Článek
V přírodě zuří nepřetržité závody ve zbrojení, které se odehrávají na mnoha úrovních. Paraziti ustavičně hledají způsoby, jak prolomit stále dokonalejší obranu hostitele, rostliny vytvářejí toxické látky či trny, které mají odradit nenasytné býložravce, a samice se samci soupeří o to, kdo při produkci potomků dosáhne lepšího poměru cena/výkon – jinak řečeno, každé pohlaví se snaží minimalizovat úsilí (zdroje) a získat maximum (gen předané do další generace).
Jak se nenechat sežrat
Vůbec nejzjevnější jsou však evoluční závody ve zbrojení ve vztahu kořist versus predátor. Zatímco predátoři „vymýšlejí“, respektive evolučně objevují nejefektivnější dostupné metody obstarávání potravy (schopnost jejího nalezení, polapení či bezpečného usmrcení), potenciální kořist dělá všechno pro to, aby právě ona v žaludku hladovce neskončila.
Toho lze dosáhnout nejrůznějšími metodami, od vytváření pevných schránek (želva, šnek), ukrývání se (mnohonožka), nasazení pichlavé ochrany (ježek) či jedovatosti, kterou zvířata často dávají najevo aposematickými vzory (kuňka), po splynutí s pozadím (kobylka) nebo prostě úprk (zajíc). Velice zajímavou strategií je snaha smrtící útok predátora hned v zárodku zastavit či překazit. Právě k tomu slouží oční skvrny (soustředěné kruhy, obvykle se světlým okrajem a tmavším vnitřkem), které vědce zajímají už řadu let. Falešné oči jsou v přírodě poměrně běžné napříč mnoha živočišnými skupinami, obzvláště časté jsou však u motýlů.
Falešné oči na křídlech samičky severoamerického martináče Automeris io.
Typickým nositelem velkých a nápadných očních skvrn, s nímž se za příznivého počasí od jara do podzimu setkáme takřka na jakékoli vycházce do přírody, včetně zahrad a parků, je půvabná babočka paví oko (Inachis io). Jedná se o velice hojného dvougeneračního motýla, který přezimovává jako dospělec, což u motýlů není zas tak běžné (dalším příkladem je třeba žluťásek řešetlákový). Vyskytuje se od Velké Británie po Japonsko a jeho oblíbenou živnou rostlinou (tedy rostlinou, na niž klade vajíčka a kterou se posléze živí jeho housenky) je kopřiva dvoudomá.
Podobně jako u mnoha jiných „okatých“ druhů se i u babočky zkoumala antipredační funkce falešných očí. V jejím případě nepochybně hraje důležitou roli samotné chování při sezení na květu. Často při něm totiž mívá křídla víceméně zavřená, načež je zprudka otevře, což celému výjevu dodává na působivosti. A studie provedené na babočce ukázaly, že náhlé odhalení velkých očí modelového predátora (v níže citované studii jím byla slepice) od útoku opravdu spolehlivě odradí.
Není oko jako oko
Jenže jak vůbec falešné oči fungují? To je otázka komplikovanější a vědci mají po ruce hned několik hypotéz, které se liší i v závislosti na velikosti „očí“. V případě těch velkých, jaké má třeba zmíněná babočka nebo řada nočních motýlů, se obvykle předpokládalo, že imitují skutečné oči a jejich „upřený pohled“ má predátora vylekat, což napadenému jedinci poskytne čas na útěk. Podle některých badatelů ale není podstatná nápodoba oka, ale samotná nápadnost vzoru. Jeho kulatost může být například jen důsledkem vývojových procesů – kruh či elipsu lze vyrobit snadněji než čtverec, trojúhelník či jinak tvarovanou skvrnu.
Detailněji si na tento souboj obou konkurenčních hypotéz nedávno posvítila metaanalýza publikovaná v časopise eLife, která se soustředila právě na motýly a jejich ptačí predátory. Prozkoumala výsledky několika desítek studií a dospěla k závěru, že jako pravděpodobnější se jeví druhá hypotéza, tedy že klíčové není mimetické napodobení oka, ale jeho nápadnost. Krom toho vyšlo najevo, že efektivnější jsou větší a méně početné oční skvrny, ba dokonce že jedna velká oční skvrna je lepší než dvě menší, což hypotéze o „upřeném pohledu“ zrovna moc nepomáhá.
Falešné oči zdobí i řadu housenek, jako je například tato, která patří lišaji oleandrovému (Daphnis nerii). Housenky díky skvrnám často připománají hady.
Na druhou stranu ne třeba dodat, že metaanalýza zkoumala jen omezený počet druhů, a její výsledky proto není vhodné generalizovat. Což mimochodem dokládá i zmíněný výzkum o babočce paví oko, jehož autoři také zkoumali obě konkurenční hypotézy. A i když zjistili, že se slepice lekne vždy, bez ohledu na to, zda se na otevřených křídlech babočky nacházely oční skvrny, nebo ne (u kontrolní skupiny byly zamalované), je tu jedno velké „ale“. Jestliže babočka slepici ukázala skvrny, slepice s přiblížením se k motýlovi otálela delší dobu a navíc poplašeně zakdákala, což naznačuje že v ní spatření „očí“ (oproti křídlům bez očí) vyvolalo strach. Slovy autorů: „Naše výsledky tedy naznačují, že [slepice] vnímají velké oční skvrny motýlů jako oči potenciálního predátora.“
Oči, očka, očička
Nuže, to bychom měli velké oční skvrny. Mnoho motýlů, jako třeba okáči, má ale křídla posetá řadou menších „oček“, která by asi zastrašila jen málokoho. V tomto případě patří k nejpopulárnějším hypotéza, že drobná očka, jež se zpravidla nacházejí na okrajích křídel, svádějí útek predátora k méně důležitým částem těla, než je hlava, hruď a zadeček – prostě k těm, bez kterých se dá žít. Přestože vyvolává menší spory než ta mimetická týkající se velkých, „hrůzostrašných“ očních skvrn, ne všechny studie ji podporovaly.
