá zrovna nejšťastnější nápad.

Avšak ne všechny kočky se koupání straní a některé druhy, například jihoamerický kodkod (známý též pod názvem guiña), se projevují jako celkem obstojní plavci, když přijde na to přeplavat říčku nebo třeba úžinu mezi pevninou a ostrovem. Existuje ovšem jeden druh, který pobyt ve vodě nejen toleruje, ale doslova se bez něj neobejde, poněvadž voda je domovem jeho nejvýznamnější kořisti. Tím kočičím podivínem je kočka rybářská (Prionailurus viverrinus).

Jedná se o středně velkou kočku s krátkýma nohama, robustním tělem a poměrně velkou hlavou. Vzezřením trochu připomíná cibetkovitou šelmu (Viverridae), což se promítlo do jejího latinského druhového názvu viverrinus. Občas bývá zaměňována s kočkou bengálskou (Prionailurus bengalensis), která sice patří do téhož rodu, je však menší a preferuje trochu odlišné biotopy i potravu.

Kočka rybářská má krátkou, šedou či olivově hnědou srst zdobenou černými skvrnami, které se na krku slévají v pruhy. Pruhy jsou patrné i na tváři či ocase, který je poměrně silný a relativně krátký. Černou barvu najdeme také na zadní straně oválných a navzájem celkem vzdálených ušních boltců. Uprostřed černi však září bílé skvrny, které na některých fotografiích působí skoro jako další „oči“. Nabízí se hypotéza, patrně dosud netestovaná, jestli by nemohly fungovat jako takzvané oční skvrny známé u motýlů a mnoha jiných tvorů a odrazovat případné predátory od toho, aby na kočku zaútočili zezadu.

Samci jsou v případě těchto šelem nápadně větší než samice. Zatímco samec váží kolem osmi až šestnácti kilogramů, samice pouze pět až sedm (podle některých zdrojů devět, ale stejně). Údaje o délce těla bez ocasu se v závislosti na zdroji poměrně liší a u samce se maximální hodnota pohybuje od 85 do 115 centimetrů, což je docela zásadní rozdíl. Je však docela dobře možné, ba dokonce pravděpodobné, že druhý údaj omylem započítává i délku ocasu, který u samce měří kolem třiceti centimetrů.

Přestože se jedná o druh, který si můžeme prohlédnout v mnoha zoologických zahradách, ve volné přírodě bývá kočka rybářská kvůli skrytému způsobu života i plachosti pozorována málokdy, takže dnes není například vůbec jasné, kde přesně vlastně žije. Udává se sice, že její areál sahá od Pákistánu na západě po Kambodžu na východě a od himalájského podhůří na severu po Srí Lanku a Thajsko na jihu (malá populace žije ještě na Jávě), je však mimořádně fragmentovaný. Vyšší počty jedinců najdeme pouze na hranici Indie a Nepálu, v deltách Gangy či Brahmaputry, na Srí Lance nebo v Bangladéši, kde i tak žije všehovšudy jen několik tisíc dospělých koček. V Thajsku a Kambodži to jsou dokonce jen nižší stovky. Ve Vietnamu patrně již tato šelma vyhynula (poslední pozorování pochází někdy z počátku tisíciletí).

V rámci tohoto širokého, leč rozdrobeného areálu vyhledává různé biotopy, a to zalesněná i travnatá stanoviště, zpravidla se však zdržuje v blízkosti vody, například v okolí potoků, mokřadů, bažin, jezírek a mrtvých říčních ramen. Byla nicméně pozorována i několik kilometrů od nejbližší vodní plochy. Velice se jí zamlouvají také mangrovové porosty. Čas od času bývá spatřena rovněž poblíž rýžových polí, palmových plantáží či komerčních rybích farem.

Aktivní je hlavně v noci, byť fotopasti ji párkrát zaznamenaly i během dne. Jak naznačuje její české druhové jméno, podstatnou část její potravy tvoří ryby. Krom toho si ráda pošmákne na vodních ptácích, obojživelnících, hadech, měkkýších, korýších a malých savcích, včetně hlodavců, šelem (loví třeba cibetky) a sudokopytníků (kančilové a podobně). Ryby a vodní ptáky přitom neloví jen ze břehu. Ochotně se za nimi vydává také do vody.

Preferuje sice mělčiny (delší pobyt ve vodě je pro ni energeticky náročný), vydává se však i do větších hloubek. Je považována za velmi zdatného plavce, k čemuž jí dopomáhá neúplná plovací blána mezi prsty zadních nohou. Přední při plavání nepoužívá. Nechává je volné k polapení kořisti ne zcela zatažitelnými drápy.

Dokáže plavat i pod hladinou a byla viděna, jak se takto přiblížila až k ptákovi, který nic netuše plaval opodál. Příležitostně si dá také mršinu, sem tam vyleze na strom a vyplení ptačí hnízdo a stejně jako mnoho jiných šelem se občas vypraví do blízkosti lidských sídel či na špatně chráněné pastviny, kde loví kozy, telata, mladé ovce, psy a drůbež, což jí mezi místními obyvateli na popularitě moc nepřidává.

Na hranici Indie a Nepálu probíhá páření těchto jinak samotářských koček na přelomu února a března, podrobnější údaje o rozmnožování známe však jen ze zajetí. Březost trvá 65 až 70 dní a na svět přichází jedno až čtyři koťata, která se osamostatňují v deseti a pohlavně dospívají v patnácti měsících. V zajetí se kočka rybářská dožívá kolem deseti až dvanácti let.

Největší dnešní hrozbou pro tuto šelmu je ubývání vhodných stanovišť způsobené vysoušením mokřadů a rozšiřováním infrastruktury. Kromě zabíjení pro kožešinu a maso (které je v některých oblastech považováno za delikatesu) je problém rovněž pronásledování této kočky farmáři coby škodné. Probíhají proto osvětové kampaně s cílem zlepšit její reputaci mezi obyvateli a poukázat na její přínos pro udržování rovnováhy v ekosystému. IUCN vede kočku rybářskou jako zranitelný druh, v některých zemích se však dočkala vyššího stupně ochrany a ve většině států se její lov zakazuje.

Aktuálně je nejdůležitější detailněji poznat (pomocí fotopastí, analýzy trusu nebo genetických výzkumů), jak přesně kočka rybářská vlastně ve volné přírodě žije, jak si vede v hustěji osídlených oblastech (tím se zabývala studie z Nepálu publikovaná loni v březnu, viz zdroje), jak jsou na tom po genetické stránce jednotlivé subpopulace a kde tato šelma opravdu přežívá nebo kde již byla vyhubena. Je pravděpodobné, že o některých lokalitách, jež obývá, zatím vůbec nevíme.

Bellani, G. G. (2020). Subfamily Felinae. In Felines of the World (ed. Bellani, G. G.), Academic Press, 145–308. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-816503-4.00005-2

Mishra, R., et al. (2022). Fishing cat Prionailurus viverrinus distribution and habitat suitability in Nepal. Ecology and Evolution, 12(4), e8857. https://doi.org/10.1002/ece3.8857

Mishra, R., et al. (2025). More than fish: diet composition of fishing cats Prionailurus viverrinus in human‐dominated landscape. Wildlife Biology, 2025(5). https://doi.org/10.1002/wlb3.01400

Thaung, R., et al. (2017). The Vulnerable fishing cat Prionailurus viverrinus and other globally threatened species in Cambodia’s coastal mangroves. Oryx, 52(4), 636–640. https://doi.org/10.1017/s0030605317001491

https://www.catsg.org/living-species-fishingcat

https://animaldiversity.org/accounts/Prionailurus_viverrinus/