Článek
Pokud se člověku poštěstí a narazí ve volné přírodě na roháče obecného (Lucanus cervus), který je s délkou až devět centimetrů (samci a včetně kusadel) největším broukem České republiky i celé Evropy, naskytne se mu fascinující podívaná. Na jiných kontinentech se lze však setkat s broučími obry, kteří jej hravě překonají.
Pokud bychom brali celkovou délku těla včetně všech výrůstků a výběžků, připadne prvenství herkulovi antilskému (Dynastes hercules) z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae), který žije ve Střední a Jižní Americe a může měřit až osmnáct centimetrů (opět platí pro samce). Více než polovinu jeho impozantních rozměrů ovšem tvoří rohovité výběžky (delší je ten vrchní, který vybíhá z hrudi brouka). Proto se vítězství obvykle přisuzuje spíše jihoamerickému titánovi obrovskému (Titanus giganteus) z čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae), jehož rekordní exemplář bez přispění tělních výrůstků měřil takřka sedmnáct centimetrů.
Goliáš obrovský (Goliathus goliatus)
A co nejtěžší brouk? V tomto případě patrně vyhrává jiný zástupce vrubounovitých, konkrétně druh Megasoma actaeon, jehož domovinou je opět Střední a Jižní Amerika. V tomto případě ale primát nedrží dospělec, nýbrž larva, která může vážit přes 200 gramů (rekord činí 228 gramů, což je více než týden staré kotě).
Kdybychom však měli zvolit toho nejatraktivnějšího z velkých brouků, hodně vysoko by se pravděpodobně umístil africký goliáš obrovský (opět čeleď vrubounovití), respektive všech pět druhů, které se do rodu goliáš řadí: vedle goliáše obrovského (Goliathus goliatus) to jsou goliáš královský (G. regius), goliáš perlový (G. orientalis) a dva druhy bez českého názvu, G. cacicus a G. albosignatus. V anglických textech k nim bývá řazen ještě goliášek Kolbeův (Argyrophegges kolbei), který ale patří do jiného rodu.
Goliáš obrovský (Goliathus goliatus)
Ačkoli by za pozornost stálo všech pět druhů, zaměřme se pro jednoduchost pouze na goliáše obrovského. Koneckonců mnohé z toho, co platí pro něj, platí do určité míry i pro ostatní zástupce rodu. Domovinou goliáše obrovského je hlavně střední Afrika, konkrétně Kamerun, Uganda, Rwanda, Keňa, Nigérie, Benin, Gabon, Konžská republika či Konžská demokratická republika. Preferuje primární a sekundární deštné pralesy a daří se mu hlavně v kopcovitých či horských oblastech. Nalézt jej však lze i v různých lesních fragmentech, pokud tam má vhodné podmínky k životu.
Charakteristickým znakem tohoto velkého a nápadného brouka je kontrastní zbarvení kombinující černou, hnědou a bílou, přičemž výraznější bývá zpravidla u samců. Existuje ale celá řada barevných forem goliášů obrovských, například ta známá jako „quadrimaculatus“, u níž hnědou barvu krovek nahrazuje bílá. Stejně jako u výše zmíněných brouků i u tohoto existuje určitý pohlavní dimorfismus, který se krom zbarvení týká též velikosti. Zatímco samci v dospělosti měří šest až jedenáct centimetrů, samice „jen“ pět až osm. Pokud jde o hmotnost dospělých goliášů, zdroje nejsou příliš jednotné, ale realistická hodnota se pohybuje mezi čtyřiceti až padesáti gramy, u největších jedinců snad až kolem osmdesáti.
Goliáš obrovský (Goliathus goliatus)
Skutečnými obry u goliášů jsou však larvy, které váží i přes sto gramů a běžně dosahují délky deset až patnáct centimetrů, což zhruba odpovídá menšímu banánu. V populárních textech se dokonce objevuje hodnota 25 centimetrů, která už ale působí jako poněkud přitažená za vlasy.
Zajímavé je, že larva těchto impozantních rozměrů dosahuje poměrně rychle, během asi čtyř měsíců – to je mnohem rychleji než u srovnatelně velkých brouků, kde to může trvat i několik let. Na rozdíl od dospělců, kteří se živí ovocem či rostlinnými šťávami s vysokým obsahem jednoduchých sacharidů, larva goliáše musí přijímat stravu bohatší na bílkoviny, aby uvedené tempo růstu zvládla, a vzhledem k některým jejím morfologickým znakům (tvar kusadel či drápky na nožkách) je možné, že nespoléhá jen na to, co najde v substrátu, ale že i aktivně loví kořist.
Jakožto brouci jsou goliášové hmyzem s proměnou dokonalou, což znamená, že po několika svlékáních v zemi vytvoří kuklu a postupně se promění v dospělce. Dospělí goliášové vylézají z půdy v období dešťů, kdy mají k dispozici dostatek potravy. Jejich hlavním cílem v této fázi života, která trvá asi tři měsíce, je nalezení vhodného pohlavního partnera, s nímž se spáří, a brzy po nakladení vajíček umírají.
Goliáš obrovský (Goliathus goliatus)
Podobně jako mnoho jiných druhů živočichů trpí goliášové odlesňováním krajiny a ztrátou vhodných stanovišť. Na rozdíl od méně atraktivních druhů jsou navíc mimořádně oblíbení mezi sběrateli, obzvláště třeba zmíněná bílá forma, což pro tyto brouky představuje další významnou hrozbu. V některých oblastech podle všeho dochází k jejich prudkému úbytku, o čemž se mluví už poměrně dlouho, ale teprve loni byla publikována studie, která se pokusila zhodnotit celkový stav populace goliáše obrovského (a několika dalších druhů z téhož rodu) a navrhla, aby byl taxon v Červeném seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) veden jako „téměř ohrožený“.
Zdroje:
Dendi, D., Ajong, S. N., Amori, G., & Luiselli, L. (2021). Decline of the commercially attractive white morph in goliath beetle polymorphic populations. Diversity, 13(8), 388. https://doi.org/10.3390/d13080388
Luiselli, L., et al. (2025). Red listing African goliath beetles: Assessing threats and conservation needs. African Journal of Ecology, 63(1). https://doi.org/10.1111/aje.70018
Šípek, P., & Vendl, T. (2016). Immature stages of giants: morphology and growth characteristics of Goliathus Lamarck, 1801 larvae indicate a predatory way of life (Coleoptera, Scarabaeidae, Cetoniinae). ZooKeys, 619(619), 25–44. https://doi.org/10.3897/zookeys.619.8145
