Článek
Už jen proto, že Česká republika nemá přímý přístup k moři, na nás nejrůznější bezobratlí mořští tvorové, od houbovců a medúz po obří různonožce, působí poněkud exoticky, ačkoli se často jedná o bližší či vzdálenější příbuzné živočichů, s nimiž se lze setkat i kousek od domova. (Samozřejmě by se dalo namítnout, že v konečném důsledku jsou si příbuzní všichni živočichové, ba dokonce všechny pozemské organismy, když se vrátíme dostatečně daleko do minulosti.)
K takovým lehce exotickým a obecně nepříliš známým živočichům patří červovití sumýšovci, v angličtině nazývaní „burákoví červi“ (peanut worms). Dříve řazení do samostatného kmene (Sipunculida), novější genetické studie ovšem ukázaly, že jde o skupinu, konkrétně třídu (Sipuncula), spadající mezi kroužkovce (Annelida), což vzhledem k některým společným znakům nebylo zase tak překvapivé.
Sumýšovec rýhovaný (Sipunculus nudus). Las Palmas.
Pro zajímavost dodejme, že k relativně blízkým příbuzným sumýšovců patří podobně stavění rypohlavci, o nichž jsem zde v minulosti už psal (viz odkaz na konci článku). Pozor ale na záměnu sumýšovců se sumýši (Holothuroidea), kterým se někdy říká „mořské okurky“. I když jsou si zástupci obou skupin na první pohled podobní, sumýši patří mezi ostnokožce (Echinodermata), tedy do zcela jiného kmene. V češtině hrozí ještě záměna se sumkami (Ascidiacea), což jsou strunatci.
Sumýšovci jsou poměrně malá skupina. Udává se, že na světě existuje kolem 150 popsaných druhů (podle některých starších údajů až 320, skupina ale prošla revizí). Co do velikosti se jedná o poměrně rozmanité tvory. Zatímco ti nejmenší měří sotva pár milimetrů, nejdelší více než půl metru (dokonce 70 centimetrů). Obývají bahnitá i skalnatá dna moří a vyskytují se po celém světě, od tropů po polární oblasti. Najíst se dají kousek pod hladinou i v několikakilometrových hlubinách.
Sumýšovec rýhovaný (Sipunculus nudus). Malajsie.
Mají nesegmentovaný trup a zatažitelný rypákovitý výběžek, kterému se říká „introvert“. Na jeho konci jsou drobná chapadélka, jejichž pomocí sumýšovci získávají potravu, kterou tvoří detrit a různé mikroorganismy. Mohou ji vyhrabávat ze substrátu na dně nebo lapat přímo z vody. Chapadélka slouží i dýchání. Tělo jim chrání kolagenová kutikula, které může vytvářet různé oporné ostny a trny. Většinou jsou to gonochoristi (mají oddělená pohlaví) a oplození je vnější: samci a samice vypustí pohlavní buňky po dozrání v tělní dutině do vody, kde se spojí. Vývoj probíhá přes larvu, které se říká trochofora.
Sumýšovci mají vzhledem ke své výživové hodnotě celou řadu nepřátel, před kterými se schovávají v bahně či mezi horninami. Studie, která zkoumala rozšíření těchto červovitých tvorů v Barentsově moře, jež je součástí Severního ledového oceánu, zjistila, že k hlavním predátorům sumýšovců zde krom platýsů patří introdukovaný krab kamčatský (Paralithodes camtschaticus), mohutný desetinožec s rozpětím nohou skoro dva metry a hmotností přes deset kilogramů.
Významným predátorem sumýšovců je také člověk. Zejména v Číně, Vietnamu, Indonésii a jiných asijských zemích totiž tito živočichové patří k vyhledávaným pochoutkám. Uvádí se, že jejich tělo má podobné nutriční složení jako rybí maso. Byť na talíři nevypadají, alespoň pro Evropana, příliš lákavě, mají prý výraznou chuť umami. Ta je typická zejména pro maso, obzvláště vařené, takže přirovnání k chuti klobásy není zcela od věci, byť samozřejmě záleží na tom, jak se sumýšovec upraví a okoření.
Sumýšovci na čínském trhu.
Jedná se navíc o poměrně luxusní položku. V některých provinciích Vietnamu se kilo čerstvých sumýšovců prodává za v přepočtu 170 dolarů, tedy dnes skoro 3 500 Kč. Dají se ale podle všeho sehnat i něco levněji. Objednat si je můžete i sušené. Důvodem vysoké ceny je nutnost provádět sběr „červů“ ručně, což vyžaduje vhodnou lokalitu i značné zkušenosti (například najít jejich nory). V domorodých komnatách jsou důležitým zdrojům živin (tělo je bohaté na bílkoviny) a slouží i jako návnada při lovu ryb.
Nejznámějším zástupcem této skupiny je pět až patnáct centimetrů dlouhý sumýšovec rýhovaný (Sipunculus nudus), který patří k oblíbeným modelovým organismům a často je také právě tím druhem, který končí na talíři. Zkoumá se i v souvislosti s lékařskými účely. Vyšlo najevo, že látky obsažené v jeho těle mají protizánětlivé, antibakteriální a jiné příznivé účinky, a u některých organismů dokonce vedly k výraznému prodloužení života.
Obvykle se uvádí, že jde o kosmopolitní druh (setkat se s ním lze i ve Středozemním moři), ale podle studie z roku 2013, která porovnávala DNA sumýšovců rýhovaných z 11 lokalit z různých koutů světa, se ve skutečnosti jedná o komplex několika (patrně pěti) morfologicky podobných, ale geneticky odlišných druhů.
Zdroje:
Erliani, E. W., Krisanti, M., & Wardiatno, Y. (2021). The distribution pattern and description of new Sipunculan characteristics in Banda Neira. IOP Conference Series Earth and Environmental Science, 744(1), 012017. https://doi.org/10.1088/1755-1315/744/1/012017
Garbul, E. A., & Anisimova, N. A. (2012). Some features of the quantitative distribution of sipunculan worms (Sipuncula) in the central and southern Barents Sea. Oceanologia, 54(1), 59–74. https://doi.org/10.5697/oc.54-1.059
Kawauchi, G. Y., & Giribet, G. (2013). Sipunculus nudus Linnaeus, 1766 (Sipuncula): cosmopolitan or a group of pseudo‐cryptic species? An integrated molecular and morphological approach. Marine Ecology, 35(4), 478–491. https://doi.org/10.1111/maec.12104
Qi, Y., et al. (2023). Sipunculus nudus genome provides insights into evolution of spiralian phyla and development. Frontiers in Marine Science, 9. https://doi.org/10.3389/fmars.2022.1043311
Schulze, A., & Kawauchi, G. Y. (2021). How Many Sipunculan Species Are Hiding in Our Oceans? Diversity, 13(2), 43. https://doi.org/10.3390/d13020043
Struck, T. H., et al. (2011). Phylogenomic analyses unravel annelid evolution. Nature, 471(7336), 95–98. https://doi.org/10.1038/nature09864
