Chondrocladia: Masožravé houby z hlubin oceánu

Přestože dnes už při koupeli častěji používáme houby vyrobené z umělých materiálů, stále lze koupit i houby přírodní, které se pro svou schopnost absorbovat značné množství vody používaly k mytí tisíce let. Ačkoli by český název i samotná podoba houby mohly svádět k domněnce, že jde o organismus z téže skupiny, do níž patří bedla nebo kotrč, ve skutečnosti je to, čím se omýváme, sponginová kostra živočicha z kmene houbovci (Porifera), jehož zástupcům se běžně přezdívá živočišné houby. V angličtině se s nimi setkáváme pod názvem sponges.

Jedná se o poměrně jednoduché přisedlé organismy, které postrádají tkáně v pravém slova smyslu a chybí jim i některé tělní soustavy, například nervová, svalová nebo vylučovací. Žijí výhradně ve vodě, ve většině případů v mořích, což platí i pro dobře známou houbu mycí (Spongia officinalis). Existují ovšem také sladkovodní druhy, například houba rybniční (Spongilla lacustris) a houba říční (Ephydatia fluviatilis), které se vyskytují i u nás.

Velikost houbovců se pohybuje od několika centimetrů po dva metry: největším houbovcem je houba pohárová (Cliona patera), známá též jako Neptunův pohár. Některé druhy mají tendenci k vytváření kolonií. Žijí po celém světě od přílivových zón po nejtemnější hlubiny. Jde také o jednu z nejstarších živočišných skupin na Zemi: její první zástupci existovaly dávno před začátkem prvohor.

Tělo houbovců mívá tvar poháru s drobnými póry (ostiemi), kterými jedinec nasává vodu s potravou (a kyslíkem), jež putuje do tělní dutiny zvané spongocel. Nestrávené zbytky a jiné odpadní produkty tělo následně opouštějí otvorem, kterému se říká oskulum. Ve většině případů se tedy houbovci živí jako filtrátoři a jejich potravu tvoří bakterie a jiné mikroorganismy.

Byť se vědělo, že některé druhy dokážou v rámci boje o substrát zahubit jiné přisedlé tvory, například korály, v roce 1995 přišel zásadní zlom, když skupina vědců jednoznačně doložila, že existují i houbovci draví, kteří pomocí různých tělních výběžků pasivně loví větší pohyblivé organismy, například korýše.

Všichni známí masožraví houbovci patří do čeledi Cladorhizidae, která v roce 2017 čítala kolem sto padesáti popsaných druhů (novější údaj se mi nepodařilo dohledat, ale lišit se příliš nebude), byť se spekuluje, že stejným způsobem by vzhledem k podobné stavbě těla mohlo živit i pár zástupců sesterských skupin.

Jedním z nedávných přírůstků do této čeledi se stal prazvláštní tvor objevený počátkem tohoto tisíciletí (a popsaný v roce 2012) u kalifornského pobřeží v Tichém oceánu v hloubce přes 3 000 metrů (pravděpodobně se ale vyskytuje i mnohem hlouběji). S ohledem na neobvyklý „harfovitý“ či „lyrovitý“ tvar jeho těla jej vědci pojmenovali Chondrocladia lyra. Český název zatím nemá.

Dobře známým houbovcům zmíněným výše se Chondrocladia lyra zrovna moc nepodobá. Jedinec je tvořen horizontálním stvolem (stolon), jehož uchycení v substrátu zajišťují jakési „kořínky“ (rhizoidy) a z nějž vybíhají vertikální „větvičky“. Po stranách větviček jsou patrná drobnější vlákna (filamenty), která napomáhají k polapení kořisti, a na samém vrcholu každé z věrviček se nachází nápadný kulovitý útvar.

Ten podle všeho souvisí s rozmnožováním: tvoří se v něm samčí pohlavní buňky, které houbovec v podobě spermatoforu vypouští do vody, aby doputovaly k dalšímu přisedlému jedinci. Když se tak stane a zachytí se ve filamentech, proniknou samčí buňky k těm samičím a dojde k oplození. Zda se tento druh stejně jako mnoho jiných houbovců dokáže rozmnožovat i nepohlavně, zatím není jasné.

Strukturu, kterou tvoří stvol s větvičkami, autoři studie popisující tento druh označují jako vane, což v angličtině znamená lopatka, list, křidélko (například na šípu) nebo prapor pera. Zatímco tělo prvního jedince, kterého vědci v hlubinách spatřili, sestávalo ze dvou těchto listů či křídel, u jiných jich pozorovali až šest (celkem nafilmovali několik desítek jedinců a pozůstatky dvou sebrali pro detailnější prozkoumání). Jen pro představu o velikosti, délka jednotlivých listů se pohybovala od dvaceti po necelých čtyřicet centimetrů.

Účelem celé struktury je zjevně pokrýt co největší plochu, a zvýšit tak pravděpodobnost úspěšného polapení kořisti, protože v podobných hloubkách bývá o živiny nouze. Jakmile dojde k polapení kořisti, posune se ke zvláštním strukturám na povrchu větviček či stvolu a je pomalu strávena. Větší plocha také usnadňuje zachycení spermatoforu od sousedních jedinců.

Chondrocladia lyra zůstává poněkud tajemným tvorem, který dokládá, jak pozoruhodnými cestami se evoluce v extrémních podmínkách může ubírat. Ve své podivnosti ale není zdaleka sám. Bizardních tvarů nabývají i někteří další masožraví houbovci, například druh Chondrocladia lampadiglobus (viz úvodní obrázek), který trochu připomíná avantgardní pouliční lampu. Anebo také stromeček ověšený pingpongovými míčky, což se promítlo do jeho anglického názvu: the ping pong ball sponge.

Zdroje:

Hestetun, J. T., Tompkins-Macdonald, G., & Rapp, H. T. (2017). A review of carnivorous sponges (Porifera: Cladorhizidae) from the Boreal North Atlantic and Arctic. Zoological Journal of the Linnean Society, 181(1), 1–69. https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlw022

Lee, W. L., Reiswig, H. M., Austin, W. C., & Lundsten, L. (2012). An extraordinary new carnivorous sponge, Chondrocladia lyra, in the new subgenus Symmetrocladia (Demospongiae, Cladorhizidae), from off of northern California, USA. Invertebrate Biology, 131(4), 259–284. https://doi.org/10.1111/ivb.12001

Smrž, J.: Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, 2013.

https://www.mbari.org/news/scientists-discover-extraordinary-new-carnivorous-sponge/