Článek
Zatímco někteří hadi preferují teplokrevnou kořist a podstatnou část jejich jídelníčku tvoří hlodavci a další menší savci, u jiných „na talíři“ převažují studenokrevní, nebo přesněji poikilotermní tvorové. Tak třeba heterodon obecný (Heterodon platirhinos) nedá dopustit na žáby, a dokonce je tak vybíravý, že nežere skoro nic jiného než ropuchy. Naproti tomu vlnožil ploský (Laticauda laticaudata) si nejraději pochutnává na rybách, a to zejména murénách a jiných druzích s protáhlým „úhořovitým“ tělem. Jistě nepřekvapí, že řada hadů se specializuje na lov plazů, včetně jiných hadů.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae)
Jedním z druhů, v jehož stravě plazi zaujímají významný podíl, je korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae). Ta byla dlouhá desetiletí považována za jeden z poddruhů korálovky pruhované (Lampropeltis getula), jejíž areál sahal od východního pobřeží Spojených států až po západní a zahrnoval i část Mexika. V roce 2009 se ale tento druh rozpadl na pět, respektive některé taxony dříve považované za poddruhy korálovky pruhované byly povýšeny na druhovou úroveň.
Korálovka kalifornská se tak stala jedním z jednatřiceti dnes uznávaných druhů výhradně amerického rodu Lampropeltis, který můžeme dále zařadit do podčeledi pravé užovky (Colubrinae) a čeledi užovkovití (Colubridae). Do té kromě našich užovek, třeba obojkové (Natrix natrix), spadají i bojgy (Chrysopelea), vejcožrouti (Dasypeltis), výše zmínění heterodoni a mnoho dalších jedovatých i nejedovatých hadů.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae)
Současný areál korálovky kalifornské zahrnuje krom Kalifornie také Arizonu, Colorado, Nevadu, Nové Mexiko, Oregon, Utah a část Mexika. Kromě toho byla ale zavlečena i na jiná místa planety, například na Kanárské ostrovy, kde původně žádní hadi nežili. Invazní korálovka, které se zde mimořádně daří, má na místní ekosystémy ničivý dopad a musí být ve velkém hubena. Trochu to připomíná slavný případ přemnožení bojg na tichomořském Guamu.
Korálovka kalifornská obývá travnaté biotopy, chaparral (typ suchomilné křovinné vegetace), jehličnaté lesy i zemědělské plochy do výšky až zhruba 2000 m. n. m. Jedná se o středně velkého hada s průměrnou délkou těla v dospělosti 76 až 122 centimetrů. Nejdelší jedinci nicméně atakují délku dva metry. Šupiny jsou hladké, což hadovi propůjčuje lesklý vzhled. Mimochodem z řečtiny vycházející název Lampropeltis znamená „blyštivá kůže“.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae)
Od ostatních druhů vzniklých taxonomickým rozpadem korálovky pruhované se ta kalifornská liší nezaměnitelným zbarvením. Základní barvou je černá nebo tmavě hnědá, kterou doplňuje 21 až 44 poměrně širokých bílých nebo světle žlutých pruhů. Existují ale i různé jiné formy, u kterých se procento zastoupení jednotlivých barev i tvar kresby liší.
Zejména kolem pacifického pobřeží mezi Los Angeles a San Diegem lze narazit na jedince, u nichž tmavé zbarvení narušuje pouze bílý pruh táhnoucí se přes hřbet. V Mexiku zase existují jedinci jednolitě černí.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) s méně běžnou kresbou
Jak už jsme prozradili výše, významné procento potravy korálovky kalifornské, která je aktivní převážně ve dne, tvoří jiní plazi, včetně hadů. Konkrétní hodnoty i seznam konzumovaných druhů přinesla studie z roku 2019. Autoři čerpali z publikovaných i nepublikovaných sdělení o kořisti této korálovky i z prozkoumání muzejních exemplářů a dohromady získali informace o potravě 396 jedinců. Konečný přehled obsahuje 477 položek, z nichž jen hadi zodpovídají za 29 procent (proto jsme si dovolili označit ji v nadpisu za hadožravou), následují ještěři s 25 procenty, a teprve poté přichází na řadu ptáci (11 %), vejce (4 %) a ostatní.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) žere příležitostně i vejce; na fotografii plení hnízdo hrdličky karolinské (Zenaida macroura)
Při přepočtu na biomasu hadi představují dokonce 45 procent veškeré potravy konzumované korálovkami a kromě různých druhů užovek, například užovky sanmartinské (Pituophis catenifer), štíhlovky americké (Coluber constrictor) nebo užovky křovinné (Coluber lateralis), se na jejich jídelníčku kupodivu objevují také jedovatí chřestýši.
