Článek
Přestože za hmyzem stejně jako všechny ostatní taxony výrazně zaostávají, patří pavouci k druhově nejbohatším živočišným skupinám na Zemi. V současné době vědci znají přes 53 000 druhů a popisování nových rozhodně není u konce. Největší čeledí řádu pavouci (Araneae) jsou skákavkovití (Salticidae) s téměř šesti tisíci druhy. Na druhém místě se, i když asi jen s malým náskokem, nacházejí snovačkovití (Theridiidae) s více než třemi tisíci popsanými druhy.
Křižák, kam se podíváš
Velice podobně jako snovačkovití si v uvedené statistice totiž vedou i výrazně „populárnější“ křižákovití (Araneidae), k nimž se řadí i několik desítek druhů, s nimiž se můžeme setkat na území České republiky. Vedle velmi hojného křižáka obecného (Araneus diadematus), roztomilého křižáka čtyřskvrnného (Araneus quadratus) či rychle se šířícího nepůvodního křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), jehož samice se vyznačují velkým černo-žluto-bíle pruhovaným zadečkem, patří k našim poměrně běžným druhům také křižák skvostný (Aculepeira ceropegia).
Křižák skvostný s ulovenou vřetenuškou. Ostružná, červen 2025.
Jedná se o pavouka, který obývá palearktickou oblast. V České republice se vyskytuje roztroušeně po celém území (viz mapa v odkazu), od nížin do horských oblastí. Preferuje luční stanoviště, okraje pastvin, lesů a cest. Nejčastěji ho potkáme ve vysoké trávě, kde staví typické, těžko přehlédnutelné kolovité sítě. Stačí pak chvilku hledat a většinou osminožce najdeme ukrytého někde v rohu, kde čeká, až pavučinu rozvibruje nepozorná kořist. Osobně jsem na něj narazil na sušších loukách v různých koutech republiky, a to vždy v nadmořských výškách nad 500 metrů, maximálně asi v 900 m. n. m (Krušné hory), ale nijak zvlášť jsem po něm nepátral, byla to spíše náhodná setkání.
Jednoznačně nejvýraznějším znakem křižáka skvostného je jeho lalokovitá, bílo-žluto-hnědá kresba, která vynikne zejména na velkém vejčitém zadečku samičky. Podobně jako řada jiných druhů pavouků jsou totiž i tito křižáci výrazně pohlavně dimorfní. Zatímco tělo samičky měří na délku kolem deseti až dvanácti milimetrů (podle českých zdrojů, zahraniční uvádějí 15, nebo dokonce 17 milimetrů), sameček měří kolem sedmi až osmi milimetrů a zadeček zdaleka tak výrazný nemá. Typickým znakem jsou také pruhované nohy. Rozmnožování je podobné jako u jiných našich křižáků. Probíhá začátkem léta, kdy samec předá samici spermie, a ta koncem léta poblíž sítě vytvoří kokon, ze kterého se na podzim vylíhnou malí pavoučci, kteří přezimují.
Což takhle dát si pyl
Křižák skvostný je však zajímavý ještě z jiného důvodu. Zatímco třeba sekáči jsou známí coby všežravci, kteří kromě živočišné stravy nepohrdnou například ovocem nebo houbami, o pavoucích obvykle uvažujeme jako o výlučných masožravcích, požírajících létající i lezoucí hmyz, jiné pavouky či další členovce a v případě některých větších druhů také drobné obratlovce, jako hlodavce nebo netopýry. Jak ovšem dokládá článek publikovaný před několika lety v časopise PLOS One, tahle zažitá představa neplatí bezezbytku.
Křižák skvostný (Aculepeira ceropegia). Samec není ani zdaleka tak nápadný jako samice.
Autoři studie se rozhodli prozkoumat, jakou roli v jídelníčku dvou druhů křižáků (konkrétně se jednalo o nedospělé jedince křižáka obecného a křižáka skvostného) hraje rostlinná složka. O těchto druzích je totiž známo, že jako „ekologicky smýšlející“ pavouci neplýtvají živinami a recyklují své sítě: požírají pavučinu, a získávají tak zpět důležité bílkoviny. Vědělo se, že se jim při tom do těla mohou bezděky dostat například zrnka pylu či houbové spory, které se v pavučině běžně zachytávají. Nečekalo se, však že by podobné dobroty pavouci jedli záměrně.
