Hlavní obsah

Fotoblog: Kudlanka nábožná, hmyz roku 2026. Konečně jsme se potkali

Foto: Pavel Pecháček

Hmyzem roku 2026 se stala kudlanka nábožná, ikonický hmyzí predátor a proslulý sexuální kanibal. Dříve u nás byla vzácná, dnes už žije na mnoha místech republiky a setkání s ní jsou stále běžnější.

Článek

Už od roku 2021, kdy se „vítězem“ stal jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), pořádá Česká společnost entomologická pravidelně kampaň Hmyz roku. „Jejím cílem je každoročně představit veřejnosti některý pozoruhodný, zajímavý, vzácný – anebo naopak běžný druh hmyzu – a poukázat na důležité přírodovědné, kulturní i společenské otázky, které se jej týkají.“ Letos se cti být zvolena hmyzem roku dostalo kudlance nábožné (Mantis religiosa), jednomu z nejpozoruhodnějších predátorů naší hmyzí fauny.

Kdysi bychom kudlanky našli jen na jižní Moravě, postupně se však i díky oteplování klimatu rozšířily na mnoho jiných míst republiky. Na Moravě už se vyskytují skoro všude, v Čechách pořád chybí na jihu a západě, ale ono se to časem poddá. Ačkoli si kudlanku většinou představíme jako zelenou, existují i jedinci hnědí, žlutohnědí, ba prý snad i černí. Zbarvení je pro tyhle rozkošné zabijáky nesmírně důležité. Právě díky němu mohou nepozorovaně číhat na kořist, kterou loví za zálohy dlouhýma loupeživýma nohama, a zároveň je chrání před ostrozrakem predátorů.

Foto: Pavel Pecháček

kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Stejně jako v případě snovačky jedovaté (Latrodectus mactans) alias černé vdovy se v souvislosti s kudlankou nelze nezmínit o sexuálním kanibalismu, tedy skutečnosti, že samice občas během námluv sežere samce. Konzumaci přitom zahajuje ještě během páření, protože nač čekat, a hodování začíná od hlavičky, protože nač při oplozování hlavu. K dokončení aktu jsou potřeba docela jiné části samcova těla. Neděje se tak ale vždy. Uvádí se, že smrtí a sežráním končí „jen“ přibližně každý třetí až čtvrtý samec a děje se to hlavně v situaci, kdy samice nemá dostatek jiné potravy, takže by otec měl být vlastně rád, že přispěje k úspěšnému vývoji budoucího potomstva.

Foto: Pavel Pecháček

kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Kudlanka nábožná je tvor, kterého by asi chtěl spatřit každý, kdo rád pozoruje hmyz a jiné živáčky, a díky jejímu zmíněnému šíření se to rok od roku podaří čím rád většímu počtu přírodomilů. Přirozeně jsem doufal, že i na mě se jednou usměje štěstí, zejména když pravidelně narážím na fotografie svých známých i neznámých, kteří s kudlanku tu čest už měli. Tedy ne že bychom se s kudlankou nábožnou míjeli zcela. Básnil jsem o ní v jedné ze svých knih, zmiňoval ji v několika článcích (viz třeba odkaz pod textem), psal o ni pro jednu kulturně-vzdělávací instituci, ba dokonce jsem spolubydlícímu na koleji „hlídal“ jeho kudlanku (rozumějte nosil jí potravu), což byla mimochodem fascinující podívaná.

Jenže sledovat tvora v insektáriu není totéž jako potkat ho ve volné přírodě. Pokaždé, když jsem se dostal do nějaké oblasti, kde kudlanka žije, pokukoval jsem, jestli ji tam náhodou někde nezmerčím. Avšak krycí zbarvení ji nemaskuje pouze před zraky kořisti či predátorů, nýbrž i objektivem dvounohých zvědavců. Úspěch zkrátka ne a ne přijít, byť jsem nejspíš nehledal tak usilovně, jak by bylo záhodno.

Foto: Pavel Pecháček

kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Jak to tak bývá, nakonec se zadaří ve chvíli, kdy to člověk vůbec nečeká. Na návštěvu příbuzných na Vysočinu jsem si původně ani nechtěl brát foťák, poněvadž stejně nejspíš nebude k ničemu, ale nedalo mi to, vždyť v batohu bylo místa habaděj. A nakonec přece jen šanci dostal. V neděli se navzdory původní předpovědi udělalo hezky a zazněl návrh, že bychom mohli vyrazit na nedaleký kopec. Aparát jsem tedy vzal s sebou, čistě pro jistotu, kdyby na nás třeba někde jukla ještěrka, nebo kdybych měl chuť blejskout si dalšího křižáka obecného (Araneus diadematus), jelikož na tomhle kopci jsem ho ještě nefotil. Letos.

Foto: Pavel Pecháček

kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Přístroj se mi většinu cesty nečinně bimbal na rameni a krom zvěčnění pár povinných krajinek z vrcholu rozhledny či několika detailů rojících se mravenců zůstával v nečinnosti a už to ani nevypadalo, že by se na tom mělo cokoli měnit. Najedou se ale na cestě přímo pod našima nohama pohnulo cosi velkého a hnědého. Nevěřícně jsem si protřel oči. Byla to ona. Kudlanka!Navíc krásně hnědá, což však v proschlé pozdně letní krajině, která hnědou barvou oplývá, dávalo smysl. Zelený jedinec by tam čněl jako pěst na oko. Samozřejmě jsem sebou okamžitě praštil o zem, což vzhledem k všudypřítomným ostrým kamínkům, jež se mi zaryly do lokte, nebyl nejbystřejší nápad, ale co by člověk pro hmyzí femme fatale neudělal.

Foto: Pavel Pecháček

kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Kudlance má přítomnost dvakrát nevoněla a promptně si to namířila do nedaleké trávy, nicméně pár snímků se ulovit podařilo. Další pak přibyly, když mi ochotně vlezla na ruku, byť jednoruční manipulace s aparátem byla poněkud těžkopádná. Mrzí mě jen, že jsem v samém zaujetí zapomněl na světlo a závěrečné snímky jsou tmavší, než by být musely. Stačilo jen maličko se pootočit a udělat krok někam, kde průchodu slunečních paprsků nebrání kmen či listí. Ale nevadí, na kdyby se nehraje. Hlavní je, že jsme se konečně potkali a věřím, že to nebylo naposledy.

Zdroje:

Pecháček, P. Protřelí predátoři. Edika, 2022, 112 s. ISBN: 978-80-266-1838-6

Vitáček, J., Janšta, P. (2016) Biogeografie a šíření kudlanky nábožné v Evropě. Živa. 2, 84–6. Článek k dispozici na stránkách časopisu Živa.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz