Zákeřnice červená: Dravá ploštice vysává kořist, bolestivě bodá a žije i u nás

Uvádí se, že na území České republiky žije necelých třicet tisíc druhů hmyzu, z nichž skoro 900 patří mezi ploštice (Heteroptera). Ploštice jsou docela pozoruhodnou skupinou, která zaujme už jen tím, že zahrnuje druhy býložravé (těch je nejvíc), jež se živí rostlinnými šťávami, parazity sající krev obratlovců i nefalšované predátory, kteří sosákem nabodávají nebohou kořist a srkají tekutý obsah jejího těla. Většinou loví bezobratlé tvory, ale některé obří ploštice, konkrétně mohutnatky, i obratlovce.

K dobře známým dravým plošticím patří zástupci výmluvně pojmenované čeledi zákeřnicovitých (Reduviidae), která celosvětově zahrnuje kolem 7000 druhů, z nichž některé žijí i u nás (jen pro zajímavost, v angličtině se jim kvůli způsobu lovu a usmrcování kořisti přezdívá assassin bugs). Jmenovat můžeme zákeřnici domácí (Reduvius personatus), která je s délkou těla přes půldruhého centimetru vůbec největší českou zákeřnicí, malinkatou, sotva půlcentimetrovou zákeřnici komáří (Empicoris culiciformis) nebo zákeřnici tmavou (Rhynocoris annulatus), která se specializuje na lov larev mandelinek, bekyní a jiného hmyzu.

Kdybychom ale měli vybrat tu vizuálně nejpůsobivější, prvenství by nepochybně připadlo zákeřnici červené (Rhynocoris iracundus). S tělem dlouhým 14 až 17 milimetrů patří zákeřnice červená k těm větším a za zákeřnicí obecnou zaostává jen o pověstný chloupek. Vyskytuje se na mnoha místech Evropy i Asi, a její areál sahá dokonce až do Číny.

U nás se s ní lze nejčastěji setkat od května do srpna na teplých, suchých a slunných lokalitách (písčitých, stepních i lesostepních stanovištích), a to spíše v níže položených oblastech. Výjimečně na ní však narazíme i ve vyšších nadmořských výškách, jak dokládá starší nález z Českého lesa (800 m. n. m), který popisují Kment a Kejval (viz zdroje). Na Slovensku bývá ve vhodných biotopech pozorována i v 1000 m. n. m.

Na kořist dospělé zákeřnice nejčastěji číhají na květech, listech nebo stoncích různých rostlin. Živí se především hmyzem, například včelami a dalšími blanokřídlými, brouky, housenkami, ba i jinými plošticemi, kupříkladu kněžicemi. Jakmile najdou vhodnou oběť, popadnou ji předníma nohama a vrazí do ní ostrý sosák, který slouží jak k vpravování jedu do těla, tak k vysávání tekutého a natráveného obsahu.

Sosák se ale uplatňuje i při obraně před dotěrnými predátory, například ptáky nebo malými savci. Pokud se zákeřnice cítí ohrožena, zvedne přední část těla a zaujme podobné výstražné postavení jako někteří pavouci. Jestliže si vetřelec ani tak nedá pokoj, může ho zákeřnice sosákem bodnout a jed místo do kořisti vstříknout do něj. Silný sosák navíc pronikne i lidskou kůží a uvádí se, že jde o bodnutí docela bolestivé. Zákeřnici je tedy lepší nedráždit.

Na nebezpečí, které od ní hrozí, zákeřnice kromě obranného postavení upozorňuje také výstražným (aposematickým) červenočernými zbarvením, které stejně jako kupříkladu kombinace žluté a černé (včely, vosy, sršně) nebo oranžové a černé (motýli monarchové) v přírodě slouží jako univerzální signál, jak okolí varovat před svou nepoživatelností či jedovatostí.

Něco podobného koneckonců známe i u jiných českých ploštic, jako je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus) nebo kněžice pásovaná (Graphosoma italicum). Ty sice nejsou dravé (živí se rostlinnými šťávami) a bodnutí od nich nehrozí, ale ptákům podle všeho moc nechutnají. Díky výraznému zbarvení si pták lépe zapamatuje, že tohle není ideální potrava a další stejně zbarvené jedince nechá na pokoji.

Jed zákeřnic se v poslední době těší i zájmu ze strany biomedicínského výzkumu. Není proto překvapivé, že před pár lety se jedna studie zaměřila právě na zákeřnici červenou a analyzovala toxiny obsažené v jejím jedu a jejich biologickou aktivitu. Kromě látek, jež mají za úkol ochromit kořist, aby se nemohla bránit, nebo vytrestat predátora za přílišnou troufalost, objevili i substance s insekticidními a baktericidními účinky, které by časem mohly najít další využití.

Jiná studie zase prokázala, že jed produkovaný zákeřnicí červenou má negativní vliv na pohyblivost i schopnost množení krevničky střevní (Schistosoma mansoni), aniž by měl hemolytické účinky (nerozkládá červené krvinky), což je rovněž slibné zjištění.

Zákeřnice červená je každopádně druhem, který si zaslouží náš obdiv. Nejen pro elegantní zbarvení nebo potenciální biomedicínské využití, ale i proto, že hubením škodlivých druhů hmyzu může regulovat četnost různých zemědělských škůdců.

Kment P. & Kejval Z. 2011: První příspěvek k fauně ploštic (Hemiptera: Heteroptera) Českého lesa. (First contribution to the true bug fauna (Hemiptera: Heteroptera) of the Český les Mts.). Klapalekiana 47: 29–53. Online

Kolibáč, J., Hudec, K., Laštůvka, Z., Peňáz, M. et al. (2019) Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, 466 s.

Rügen, N., et al. (2021). Hexapod Assassins’ Potion: Venom Composition and Bioactivity from the Eurasian Assassin Bug Rhynocoris iracundus. Biomedicines, 9(7), 819. https://doi.org/10.3390/biomedicines9070819

Tonk, M., et al. (2020). Anthelminthic Activity of Assassin Bug Venom against the Blood Fluke Schistosoma mansoni. Antibiotics, 9(10), 664. https://doi.org/10.3390/antibiotics9100664

Veselý, P., et al. (2006). Are gregarious red-black shieldbugs, Graphosoma lineatum(Hemiptera: Pentatomidae), really aposematic? An experimental approach. Evolutionary Ecology Research, 8(5), 881-890.

http://www.naturabohemica.cz/rhynocoris-iracundus/

https://www.monaconatureencyclopedia.com/rhynocoris-iracundus/?lang=en