Před lety ale vyšlo najevo, že negativní výsledky pokusů mohly být dány nevhodnými a příliš antropocentrickými experimentálními podmínkami. Skvrny některých okáčů totiž reflektují v ultrafialové části světelného spektra, která je pro ptáky a ostatně i motýly viditelná, pro lidi však nikoli (pro ptáky, motýly, včely a spoustu jiných tvorů má tedy část elektromagnetického spektra označovaná jako „viditelné světlo“ jiný význam než pro nás). No a UVčko je podle všeho pro správnou funkci skvrn, alespoň u okáčů, klíčové. Pokud se z prostředí odstraní, nebo se pokus provede za plného osvětlení, má motýl smůlu a klovnutí míří neomylně na hlavičku. Za sníženého osvětlení a přítomnosti UV ale ptáci skutečně cílí hlavně na skvrny. Vysvětlení je nabíledni. Skvrny mají největší využití za rozbřesku, kdy je ještě šero a motýli jsou zranitelnější (třeba proto, že jsou ještě ztuhlí nebo proto, že v tu dobu kladou vajíčka).
Kukadla, kam se podíváš
Ať už oční skvrny útoky predátorů omezují jakkoli (řekl bych, a jsem o tom celkem přesvědčený, že kombinací všech uvedených způsobů), jedná se o pozoruhodnou metodu strategii, jak se nenechat sežrat. Nicméně je dost dobře možné, že nejsou vystaveny pouze výběru přírodnímu, ale i tomu pohlavnímu, tedy že jejich vzhled v průběhu evoluce neformoval predační tlak, nýbrž vybíravé oko samic prahnoucích po co nejkvalitnějších samcích a jejich genech.
Oční skvrna na křídlech kudlanky Wahlbergovy.
Jak už jsem však zmínil výše, oční skvrny se neomezují jen na motýly (či housenky, pro fotogalerii viz zdroje), ale najdeme je také u kudlanek a dalších druhů hmyzu, ryb (například překrásný hlaváč krabí) a jiných živočichů. Možná vůbec nejkouzelnějším příkladem, byť příkladem trochu jiného typu, ale zřejmě fungujícím na stejném principu, jsou umělé falešné oči, které někteří farmáři malují na pozadí dobytka, aby odradili nenechavé lvi a jiné šelmy. A ne, skutečně se nejedná o vtip, funguje to, viz článek publikovaný před pár lety v časopise Communications Biology (viz zdroje). O tom ale zase někdy příště.
V dalším článku z (ne)pravidelného cyklu Báječní bezouši (viz autorský profil) se podíváme na jednou mořskou krásku, která pronikla i do krásné literatury.
Zdroje:
Komárek, S. Mimikry a příbuzné jevy. Academia, 2016, 370 s.
Mizuno, A., Lagisz, M., Pollo, P., Yang, Y., Soma, M., & Nakagawa, S. (2024). A systematic review and meta-analysis of anti-predator mechanisms of eyespots: conspicuous pattern vs eye mimicry. eLife, 13. https://doi.org/10.7554/elife.96338
Olofsson, M., Løvlie, H., Tibblin, J., Jakobsson, S., & Wiklund, C. (2012). Eyespot display in the peacock butterfly triggers antipredator behaviors in naïve adult fowl. Behavioral Ecology, 24(1), 305–310. https://doi.org/10.1093/beheco/ars167
Olofsson, M., Vallin, A., Jakobsson, S., & Wiklund, C. (2010). Marginal Eyespots on Butterfly Wings Deflect Bird Attacks Under Low Light Intensities with UV Wavelengths. PLoS ONE, 5(5), e10798. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0010798
Radford, C., McNutt, J. W., Rogers, T., Maslen, B., & Jordan, N. (2020). Artificial eyespots on cattle reduce predation by large carnivores. Communications Biology, 3(1). https://doi.org/10.1038/s42003-020-01156-0
Robertson, K. A., & Monteiro, A. (2005). Female Bicyclus anynana butterflies choose males on the basis of their dorsal UV-reflective eyespot pupils. Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences, 272(1572), 1541–1546. https://doi.org/10.1098/rspb.2005.3142
Přehlídka housenek s očními skvrnami: https://www.treehugger.com/spectacular-caterpillars-look-snakes-4859218
Základní údaje k babočce paví oko: https://www.lepidoptera.cz/motyli/babocka-pavi-oko-inachis-io-linnaeus-1758
UV světlo jako komunikační kanál různých rostlin a živočichů: https://www.prirodovedci.cz/magazin/pohlednice-z-ultrafialovych-kraju
