Článek
Dva týdny nazpět jsem se se čtenáři podělil o pár fotografií bezobratlé fauny, se kterou se lze celkem běžně setkat při návštěvě srpnových luk. Kromě různých zástupců motýlů či dvoukřídlých (much) hráli v článku nemalou roli také pavouci, ať už roztomilý žlutý běžník nebo ládující se samičky křižáků čtyřskvrnných (Araneus quadratus), které na jednu jihočeskou lokalitu chodím pozorovat pravidelně, a i letos jsem jich na pár desítkách metrů čtverečních napočítal víc, než na co by mi stačily prsty obou rukou.
Na téže louce ale žijí i jiní pavouci. Právě zde jsem se před lety poprvé setkal s křižákem pruhovaným (Argiope bruennichi), nápadným černo-bílo-žlutým pavoukem, který u nás býval vzácností, avšak s postupujícím oteplováním se tento jihoevropský přistěhovalec zabydlel na velké části našeho území. Zatímco před dvěma týdny jsem ve vegetaci, která se vzpamatovávala z dlouhotrvajícího sucha, nenašel ani jediného, tentokrát se mi během chvilky podařilo objevit hned dvě již slušně narostlé samičky. A nejen je.
křižák pruhovaný, samice
Zatímco samice vzbuzují s délkou těla až kolem dvaceti milimetrů (a to ještě bez dlouhých nohou) zasloužený respekt, samečci měří jen lehce přes půl centimetru a vedle svých partnerek působí skutečně jako prťousci. A právě samečka tohoto pozoruhodného druhu se mi letos podařilo (vůbec poprvé) vyfotit také, a to jen pár desítek centimetrů od samice.
Typický biotop křižáka pruhovaného. Šipka ukazuje na samici, která na rozdíl od jiných druhů křižáků, třeba toho čtyřskvrnného, čeká uprostřed sítě.
Navíc tam nebyl sám. V okolí samice jsem napočítal hned čtyři samce. Zda už bylo po námluvách, nevím. Pravdou ale je, že samci křižáka pruhovaného za možnost zplodit potomstvo nezřídka platí životem (sexuální kanibalismus). Pokud tedy nevyužijí jeden důvtipný, i když trochu drsný trik. Jestliže se totiž spáří se samicí, která se právě svlékala, a není tudíž ještě plně akceschopná, jejich šance na přežití vzroste z dvaceti na více než pětadevadesát procent. Možná právě na to tam všichni čtyři čekali.
křižák pruhovaný, dva ze čtyř drobných samců, kteří se potloukali poblíž obrovské samice
Zajímavé bylo, že ani ne půl metru od jedné ze samic měla své doupě také samička křižáka čtyřskvrnného, která se ukrývala pod stočeným listem a netvářila už se příliš aktivně. Pokud vás napadá otázka, jestli si tyto dva druhy pavouků na tak malém prostoru příliš nekonkurují, zdá se, že nikoli, za což může i jejich potravní specializace. Zatímco křižák pruhovaný loví hlavně kobylky či jiný rovnokřídlý hmyz a síť mívá nataženou relativně nízko na zemí, kořistí křižáka čtyřskvrnného je hlavně létající hmyz, například včely, a síť i proto mívá o trochu výš.
křižák čtyřskvrnný, boubelatá samice ukrytá pod listem (skutečně tam je, všimněte si pruhovaných nohou a kulovitého zadečku)
Nedaleko se mi v trávě podařilo objevit také pavoučí kokon, ze kterého po drobné vyrušení (jemné fouknutí) zběsile vybíhaly desítky, ne-li stovky droboučkých pavoučků, kteří však vzhledem ke své titěrnosti na fotografiích příliš dobře rozpoznatelní nejsou. Podle tvaru bych si troufl odhadnout, že by se mohlo jednat o křižáky, možná právě křižáky čtyřskvrnné, kterých je všude kolem habaděj, ale jistý si tím nejsem a fotografii kokonu tohoto druhu se mi nikde najít nepodařilo. O kokon křižáka pruhovaného se nicméně určitě nejednalo. Jeho kokony mají totiž charakteristický soudečkovitý tvar.
kokon
Když jsem louku opustil, našel jsem opodál u cesty ještě hezkou samičku křižáka obecného (Araneus diadematus), která se rovněž přes den schovávala ve vegetaci a na rozdíl od obou výše zmíněných soukmenovců si svou mnohem větší síť vybudovala dobrý metr nad zemí.
křižák obecný
Pavouci nechyběli ani na další louce. Kromě hezké a hojné plachetnatky keřové (Linyphia triangularis), kterou se mi ani tentokrát nepodařilo vyfotit tak, aby se to dalo veřejně prezentovat, jsem se opět setkal se svým oblíbeným běžníkem kopretinovým (Misumena vatia). Na rozdíl od toho posledního, jenž byl žlutý jako citron, se tento vyznačoval zbarvením zelenobílým, což mu umožnilo krásně splynout s místem, na kterém lovil. A maskování slavilo úspěch. Běžníka jsem totiž načapal s čerstvě ulovenou masařkou.
běžník kopretinový
A ten malý pavouček, který se kolem samice běžníka nepřetržitě motal, je nedospělé „běžníče“, které ještě než jsem dofotil vypustilo ze zadečku vlákno a nechalo se odnést větrem. Právě takovýmto poletujícím pavučinkám, na nichž vzduchem cestují drobní pavoučci, se přezdívá babí léto.
běžník kopretinový, ten drobný pavouček je mládě, které šplhá po drobné pavučince
Kromě pavouků lze na konci léta potkat i celou řadu jiných bezobratlých tvorů. Například s různými zástupci rovnokřídlých, jako je hojná kobylka zelená (Tettigonia viridissima). Jedná se o živočicha poměrně velkého, který se člověka jen tak nezalekne a klidně vyšplhá na napřaženou ruku. Když se ovšem kobylka rozběhla a štrádovala si to až za krk, už to přece jen trochu šimralo a musela dolů. Vidět ji následně odlétat s roztaženými křídly, je velmi působivé.
kobylka zelená
Kromě pár motýlů, zejména žluťásků, bělásků a modrásků, které jsem fotil i posledně, mi ke konci cesty doslova zapózovala nádherná vážka, s největší pravděpodobností vážka obecná (Sympetrum vulgatum) nebo vážka žíhaná (Sympetrum striolatum). Nemám však vytrénované oko Dana Bárty, takže nedokážu říct, která z nich to je.
vážka
A jen na samý závěr ukázková hálka žlabatky růžové (Diplolepis rosae). V tomto pozoruhodném útvaru, jejž můžete běžně nalézt na šípkových keřích a proslulý evoluční biolog Richard Dawkins by ho pokládal za typický příklad rozšířeného fenotypu, se vyvíjejí larvičky jinak docela nenápadného blanokřídlého hmyzu.
hálka
Zdroje:
