Článek
Ačkoli je nám při pohledu na geparda strhávajícího antilopu onoho sudokopytníka trochu líto, pohled na ladné pohyby šelmy a skvěle zacílený útok nás chtě nechtě fascinuje. Chápeme, že tak to prostě v přírodě chodí. Zatímco jedněm stačí k obživě tráva, z jiných se v průběhu evoluce stali masožravci a přírodní výběr je vybavil takovými schopnostmi, aby si při obstarávání potravy počínali co nejefektivněji.
Čtyři skvrny
Predátoři při lovu využívají různé strategie. Zatímco jedni, jako třeba zmíněný gepard, vyhlédnutou oběť aktivně pronásledují, jiní se ukryjí a čekají, dokud nepřijde až k nim, ať už náhodou, nebo přilákána nějakou neodolatelnou odměnou, například zdánlivou přítomností samičky nebo kousku žvance.
K predátorům, kteří si na kořist často raději v klidu počkají, patří mnozí pavouci. Ti si navíc k větší úspěšnosti mohou (ale nemusí) pomoct sítí, do které se nic netušící oběť chytí. Asi nejznámějšími tuzemskými pavouky, kteří si staví okázalé sítě, jsou křižáci. Jedním z našich nejnápadnějších druhů (s ohledem na velikost i zbarvení) je poměrně hojný křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus), který mívá tělo dlouhé od asi jednoho do půldruhého centimetru, podle jiných autorů až do dvou centimetrů (údaj platí pro samici, samec je tak jako u jiných křižáků menší). Setkat se ním můžeme nejčastěji na nelesních stanovištích, zejména na loukách či březích potoků a řek.
První fáze - rychlé omotání lapené kořisti vláknem (všimněte si vlákna veletujícího ze snovací bradavky na zadečku)
Charakteristickým rysem tohoto pavouka jsou čtyři skvrny na velkém kulatém zadečku (opět platí pro samici, samec má zadeček mnohem menší). Zbarvení však bývá proměnlivé a pohybuje se od velmi světle žluté či zelenkavé po oranžovou, červenou či hnědou (viz úvodní fotografie). Křižák čtyřskvrnný má podobný životní cyklus jako jiní naši křižáci. Rozmnožuje se v létě, na konci léta či na podzim samička vytvoří kokon, do kterého naklade několik set vajíček (proto ten obří zadeček – po nakladení vajíček hmotnost pavouka klesne i o více než polovinu) a umírá, zatímco mláďata přezimují.
Luční drama
A právě s křižákem čtyřskvrnným jsem měl nedávno zajímavé setkání, jehož průběh naznačil už úvod článku. Původně jsem se na malou louku sevřenou mezi lesem a polem vydal pátrat spíše po fotogenickém křižákovi pruhovaném (viz fotografie na konci článku), kterého jsem tam v minulosti už několikrát potkal (tam jsem se vlastně i poprvé seznámili). Zpravidla vyrážím v druhé polovině srpna či v září, kdy bývají samičky nejvykrmenější. Prvního původně neidentifikovaného osminožce jsem načapal záhy, ale schoval se pod květ, takže jsem ho nechal být.
Po pár desítkách metrů jsem narazil na poměrně rozměrnou síť nataženou mezi několika vysokými stonky rostlin, ale její majitel nebyl nikde k nalezení. Pod pavučinou se naopak v klidu krmila včela. V tu chvíli jsem si uvědomil, že pokud to včela vezme přímo nahoru, zákonitě skončí v síti. Než jsem se nadál, zachovala se přesně podle očekávání. Jen co s nasbíraným pylem odstartovala, narazila do sítě a začala se zuřivě zmítat.
Po prvnotním rychlém omotání kořisti se křižák vydal směrem k úkrytu, ale kořist zůstala na místě. Vrátil se pro ní, poupravil ji a znovu si vydal ke spíši (na posledním obrázku už má včelu těsně u zadečku, ale není dobře zaostřená)
V tom okamžiku zpod květu na horní straně pavučiny vyrazil mohutný křižák, který byl během několika málo vteřin u oběti a bleskurychle ji začal omotávat vláknem, s neuvěřitelnou precizností a obratností, nožky jen kmitaly. Během okamžiku byla včela obalená hedvábným vlákem a pavouk ji začal táhnout po pavučině nahoru, což se mu zprvu nedařilo.