V rámci uvedené studie to byl nejčastěji Crotalus oreganus, dále kupříkladu chřestýš rohatý (Crotalus cerastes), chřestýš červený (Crotalus ruber) či chřestýš mohavský (Crotalus scutulatus). Lov chřestýšů je podle autorů pro korálovku výhodný jednak v tom, že jsou coby kořist dostupní po celou dobu, kdy jsou korálovky aktivní, jednak představují v přepočtu na položku největší kalorický příjem ze všech živočichů, jež korálovky loví. Jinak řečeno jeden chřestýš v průměru poskytne více živin než kupříkladu jedna štíhlovka.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) s uloveným chřestýšem červeným (Crotalus ruber)
Evoluce korálovku na lov takové kořisti samozřejmě důkladně vybavila. Nejenže je vůči chřestýšímu jedu imunní, ale dokáže přemoct a spolknout i hada, který je delší než ona sama. Jak je však možné, že relativně štíhlá korálovka představuje tak zdatného predátora a nezalekne se ani stejně velkých, ne-li větších plazů? Její tajemství tkví ve svalech i v tom, jak je používá.
Jak doložila studie z roku 2017, korálovky (autoři zkoumali více druhů, včetně korálovky kalifornské) jsou nesmírně efektivní škrtiči a v přepočtu na jednotku hmotnosti patří v tomto ohledu k celosvětovým premiantům. Zdá se přitom, že za pevností jejich sevření stojí zčásti i charakteristický a vysoce účinný způsob, jímž se kolem kořisti ovíjejí. Není divu, že v angličtině se korálovkám říká kingsnakes neboli „hadí králové“.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae)
Přestože v rámci plazů patří korálovka kalifornská k vrcholovým predátorům, má i řadu nepřátel. K potvrzeným predátorům této korálovky patří třeba orel skalní (Aquila chrysaetos), káně rudoocasá (Buteo jamaicensis), výr virginský (Bubo virginianus), kukačka kohoutí (Geococcyx californianus), kojot (Canis latrans), užovka tečkovaná (Diadophis punctatus) či skokan volský (Lithobates catesbeianus).
Na rozdíl od některých jiných korálovek, které využívají červeno-černo-bílé(žluté) zbarvení, a zřejmě tak v rámci batesovské mimeze napodobují jedovaté korálovce (viz odkaz na konci článku), není zřejmé, jestli i u korálovky kalifornské může zbarvení plnit výstražnou funkci. Žádný nebezpečný had, kterého by zbarvením napodobovala, v rámci jejího areálu nežije a nepodařilo se mi ani dohledat, že by snad někdy v minulosti žil.

malá korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae), kterou ulovila káně páskovaná (Buteo lineatus)
Černobílá kresba tak bude spíše fungovat jako takzvané disruptivní zbarvení, jehož úkolem je rozbít obryt živočicha, aby jej predátor nedokázal tak snadno odhalit. Něco podobného známe u celé řady jiných druhů, včetně motýlů.
Dodejme, že korálovky jsou vejcorodé. Po páření, které probíhá pár týdnů po probuzení z brumace (obdoba hibernace), samice do listí, pod padlý kmen nebo na jiné příhodné místo naklade šest až deset vajec (dle některých zdrojů až patnáct). Mláďata se v závislosti na teplotě vylíhnou za přibližně jeden a půl až dva měsíce.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) s uloveným křečkem (Peromyscus)
Přestože pro své šupinaté soukmenovce představuje korálovka kalifornská značnou hrozbu, pro člověka vzhledem k absenci jedu není nebezpečná a stejně jako mnohé jiné korálovky patří k druhům oblíbeným mezi chovateli. V červeném seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený taxon a její populace je stabilní.
Zdroje:
Durso, K.P.; Stolpe, R.; Durso, A.M. 2024. Natural history notes: Lampropeltis californiae (California Kingsnake). Predation. Herpetological Review55 (1): 115-116.
Fisher, S., et al. (2021). Reproductive plasticity as an advantage of snakes during island invasion. Conservation Science and Practice, 3(12). https://doi.org/10.1111/csp2.554
Penning, D. A., & Moon, B. R. (2017). The king of snakes: performance and morphology of intraguild predators (Lampropeltis) and their prey (Pantherophis). Journal of Experimental Biology, 220(6), 1154–1161. https://doi.org/10.1242/jeb.147082
Pyron, R. A., & Burbrink, F. T. (2009). Systematics of the Common Kingsnake (Lampropeltis getula; Serpentes: Colubridae) and the burden of heritage in taxonomy. Zootaxa, 2241(1). https://doi.org/10.11646/zootaxa.2241.1.2
Wiseman, K. D. et al. (2019). Feeding ecology of a generalist predator, the California Kingsnake (Lampropeltis californiae): why rare prey matter. Herpetological Conservation and Biology, 14(1):1–30.

korálovka kalifornská (Lampropeltis californiae) požírající užovku sanmartinskou (Pituophis catenifer)







