Článek
V jednom z prvních článků, které jsem zde publikoval, jsem se věnoval fascinujícímu fenoménu agresivní mimeze. Připomenu, že se jedná se o situaci, kdy predátor aktivně nepronásleduje vyhlédnutou kořist, ale v klidu si počká až k němu sama přijde. Lovec ovšem nespoléhá na náhodu. Naopak jde štěstí naproti a uplatňuje důmyslnou strategii, jak nic netušící oběť přivábit co nejblíž, někdy přímo do otevřené tlamy. Jednou z nejčastějších metod, jak toho docílit, je nabídnout zamýšlené kořisti něco chutného k snědku, jak to dělají třeba kajmanky či ďasové.
Možná ještě silnějším lákadlem je však domnělá příležitost spářit se a předat své geny do další generace. V tomto ohledu jsem zmiňoval samice bolasových pavouků, jež lákají samce nočních motýlů na imitaci samičích feromonů, a samice světlušek, které se naučily napodobovat světelné signály jiného druhu, na nějž pak také lákají roztoužené samce. Jen pár dní po publikaci článku se v odborném tisku objevil další pozoruhodný příklad agresivní mimeze, který se rovněž týká pavouků a světlušek a báječně ukazuje, jak pozoruhodnými cestami se evoluce občas ubírá.
Blikající milovníci
Autoři studie publikované v časopise Current Biology se zaměřili na křižáka Araneus ventricosus, který se vyskytuje v Číně, Japonsku a na Korejském poloostrově a patří k často zkoumaným pavoukům. Obvykle se živí různými členovci a primárně hmyzem, který zabíjí jedem. Zajímavé je, že tento jed působí pouze na bezobratlé živočichy, ale pro obratlovce, tedy ani člověka nebezpečný není. K běžné kořisti tohoto pavouka patří i světlušky, a právě ty zajímaly autory článku, konkrétně východoasijský druh Abscondita terminalis, jehož samci v sítích zmíněného křižáka často končí.
Stejně jako jiné druhy světlušek používají i zástupci A. termnalis při hledání a dorozumívání se s vhodnými pohlavními partnery druhově specifické bioluminiscentní signály. Zatímco létající samci vybavení dvěma „lucerničkami“ umístěnými na zadečku produkují série více záblesků jsoucích rychle za sebou, když se snaží zaujmout samičku, samice, která nelétá a má jen jednu lucerničku, na oplátku vysílá signál sestávající ze sledu jednotlivých blesknutí. Až potud je vše v pořádku. Pokud se zadaří, partneři se v temné noci najdou a zplodí potomstvo.
Osminozí manipulátoři
Problém nastane, když se sameček chytí do sítě zmíněného křižáka, což se může snadno stát. Nejenže za to pravděpodobně zaplatí životem, ale před smrtí do sítě naláká další samce svého druhu. Proč by to dělal? Protože jej k tomu pavouk donutí. Jak v sérii pečlivých pokusů ukázali autoři citované práce, v případě, že se samec světlušky ocitne v pavučině a její majitel se nachází poblíž, začne sameček vysílat světelné signály, které už však nepřipomínají ty, jimiž se pokouší svést samičku, ale naopak se nápadně podobají signálům, jež nápadníkům vysílá samice. Dokonce přitom používají pouze jednu lucerničku. Další samci se tak při spatření série jednotlivých bliknutí domnívají, že spatřili potenciální partnerku a skončí také zamotaní v pavoučí síti.
Že se jedná o cílenou manipulaci ze strany pavouka vědci dovodili z výsledků dalších pokusů, které ukázaly, že v nepřítomnosti pavouka samec světlušky záblesky lákající další samce nevydává. Otázkou ovšem zůstává, jak pavouk vůbec dokáže kořist přimět, aby podvržený signál vysílala. Podle autorů studie toho patrně dociluje tak, že chyceného samečka zabalí do pavučiny a pak mu opakovanými kousanci do těla vpravuje trochu jedu, který působí na nervovou soustavu světlušky a nutí ji blikat uvedeným způsobem. To ale bude muset potvrdit další výzkum, stejně jako to, co přesně se v těle kořisti v tu chvíli děje (fotografii pavouka manipulujícího se světluškou si můžete prohlédnout zde).
Fu, X., Yu, L., Zhou, W., Lei, C., Jackson, R. R., Kuntner, M., Huang, Q., Zhang, S., & Li, D. (2024). Spiders manipulate and exploit bioluminescent signals of fireflies. Current Biology, 34(16), R768–R769. https://doi.org/10.1016/j.cub.2024.07.011
