Článek
Na celém světě patrně neexistuje slavnější prvohorní paleontologické naleziště než burgeské břidlice (Burgess Shales), které se nachází ve Skalistých horách na území Britské Kolumbie (jedna z provincií Kanady). Jeho stáří vědci vypočítali na 505 milionů let (spadá tedy do období kambria), a představuje tak velice důležitý zdroj svědectví o životě na počátku prvohor a takzvané kambrické explozi, která nicméně tak výbušná, jak její přízvisko naznačuje, nebyla.
Fosilní království
Burgeské břidlice pozornost paleontologů přitahují už více sto let (od roku 1909), a to nejen pro bohatství fosilií, jež zde byly nalezeny a stále nalézány jsou, ale i pro zcela neobyčejnou zachovalost zdejších zkamenělin, na kterých lze mnohdy rozpoznat i měkké části těla.
Ukázka několika radiodontů. Rody Stanleycaris, Hurdia, Aegirocassis, Peytoia a Cambroraster
Jednou z důležitých, dnes však již vyhynulých skupin tvorů, o jejichž podobě, životě i rozmanitosti burgeské břidlice vypovídají, jsou radiodonti (Radiodonta). Jednalo se o členovce s článkovaným tělem opatřeným po stranách jakýmisi laloky, které svým majitelům společně s rozšířeným zadečkem pomáhaly v pohybu.
Typickým znakem radiodontů byl kruhovitý ústní otvor, jehož tvar dal celé skupině jméno. Jednoznačně nejznámějším radiodontem je kambrický vrcholový predátor Anomalocaris, který dorůstal délky několika desítek centimetrů (dříve uváděná hodnota jeden metr podle všeho neodpovídá realitě). Detailněji o něm v níže odkazovaném článku.
Za pozornost ovšem stojí i celá řada jiných radiodontů, například Hurdia, která byla zavalitější než anomalokaris a laloky po stranách těla měla menší, což naznačuje, že nebyla tak dobrým plavcem a pohybovala se spíše u dna. Ke známějším radiodontům patří rovněž Amplectobelua, Cambroraster či Lyrarapax.
Mosura fentoni na neoficiální a zjednodušené, avšak celkově poměrně věrné rekonstrukci. (Tu oficiální můžete vidět na úvodním obrázku.)
Malá, ale mrštná
Burgeské břidlice svůj potenciál rozhodně ještě nevyčerpaly, jak naznačují stále nové nálezy z této lokality. Jedním z nich je i pozoruhodný radiodont pojmenovaný Mosura fentoni, jehož oficiální popis na základě šedesáti exemplářů shromážděných v průběhu zhruba tří desítek let vědci zveřejnili letos na jaře v časopise Royal Society Open Science. Fosilie navíc byly tak dobře zachovalé, že vědcům umožnily zkoumat krom celkového tvaru těla i některé vnitřní struktury, například nervovou a oběhovou soustavu či trávicí trakt.
Přestože nepochybně patří mezi radiodonty, v některý ohledech paleontology mosura překvapila. Například svou velikostí. Je totiž pozoruhodně malá. S délkou těla od 15 po 61 milimetrů (pro srovnání, klasická tužková baterie [AA] měří 50 milimetrů) patří dokonce k nejmenším dosud známým radiodontům.
Zajímavý je i neobvykle vysoký počet článků v zadní, „zadečkové“, části jejího těla, jež jsou navíc lemovány žábrami, které jsou v poměru k rozměrům celého těla delší než u všech ostatních známých radiodontů. Proč tomu tak ale je, lze jen spekulovat (příčinou mohla být vyšší spotřeba kyslíku, život v prostředí s nedostatkem kyslíku a podobně).
Pro představu, jak taková fosilie vypadá a s čím vědci při rekonstrukci půl miliardy let starého zvířete pracují. (Detailní popis a další fotografie v původním odborném článku, viz odkaz pod textem)
Na základě celkové morfologie těla vědci nicméně předpokládají, že mosura byla predátorem, který se aktivně pohyboval vodním sloupcem (odbornou hantýrkou bychom řekli, že by součástí nektonu) a lovil relativně velkou kořist (v poměru ke svým rozměrům). Naznačují to jak poměrně krátká hlavová část těla a oči směřující dopředu, tak dlouhé tělo složené z mnoha článků a výrazné tělní přívěsky vybíhající z hlavové části, které pravděpodobně sloužily k polapení vyhlédnuté oběti.
Jedno, dvě, tři oči
S dravým způsobem života patrně souvisejí i tři oči mosury. Kromě dvou složených očí měla ještě jedno nezvykle velké prostřední oko. Zda se jednalo také o oko složené, nebo mělo jen jednu čočku, se podle autorů studie s určitostí říct nedá, nicméně jako pravděpodobnější se při porovnání s dnes žijícími zástupci členovců jeví druhá varianta. Na základně srovnání s vážkami (které mají uprostřed mezi složenýma očima hned tři jednoduchá očka) autoři spekulují, že zatímco postranní složené oči byly určené ke sledování kořisti, prostřední oko sloužilo k detekci horizontálně umístěných struktur a pro základní orientaci v prostoru.
Kromě samotné morfologie popsaného druhu je, alespoň pro znalce japonské kultury 20. století, zajímavý i původ jeho jména. Autorům totiž připadalo, že tvor tak trochu připomíná můru a při vymýšlení latinského názvu se inspirovali u klasický japonských monster, známých také jako kaidžú, konkrétně u tvora jménem Mosura, v anglickém přepisu Mothra: gigantického radioaktivního stvoření podobajícího se můře, které se poprvé objevilo se stejnojmenném filmu z roku 1961. V o tři roky mladším crossoveru si to dokonce rozdalo se samotnou Godzillou.
Mothra neboli Mosura, japonské monstrum, které se stalo inspirací pro jméno nově popsaného tvora.
Mosura fentoni je rozhodně pozoruhodným přírůstkem do rodiny radiodontů, jelikož svými morfologickými zvláštnostmi ukazuje, že se jednalo o mnohem rozmanitější skupinu dravých živočichů, než se doposud myslelo. Nebyly však jedinými predátory raných prvohor.
Zdroje:
Moysiuk, J., & Caron, J. (2025). Early evolvability in arthropod tagmosis exemplified by a new radiodont from the Burgess Shale. Royal Society Open Science, 12(5), 242122. https://doi.org/10.1098/rsos.242122
Potin, G. J., & Daley, A. C. (2023). The significance of Anomalocaris and other Radiodonta for understanding paleoecology and evolution during the Cambrian explosion. Frontiers in Earth Science, 11. https://doi.org/10.3389/feart.2023.1160285
