Článek
Pokud se někdy ocitnete v jihoamerickém či středoamerickém lese a náhodou se vám naskytne pohled na malou kočkovitou šelmu, která ladně slézá po kmeni stromu hlavou dolů, s největší pravděpodobností (jakkoli nepravděpodobné takové setkání je) před sebou máte margaye (Leopardus wiedii), známého také jako ocelot dlouhoocasý.
Mezi oceloty
Jedná se blízkého příbuzného jiných dvou malých koček, ocelota velkého (Leopardus pardalis) a menšího ocelota stromového, známého též jako oncilla (Leopardus tigrinus), kterým se margay také celkem (až na velikost) podobá, a s druhým jmenovaným se někdy dokonce kříží.
Areál margaye je poměrně velký: sahá od nížin na severu Mexika přes Střední a Jižní Ameriku po Uruguay a sever Argentiny. Občas se prý zatoulá až na jih do Spojených států, ale trvale tam patrně nežije. Hojný je málokde. Uvádí se, že na sto kilometrech čtverečních najdeme obvykle jednoho až pět jedinců, byť existují oblasti, kde je na stejné ploše margayů až 80.
Margay (Leopardus wiedii)
Zásadní pro hustotu jeho populace, ba pro samotnou přítomnost na daném území, je, jestli se tam vyskytuje i ocelot velký. Pokud ano, margaye tam pravděpodobně nenajdeme. Nejenže je ocelot potravním konkurentem menšího příbuzného, ale podle všeho jej i aktivně zabíjí.
Nejpříhodnější podmínky nachází v hustě zalesněných oblastech Jižní Ameriky, tedy hlavně v amazonských pralesích. Naopak zejména na severu areálu jsou jeho preferované biotopy značně fragmentované a chybí jejich propojení pomocí biokoridorů, což je v současnosti pro margaye největší hrozbou.
Lesní tvor
V rámci tohoto rozsáhlého areálu vytváří tři geografické poddruhy: jeden žije ve Střední Americe, druhý v severní části Amazonie a poslední v jižní části Amazonie. Je možné, že se ve skutečnosti jedná o skutečné, na prví pohled nerozeznatelné druhy, nikoli pouze poddruhy, ale to lze prokázat pouze molekulárně-biologickými metodami (podobně byly v minulosti na více druhů rozděleny i jiné druhy kočkovitých šelem, takže by se nejednalo o nic extra překvapivého).
Preferovanými biotopy margayů jsou, jak jsme naznačili výše, lesy: tropické, subtropické, stálezelené, opadavé i horské, ale jen málokdy se tato šelma vyskytuje výše než 1200 m. n. m. (byť ojediněle může vystoupat až do 3000 m. n. m.). Tu a tam bývá pozorován i v otevřenějších biotopech, nicméně to je spíše výjimka potvrzující pravidlo.
Margay (Leopardus wiedii)
A jak vlastně margay vypadá? Jedná se o opravdu malou kočkovitou šelmu, která se ve volné přírodě dožívá asi dvaceti let. Hmotnost dosahuje od 2,3 po maximálně pět kilogramů a délka těla 46 až 69 centimetrů. Srst má margay žlutou či hnědou barvu a pokrývají ji tmavé rozety. Byli ovšem nalezeni i melaničtí jedinci, jeden v roce 2013 v Kolumbii, další o rok později v Kostarice. Typickými znaky margaye jsou velké, až vypouklé oči, které mu umožňují vidět velmi dobře ve tmě, a dlouhý silný ocas, jenž funguje jako protiváha při pohybu ve větvích stromů.
Oba typické rysy plně odpovídají způsobu života margaye. Jedné se převážně nočního tvora, který největší aktivitou hýří uprostřed noci či brzy k ránu, jak nedávno potvrdila rozsáhlá studie, která chování margayů sledovala pomocí fotopastí. Zároveň se velice obratně pohybuje po stromech. Právě při tom mu přijde velmi vhod velký ocas, jehož délka dosahuje až 70 % délky těla, ale i velice ohebná zadní chodidla, která se mohou otočit až o 180 stupňů. Díky nim margay jako jedna z mála kočkovitých šelem dokáže bez problémů slézt ze stromu hlavou dolů, nebo se dokonce zavěsit na větev pouze pomocí zadních končetin.
125 000 kůží
Přestože se často traduje, že margay na stromech tráví většinu života, podle všeho tomu tak není. Ačkoli může lovit i na stromech, častěji loví na zemi. Ve větvích tráví čas hlavně během spánku, protože je tam v bezpečí před případnými konkurenty či predátory. Jeho nejčastější kořistí jsou menší savci o hmotnosti do půl kilogramu, plazi a ptáci. Občas nicméně uloví i něco většího, například agutiho.
Margay byl údajně také pozorován, jak se snaží přivábit tamarína pestrého (malá jihoamerická opice) napodobováním jeho volání. Jestli se ale jedná o běžnou či úspěšnou loveckou strategii, není zřejmé. Každopádně by to byl zajímavý příklad takzvané agresivní mimeze, u savců celkem neobvyklé.
Margay (Leopardus wiedii), Kostarika.
Margayové jsou samotářská a teritoriální zvířata, která se s ostatními jedinci svého druhu setkávají pouze za účelem rozmnožování. Březost u samice trvá asi jedenáct až dvanáct týdnů a na svět obvykle přichází jen jedno, maximálně dvě mláďata. Ta dospívají po přibližně devíti až dvanácti měsících. Rozmnožovat se margayové začínají ve dvou letech, což je na kočky jejich velikost celkem pozdě. Pohlavní dimorfismus není příliš velký, jinak řečeno samci a samice se od sebe velikostí či zbarvením takřka neliší.
Dříve byli margayové často loveni kvůli krásné kožešině. Jen od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let se na trh dostalo přinejmenším 125 000 kůží této šelmy. Dnes je na většině svého areálu chráněná, ale i tak k nelegálnímu lovu dochází. Největší hrozbou je nicméně výše zmíněná fragmentace krajiny a odlesňování, kvůli kterým plachý margay přichází o vhodná místa k životu, nemluvě o jedincích, kteří zahynou například pod koly aut při přebíhání silnice. Na seznamu IUCN je margay klasifikován jako téměř ohrožený.
Dodejme, že margaye lze vidět i v několika českých zoologických zahradách, konkrétně v brněnské, liberecké a jihlavské.
Zdroje:
Horn, P. E., Pereira, M. J. R., Trigo, T. C., Eizirik, E., & Tirelli, F. P. (2020). Margay (Leopardus wiedii) in the southernmost Atlantic Forest: Density and activity patterns under different levels of anthropogenic disturbance. PLoS ONE, 15(5), e0232013. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0232013
López-Ortiz, E. I., Monterrubio-Rico, T. C., Chávez, A. G., & Charre-Medellín, J. F. (2025). Assessing Suitable Habitat and Functional Connectivity for Margay ( Leopardus wiedii ) in Central Western Forests in Michoacán, México. Tropical Conservation Science, 18. https://doi.org/10.1177/19400829251333949
Zwicker, S., Sánchez-Latorre, C., & Lukasser, C. (2024). Increasing detections of the margay: occupancy, density, and activity patterns in Madre de Dios, Peru. Frontiers in Ecology and Evolution, 12. https://doi.org/10.3389/fevo.2024.1500202
