Článek
Zatímco některé organismy dělají všechno pro to, aby si jich nikdo nevšiml a snaží se maximálně splynout s okolím, ať už je tím okolím deštný prales nebo vyprahlá poušť, jiné na sebe naopak okatě upozorňují. Nevysílají jen zprávu „jsem tady“, ale specifickou kombinací kontrastních barev dávají najevo, že pokud by si na ně někdo troufl, musí počítat s tím, že to v lepším případě skončí zkaženým žaludkem, v tom horším bolestivým kousancem, bodancem či štípancem, ba klidně i smrtí.
Těchto takzvaných aposematických neboli výstražných zbarvení využívá celá řada živočichů (a samozřejmě i rostlin a hub) a na mnoho z nich jsme na zde již narazili. Jmenovat můžeme třeba zákeřnice, mlokynebo sršně (viz odkaz na konci článku). A povídali jsme si také o tom, že občas bývá signál o nebezpečnosti či nepoživatelnosti falešný jako u korálovek, ale to už je jiné evoluční historka.

přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), Praha, Hostivař, červenec 2026
V jednom z předchozích textů jsem zmiňoval, že aposematické zbarvení využívají i někteří motýli, aniž bych své tvrzení doložil konkrétním příkladem. A právě jeden takový mi nedávno proletěl přímo před nosem. Motýlem na obrázcích výše a níže je jeden z nejznámějších zástupců podčeledi přástevníci (Arctiinae), přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), jehož příbuznými jsou kupříkladu obdobně zbarvený přástevník medvědí (Arctia caja) nebo kropenatý, jinak ale krásně bílý přástevník mátový (Spilosoma lubricipeda).
Přástevník kostivalový, který patří mezi evropsky významné druhy, se vyskytuje od Pyrenejského poloostrova přes jih Anglie a velkou část kontinentální Evropy (krom většiny Skandinávie) až po Ural a Kaspické moře. V České republice jde o místy poměrně hojného motýla (viz mapu ISOP ve zdrojích), který se vyskytuje hlavně v nižších až středních polohách, leč zalétá i výše. Má rád slunné stráně a křovinaté skály, lesostepi, prosluněné lesy, okraje lesů i vegetaci podél cest.

přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), Praha, Hostivař, červenec 2026
Přástevník není žádný drobeček. Rozpětí předních křídel se pohybuje mezi padesáti až šedesáti milimetry. Křídla jsou navíc docela nápadná, jak jsme prozradili výše a jak je koneckonců patrné i z přiložených fotografií. Ta přední jsou černá a protkaná několika lehce nažloutlými pruhy, kvůli kterým se v angličtině tomuto motýlovi s odkazem na tygří pruhy říká Jersey tiger. A proč Jersey? To je zase odkaz na stejnojmenný nejjižnější ostrov Normanských ostrovů, kde se tento motýl hojně vyskytuje, nebo alespoň v minulosti vyskytoval.
Zadní křídla jsou naproti tomu jasně oranžová až červená s dvěma černými skvrnami v lemu a jednou uprostřed. A právě zadní křídla s velkou pravděpodobností plní výše zmíněnou aposematickou funkci. Ale co ta přední? Přestože to zatím přímo u tohoto druhu patrně nikdo netestoval, lze důvodně spekulovat, že přední křídla přástevníka kostivalového představují příklad takzvaného disruptivního zbarvení.

přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), Francie
Účelem disruptivního vzoru je rozbít obrysy živočicha, a znesnadnit tak jeho rozpoznání predátorem. Patrně nikoli na květu, kde je motýl i se složenými křídly těžko přehlédnutelný, ale třeba po ukrytí do hustější vegetace, kde už může hra světla a stínu fungovat mnohem lépe. V tomto duchu vědci zkoumali zatím jen kresby přástevníka jitrocelového (Parasemia plantaginis).
Avšak zpět k přástevníkovi kostivalovému. Jak vlastně žije? Jedná se o jednogeneračního motýla aktivního přes den i v noci. S dospělci se můžeme setkat od června či července do září, nejčastěji na přelomu července a srpna a ideálně za horkých letních dnů, kdy se krmí na květech nejrůznějších rostlin, hojně třeba na sadci konopáči (Eupatorium cannabinum). Ten v jednom polském výzkumu představoval živnou rostlinu pro dospělce dokonce ve více než padesáti procentech zaznamenaných případů. Nicméně spatřit krmící se přástevníky můžeme i na různých bodlácích a jiných hvězdnicovitých (Asteraceae).

přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), housenka, Itálie
Po spáření samice kladou kulovitá žlutozelená vajíčka na rozmanité druhy rostlin. Housenky, které se z nich vylíhnou, nejsou příliš vybíravé a pochutnají si na hluchavkách, jitroceli, vrbovkách nebo kopřivách. Ve stádiu housenky tito motýli také přezimují a na jaře pokračují v žíru na listech křovin a stromů, třeba na lísce, zimolezu, maliníku nebo ostružiníku, případně i na dubu a buku. Poté se zakuklí a zanedlouho už z tmavohnědé kukly vyleze krásně zbarvený dospělec.
Tolik tedy k mému setkání s přástevníkem. A kdeže se vlastně odehrálo? Překvapivě v přímo v Praze, konkrétně v Hostivařském lesoparku, kde si jeden motýl nerušeně sál na prasetníku (nebo nějakém jiném zástupci hvězdnicovitých, nejsem „kytkař“) a z mých neohrabaných pokusů jej z bezprostřední blízkosti vyfotografovat si moc nedělal.
Zdroje:
Brakefield, P. M., & Liebert, T. G. (1985). Studies of colour polymorphism in some marginal populations of the aposematic jersey tiger moth Callimorpha quadripunctaria. Biological Journal of the Linnean Society, 26(3), 225–241. https://doi.org/10.1111/j.1095-8312.1985.tb01634.x
Henze, M. J., et al. (2018). An aposematic colour‐polymorphic moth seen through the eyes of conspecifics and predators – Sensitivity and colour discrimination in a tiger moth. Functional Ecology, 32(7), 1797–1809. https://doi.org/10.1111/1365-2435.13100
Hrabák, R. (1985). Kapesní atlas našich motýlů. SZN ve spolupráci s SPN. 352 s.
Chrzanowski, A., et al. (2013) Jersey tiger (Euplagia quadripunctaria (Poda, 1761)) (Arctiidae, Lepidoptera) biotope and the proposition of protective measures on the territory administered by the state forests national holding (PGL) Lasy Państwowe. Nauka Przyroda Technologie, 7, 4, #72.
Lees, D. C., et al. (2025). The genome sequence of the Jersey Tiger moth, Euplagia quadripunctaria (Poda, 1761). Wellcome Open Research, 10, 53. https://doi.org/10.12688/wellcomeopenres.23666.1
Novák, I, Severa, F. (2002). Motýli. Aventinum. 367 s.
Schaefer, H. M., & Stobbe, N. (2006). Disruptive coloration provides camouflage independent of background matching. Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences, 273(1600), 2427–2432. https://doi.org/10.1098/rspb.2006.3615