Analýza izotopů přijatých v potravě během speciálně navržených experimentů ovšem ukázala něco pozoruhodného. Nejenže oba křižáci pyl skutečně požírali, ale tvořil dokonce 25 procent veškeré přijaté potravy (zbylých 75 procent připadalo na létající hmyz). Nejzajímavější nicméně bylo, že pyl pavouci nepozřeli náhodou. Na jeho konzumaci se aktivně zaměřovali a přijímali ho i přesto, že měli k dispozici dostatek masité stravy (octomilky).
Autoři také dodávají, že představa o náhodném pozření pylu má své mouchy. Ačkoli pylová zrna některých druhů rostlin takto zkonzumovat lze, řada jich je na pasivní proniknutí do trávicí soustavy pavouka příliš velká a vyžaduje jiný přístup. Pavouci totiž nejsou schopni přijímat tuhou stravu a využívají takzvané mimotělní trávení – do kořisti vypustí trávicí šťávy, nechají je působit a vzniklou tekutinu vysají. A stejným způsobem musejí postupovat i v případě velkých pylových zrn: nejprve je rozložit pomocí vyvržených trávicích enzymů a poté vzniklou výživnou kašičku nasát.
Zadeček samičky křižáka skvostného je oproti zbytku těla skutečně obrovský a kresba na jeho povrchu je nezaměnitelná.
Proč by ale pavouci vůbec konzumovali pyl? Podle vědců může představovat důležitou složku jídelníčku zejména u mladých jedinců, když na jaře ještě není dostatek létajícího hmyzu, který by pokryl jejich energetické nároky. Zda je pyl důležitý i z jiných důvodů, jasné není. Pavouci, kteří byli během pokusu krmeni pouze hmyzem, rostli stejně rychle jako ti, kteří dostávali hmyz a pyl. Podle autorů studie se však nabízí otázka, jestli požírání pylu nemá nějaké dlouhodobé pozitivní důsledky. Pyložraví pavouci by každopádně narozdíl od čistých masožravců dokázali přežít i horší časy, kdy je hmyzu málo.
Uvedení křižáci nejsou jediní, kteří něco podobného praktikují, a dokonce existuje jeden takřka výhradně veganský druh. Otázkou také je, nakolik je podobné chování rozšířené u jiných skupin. Byť se říká, že výjimka pouze potvrzuje pravidlo, vnímání pavouků coby výhradních masožravců zjevně není na místě.
Zdroje:
Eggs, B., & Sanders, D. (2013). Herbivory in Spiders: The importance of pollen for Orb-Weavers. PLoS ONE, 8(11), e82637. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0082637
Mi, X., Wang, C., & Li, S. (2024). Description of six new genera and twenty species of the orb-weaver spider family Araneidae (Araneae, Araneoidea) from Xishuangbanna, Yunnan, China. Zoological Research: Diversity and Conservation., 1(4), 290–342. https://doi.org/10.24272/j.issn.2097-3772.2024.023
Nyffeler, M., Machado, G., Hartmann, A., & Keiser, C. N. (2023). Fungus and fruit consumption by harvestmen and spiders (Opiliones, Araneae): the vegetarian side of two predominantly predaceous arachnid groups. Journal of Arachnology, 51(1). https://doi.org/10.1636/joa-s-22-015
Mapa výskytu k. skvostného a základní informace: https://www.arachnology.cz/druh/aculepeira-ceropegia-5.html?jazyk=en
Další informace k rozšíření, biologii a ekologii k. skvostného: http://www.naturabohemica.cz/aculepeira-ceropegia/
Rozšíření k. skvostného v Evropě a nákresy různý částí jeho těla:
Počet druhů obecně: https://ourworldindata.org/how-many-species-are-there
Aktuální informace o počtu uznávaných druhů pavouků: https://wsc.nmbe.ch/