Vrátil se proto k oběti, ještě ji trochu poupravil a vydal se s ní zpět nahoru, kam ji, tentokrát už bez potíží dotáhl. Celé to opět trvalo maximálně nižší desítky vteřin. Konečně jsem se tak dozvěděl, kde se předtím schovával. Pod květem měl vybudovaný malý úkryt, do kterého zatáhl i nejčerstvější úlovek a v němž už jich několik viselo (minimálně dva až tři). Nepochybně zásobárna paralyzované potravy určené k pozdější konzumaci. Jakkoli mi bylo včely líto, rychlost a přesnost celé akce na mě nesmírně zapůsobila, byť šlo jen o „obyčejného“ pavouka.
Kohopak to tu máme?
Další úpravu nebohé včely už jsem nesledoval. Byl jsem však trochu na vážkách ohledně toho, o jaký druh křižáka se vlastně jednalo. Byl totiž výrazně světlý a nevzpomínal jsem si, že bych takového kdy viděl. Teprve později jsem zjistil, že se pravděpodobně jednalo o světlou formu křižáka čtyřskvrnného (z minulosti jsem znal jen tmavě červenou formu), byť skvrny na zadečku téměř nebyly vidět a fotografie pořízené ve velké rychlosti nebyly, až na pár přiložených výjimek, příliš ostré.
Nicméně na téže louce jsem našel ještě dalšího světlého křižáka, tentokrát už skoro jistě křižáka čtyřskvrnného, proto se jeví pravděpodobné, že i ten pozorovaný patřil k témuž druhu (záměna navíc hrozí jen s křižákem mramorovaným). Druhovému určení rovněž odpovídá pozorované nakládání s kořistí (okamžitě omotat a teprve poté pokračovat úpravou, vstříknutím jedu a tak dále), které víceméně dokonale odpovídá popisu uvedenému na stránkách Britské arachnologické společnosti, kde se rovněž píše o tom, že si křižák čtyřskvrnný, na rozdíl třeba od křižáka obecného, běžně buduje úkryt, ve kterém číhá.
Úkryt (a spižírna) křižáka vybudovaný těsně pod květy, do které včelu po důkladném omotání vláknem zatáhl.
A jak to dopadlo s křižákem pruhovaným? Nakonec i na něj jsem ještě těsně před západem slunce narazil na louce na druhé straně kopce. Byť i o tomto křižákovi by se dalo napsat více, udělali to za mě zde na Médiu v nedávno době jiní a sám jsem se mu také v minulosti věnoval v jednom ze svých článků. Dodám pouze to, že se jedná o pavouka, který je na našem území nepůvodní a dostal se k nám před pár desítkami let v souvislosti s postupující změnou klimatu ze svého jižněji se rozkládajícího areálu. Dnes už je ale v naší přírodě běžný.
V této souvislosti se nabízí otázka, jestli nepředstavuje zásadní konkurenci pro naše křižáky, například právě pro křižáka čtyřskvrnného, který obývá podobné biotopy (louky s vyšší vegetací). Na tuto otázku hledala odpověď nedávná studie provedená v Polsku. Výsledky celkem jednoznačně ukázaly, že i když tito dva pavouci preferují podobné lokality, zřejmě si příliš nekonkurují, a to i díky své potravní specializaci. Zatímco křižák čtyřskvrnný loví hlavně létající hmyz a buduje sítě poměrně vysoko, křižák pruhovaný dává přednost kobylkám a jinému rovnokřídlému hmyzu, proto sítě staví naopak kousek nad zemí.
Každopádně až půjdete v následujících týdnech na louku, kde zůstala vyšší vegetace, dívejte se, jestli někde nějakého toho masitého osminožce nezahlédnete.
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), samička, vrchní a spodní strana (tentýž jedinec).
Zdroje:
Wawer, W., & Hajdamowicz, I. (2017). Spatial Niche Separation on the Periphery Range of Argiope bruennichi and Its Effect With Araneus quadratus(Araneae: Araneidae). Environmental Entomology, 47(1), 26–31. https://doi.org/10.1093/ee/nvx173
Základní popis k. čtyřskvrnného: http://www.naturabohemica.cz/araneus-quadratus/
Výskyt k. čtyřskvrnného v ČR a další údaje na stránkách České arachnologické společnosti: https://www.arachnology.cz/druh/araneus-quadratus-67.html
Křižák čtyřskvrnný na stránkách britské arachnologické společnosti: https://britishspiders.org.uk/araneus-quadratus
Výskyt k. čtyřskvrnného v Evropě a základní údaje: https://araneae.nmbe.ch/data/972/Araneus_quadratus
